DOHRÁNO: Deus Ex: Mankind Divided

Pokud bych měl sestavovat žebříček nejoblíbenějších her, tak původní DeusEx by se v něm nacházel nepochybně hodně vysoko. Ve své době mě hra skutečně pohltila. Byla to totiž další hra, které mi po mém srdcovém System Shocku 2 nabídla kombinaci obílených herní žánrů – fps a rpg a navíc stealth principy. Svoboda se kterou tvůrci umožnili plnění misí byla fantastická. Tuhle hru jsem zkrátka zamiloval. Nicméně druhý díl jsem nikdy nedohrál a když v roce 2011 vyšel prequel Deus Ex: Human Revolution od nových tvůrců, byl jsem trochu skeptický. Nakonec se ale povedlo skoro nemožné a z titulu se vyklubala výborná hra, která citlivě navázala na tradiční prvky série. Takže k pokračování s podtitulem Mankind Divided jenž vychází po dlouhých pěti letech už jsem přistupoval s větším očekáváním.

Příběh hry navazuje na události z minulého dílu, i když tvůrci se z pochopitelných důvodů rozhodli vyjít pouze z jednoho možných konců hry. V tomto případě tak před dvěma roky došlo k situaci, kdy lidé využívají argumentace propadli chvilkovému šílenství a zaútočili na ostatní. Tato událost měla ohromný dopad do společnosti a vedla k tomu, že lidé s argumentací stojí na okraji společnosti a často jsou většinou společností a vládními jednotkami utlačováni. Ve hře se opět ujímáte role Adama Jensena, jenž v současnosti pracuje pro Interpol a po intermezzu v Dubaji se přesouvá do základny v Praze. Ale hned po příjezdu přímým účastníkem bombového útoku. Ten je připisován skupině bojující za práva argumentovaných lidí. To jestli tomu tak skutečně je a kdo za útoky stojí pak musíte zjistit sami.


Co se týká samotné hry tak velký změn se nedočkáme. Ostatně to co fungovalo, není třeba měnit. Čeká vás tak několik příběhových a vedlejších misí které nabízejí mnoho způsobů řešení jenž se budou odvíjet o toho, jakým způsobem chcete hrát. Ten komu vyhovuje konfrontační způsob má k dispozici hned několik zbraní, jenž lze i upravovat a stejně tak může využívat Adamovi ofenzivní argumentace. Já však zvolit naprosto opačný přístup a snažil se být co nejméně nápadný, využíval různé skryté cesty a nepřátele zneškodňoval ze zálohy. Díky tomu jsem hrou prošel bez jediného zabití. Velkou výhodou je že hra vám nijak nenutí nějaký způsob hry a každý si může najít ten, který mu vyhovuje. Nikdy není jen jeden způsob jak se dostat k cíli. Oproti minulému dílu jsem tak neměl pocit, že před sebou vidím jen dvě cesty, z nichž jedna znamená zlikvidovat protivníka a druhým způsobem je ho obejít větrací šachtou. Úrovně až na výjimky nepůsobí jako tunel a naopak nabízení dostatek možností jak hrát.

Právě ona otevřenost mě na celé hře bavila nejvíce. Možná proto jsem si snad ještě více užíval vedlejší mise, které se odehrávali v oblasti Prahy, která má podobu relativně otevřené oblasti. Hrozně rád jsem hledat skryté cesty a zákoutí, procházel kanály, skákal po střechách, zkrátka užíval si volnost, kterou mi hra nabídla. Vlastně si myslím, že polovinu herní doby jsem trávil detailním průzkum naší metropole. Z pohledu českého hráče je totiž hře nepochybně lákavé i její zasazení. Díky tomu během cestování po Praze střídaly pozitivní i negativní emoce. Je mentálně zajímavé sledovat jak si tvůrci poradili s přenesením atmosféry hry do herního prostředí. Z pohledu architektury se jim to z mého pohledu povedlo a i když s realitou nemá virtuální Praha nic společného, na mě spojení historických budov a moderní futuristických prvků rozhodně zapůsobilo. Bohužel je vidět, že minimálně z části se autoři spoléhali na google translator, a tak dočkáme některých úsměvných názvů a cedulí. Stejně ta zamrzí, že zdejší obyvatele nelze moc považovat za české občany a spíše se zdá že i v roce 2016 je Česko v očích mnohých jen nějakou ruskou provincií. Ale popravdě řečeno, nic z výše uvedeného asi nebude trápit nikoho mimo ČR.


Musím říci, že u hry jsem se bavil celou dobu a existuje jen málo věcí, které bych ji mohl vytknout. Určité námitky mám tak především k příběhu, který ač se točí kolem zajímavého tématu, nemá z mého pohledu takový spád a více než událost s globálním dopadem působí jako lokální konflikt. O to více jsem si užíval příběhy vedlejších misí a vlastně celou atmosféru světa. Osobně mám také trochu problém s postavou Adama Jensena, jenž podle mě nemá dostatek charismatu a vlastně jen plní co se po něm chce. Chybí mi tam nějaké osobní motivy, které by z něj udělali něco více než jen stroj. Zmíním se ještě o jedné věci, která byla se hrou občas skloňována a já vlastně nevím proč. Jde o mikrotrasakce, které vám pokud chcete, umožňují koupit si body na vylepšení či herní měnu. Popravdě této kontroverzi vůbec nerozumím. Vlastně kdybych si o tom nepřečetl, ani bych nevěděl že něco takového hra umožnuje, protože pokud se nepodíváte do nabídky shop v hlavním menu, vůbec se o tom nedozvíte.

Hra se zkrátka povedla a musím říci, že mě bavila snad ještě více než předchozí díl. Takže pokud máte rádi hry která vám dávající svobodu aniž by resignovaly na příběh, je Deus Ex: Mankind Divided skvělá volba.

PS. Na konci jsem hledejte pár speciálních obrázků s "českým překladem" pro pobavení :-)








Bonusový jazykový koutek