ROZEHRÁNO: Driveclub

V rámci tohoto blogu mám zavedenou kategorii, kterou jsem nazval #Dohráno a ve které se věnuji hrám, které jsem buď dohrál do konce a nebo v případě sandboxových her se jim věnoval takovou pozornost, že je za dohrané považuji. Takže jsem přemýšlel kam zařadit hry, které z nějakého důvodu nedohraju. Předně musím říci, že hry které si pořídím dohrávám, zkrátka proto že tyto hry kupuji, těším se na ně a nestává se, že bych šáhnul úplně mimo. Nicméně hromadí se mi hry, které jsem získal například v rámci PS+ nebo jakou součástí různých balíčků her pro Steam a nezaujali mě natolik, abych je dohrál do konce. Někdy může být důvodem proto, že nějakou hru nedokončím také velká časová náročnost, stejně tak obtížnost herní. Ale protože bych se chtěl na tomto blogu věnovat všem hrám, které mi procházejí rukama, rozhodl jsem že budu prát alespoň krátké shrnutí svých dojmů, případně důvodů proč nemám zatím dohráno. Takže od teď tento druh článku nalezne pod kategorií, kterou jsem originálně pojmenovat jako #Rozehráno :-)

Mám rád závodní hry, ale patřím k těm hráčům, kteří se jen málokdy dopracují až na stupně vítězů. S rostoucí náročností závodů pro mě totiž klesá křivka zábavnosti. Mnohem více se užívám samotnou jízdu, řízení auta a popravdě řečeno mám raději závody, kde jsem na trati sám a třeba se snažím překonat traťový rekord, než abych v chumlu aut bojoval o první místo. A i když v takové Forze 3 jsem strávil opravdu velké množství času, tak faktem je že většinu z něj jsem věnoval vytváření designu auta, jeho polepům atd. Ano nejsem klasickým představitelem hráče závodníka, co si libuje technických parametrech motorů, ale mnohem více si užívám samotou jízdu a především tratě. Právě možnost prohánět se exotickými lokacemi v naleštěných autech mě na závodních hrách baví nejvíce. Je to trochu povrchní, uznávám, ale je to tak. Ostatně ani v reálném životě pro mě auto není víc  než je nástroj pro přesun z bodu A do bodu B. Na druhou stranu dokážu ocenit krásu automobilů, jejich design a pokud se podaří připravit zajímavý jízdní model, tak i ten. A tohle všechno mi DriveClub poskytuje měrou vrchovatou. Ona je to totiž sakra pohledná hra.

Když DriveClub vyšel, nebyla to hra, kterou bych nutně musel mít a běžet pro ní první den. Vlastně se dá říci že mě moc nezajímala. Navíc recenze nevyznívali moc pozitivně. K tomu všemu se dostavilo zklamání z toho, že není k dispozici slibovaná PS+ verze, protože minimálně vyzkoušet jsem ji chtěl. Uplynulo pár měsíců a hra dostala zásadní update, který přidal slibované změny počasí a vůbec hru vylepšil. Musím říci, že obrázky vypadaly skvěle. Uplynul zase nějaký čas a já zrovna procházel nabídku PS Store a přemýšlel kde využít slevu na nákup, kterou Sony poskytlo hráčům za výpadem svých služeb během Vánoc. V tom jsem si všimnul akce na DriveClub, který se nabízel snad s 50% slevou a když jsem k tomu přidal ještě tu svoji, dostala ona nabídka úplně jiný rozměr. Za tě pár stovek jsem si řekl, že stojí tu hru zkusil, i kdybych zjistil že mě moc nebaví. Navíc od poslední závodní hry (Forza Horizon), kterou jsem hrál uplynula už nějaká doba a já měl velkou chuť si zase zazávodit. Takže stačilo pár kliků a už se mi stahovala hra.

Jsem rád, že jsem tedy té nabídky využil, protože z DriveClubu se vyklubala povedená záležitost. Závody jsou rozmanité, grafika je výborná, ba přímo skvělá. Vlastně je to jedna z nejhezčích her na PS4. Taková jízda za deště je opravdu lahůdka. Velmi mě potěšili i rozmanité tratě. Zkrátka jezdit v této hře je radost. Za tu dobu co mám DriveClub na disku své PS4, což už je několik měsíců, se z něj stala hra, kterou si průběžně zapínám tak na půl hodinky, abych si odjel závod, nebo se jen tak projel na oblíbené trati. Nikam moc nespěchám a tak si myslím, že DriveClub mi vydrží ještě hodně dlouho. Je mi velmi sympatické, že si hru může užít jak ten kdo touží po čelních příčkách a užívá si multiplayer, tak hráč jako já, kdo si závody užívá svým vlastním způsobem.