Proč už nechci hromadit krabičky

Pamatuji si na dobu, kdy hry byly těžko dostupné či naopak pekelně drahé a tak jsem většinou hrál hry, které se ke mně dostaly na nějakém vypáleném CD či jiným pokoutným způsobem. Zkrátka originální hra byl malý poklad, který si člověk hýčkal. A protože člověk je od přírody tvor shánčlivý, každý si tak nějak budoval svoji sbírku her, na kterou byl patřičně pyšný. Pro takovou sbírku pak většinou bylo vyhrazeno nějaké exklusivní místo v pokoji. A že bylo co vystavovat. Hry tehdy vycházely ještě v poctivých papírových krabicích, z nichž některé dosahovaly v pravdě úctyhodných rozměrů. Co na tom, že uvnitř krabice šramotilo jedno osamocené CD a útlý manuál. Není tak divu, že s rozmachem DVD a jejich obalů přecházeli mnozí vydavatelé i na tento způsob distribuce her a místo krabic jsme tak my hráči sbírali krabičky.

I já jsem se zakládal na tom, jak se mi herní sbírka pěkně rozrůstá. První trhlinu moje snaha dostala v okamžiku, kdy jsem se stěhoval z rodného hnízda do svého prvního bytu. Bylo třeba udělat čistku. První do koše letěly hry, které neměly tak úplně čistý původ. No znáte to, noname CD a na něm lihovkou nápis. Nicméně protože jsem předtím delší dobu hry poctivě kupoval, měl jsem doma záplavu krabiček. Já hry nikdy moc neprodával, takže jsem jich měl opravdu dost. Spousty z nich jsem se zbavil a nechal si jen pár srdcovek. Tohle vše se událo ještě v době, kdy jsem byl čistě PC hráč a moje konzolová éra měla teprve přijít a když jsem tak později začal hrát na Xboxu, Playstationu a Nintendu, začalo další kolo sběratelství.

Opět se mi začaly doma hromadit krabičky s hrami. Někdy jsem neodolal a pořídil i sběratelskou edici. Za pár let jsem měl doma zase slušnou zásobu her. Jak už jsem říkal, hry jsem až na výjimky neprodával a nedával do bazaru a to z několika důvodů. Jednak mám hry rád, a protože jsem vždy kupoval jen hry, o kterých jsem byl přesvědčen, že za to stojí, nechtělo se mi těchto kousků i po dohrání zbavovat. Říkal jsem si, že možná někdy v budoucnu se k nim vrátím. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopil, že ta doba asi nikdy nenastane. Čím je člověk starší tak nemá čas hrát ani ty nové hry, natož se vracet ke starým.

Jenže tohle jsem si uvědomil až na samém konci předchozí generace konzolí a tak už mi nepřišlo rozumné s tím cokoli dělat. Zkrátka místo toho, abych ty hry hodil za pár drobných do bazaru, raději si je nechám, mají pro mě hodnotu spíše nostalgickou. Nicméně zároveň jsem se rozhodl přehodnotit svůj přístup ke „sbírání her“. U PC her už delší dobu uplatňuji bezkrabičkový přístup. Zkrátka hry na PC už kupuji jen v online verzích a to především na Steamu a GoGu. Poslední krabičkovou verzi PC hry byl první Zaklínač (jo a vlastně také kolekce her The Elder Scrolls). Dnes už kupuji všechny hry digitálně a jsem s tím spokojený. V případě PC her lze tento postup praktikovat celkem snadno, protože cenová politika je přeci jen přívětivější než například na Playstation Store. Navíc díky nejrůznějším slevovým akcím není problém získat hry za slušné ceny. Takže člověka nemusí mrzet, že hra už mu zůstává. Na druhou stranu musím říci, že PC kupuji spíše menší a indie hry a zde je situace přeci jen jiná než mezi novinkovými AAA hrami na konzolích.

Kdybych totiž chtěl podobný přístup praktikovat třeba na PS4, tak bych si online musel pořizovat hry za mnohem vyšší ceny než za jaké je koupím v obchodech a navíc po dohrání by mi už zůstaly. No a stahovat desítky GB se mi také moc nehce. Takže v tomto případě stále dávám přednost krabičkám. A jak už jsem řekl, nechci se opět dostat do situace, kdy si koupím na 1600 korun hru, kterou do dohrání uložím do krabice a už si ji nejspíše nehraju. Rozhodl jsem se tedy, že si budu nechávat jen hry, které mě zaujaly do té míry, že si je zkrátka chci ponechat, nebo se jedná o exklusivní tituly, které si jinde nezahraju. Zkrátka plánuji  se oprostit od toho, opět doma hromadit hry. Takže ačkoli jsem si Shadow of Mordor na PS4 parádně užil a dokonce tam udělal platinu, hru jsem prodal. Vím totiž, že pokud bych dostal chuť si ji zase někdy zahrát tak pokud se neobjeví třeba v PS+, budu si ji moci za pár korun koupit na Steamu. Ostatně jsem přesvědčen, že vývoj jde tím směrem, že PC a konzolové hraní se bude čím dál více sbližovat, což se ostatně děje už teď. Za pár let bude jedno, jestli u televize hraju hru, která běží z konzole, nebo si ji streamuju z PC či odjinud.

Zkrátka hodlám nyní razit následující přístup, že hry už hromadit nechci. Raději je do dohrání prodám a koupím si další. Už nechci ukládat peníze do něčeho, na co se pak práší. Nicméně i tak si určitě neodpustím si nějaký pěkný kousek nechat, protože co si budeme povídat, občas člověk neodolá. Navíc se své drobné sběratelské vášně úplně nevzdávám, protože Nintendo hry budu sbírat i nadále. Jediné co nechci, je doma hry hromadit jen tak. Hromadit hry, které ztrácejí na hodnotě a budou vždy odstupné mnoha dalšími způsoby. Vždyť život je příliš krátký na to, aby se člověk vracel ke všemu, co už jednou zažil.