DOHRÁNO: Zaklínač 3: Divoký hon

Jestli existovala nějaká hra, na kterou jsem se tento rok opravdu těšil, byl to třetí díl Zaklínače. První i druhý díl jsem si moc užil a Zaklínač se se tak rázem propracoval do žebříčku mých neoblíbenějších herních sérií. Když vedle srovnám oba předchozí díly a toto nejnovější pokračování, je vidět ohromný posun. Od nenápadné RPG hry pro PC ze světa, který na západ od našich hranic nikdo neznal, až po hru z otevřeného světa která vychází na všech hlavních platformách a o které mluví celý svět. Je neuvěřitelné, jaký pokrok udělali polští vývojáři z CD Projektu. Není proto divu, že všichni RPG pozitivní hráči očekávali den, kdy tato hra konečně po několika odkladech vyjde. I já jsem ji s napětím očekával a věřil jsem, že ve třetím dílu vývojáři zúročí svoje zkušenosti a opět dokáží posunout své hranice a nám přinést to dosud nejlepší Geraltovo dobrodružství. To jsem však ještě netušil, že se dočkáme hry, která v mnoha ohledech překoná i výborný Dragon Age: Inquisition, který si doposud nárokoval místo nejlepší RPG hry pro novou generaci konzolí. S těmito očekáváními jsem tak v květnu vkládal do své PS4 disk se hrou, abych ji po dvou měsících dohrál a mohl prohlásit, že pokud má nějaká hra právo ucházet se o titul hra roku, pak je to bez pochyby Zaklínač 3. A hned nabízím několik argumentů. Ale ještě než vám je přednesu, chtěl bych upozornit, že se nebudu zdržovat vysvětlováním, kdo jsou zaklínači a kdo je Geralt. Kdo to neví, měl by si zahrát minulé díly či přečíst nějakou tu knížku od autora předlohy Sapkowského. Ale i když nic z toho nebudete znát, vše se dozvíte přímo ve hře. Nicméně bez znalostí předchozích dílů se trochu ochuzujte o zážitek z hraní. Takže pokud můžete, doporučuji si předem zahrát alespoň druhý díl.

Pokud bych měl na Zaklínači 3 vypíchnout jednu věc, kterou na celé hře považuji za nejpříznačnější a čím se odlišuje od zbývající herní produkce v daném žánru, pak by to byl rozvoj postavy založený na plnění příběhových úkolů. Pokud totiž vezmeme většinu současných i starších RPG her, které obsahují akční složku, tak ty vždy obsahují levelování či chcete-li vývoj postavy založený na získávání zkušeností z poražených nepřátel. A když takové hry mohli mít propracovaný příběh, byly to právě samotné souboje, díky kterým jste si vylepšovali postavu a posunovali se v příběhu dále. Což často vedlo k tomu, že hráči opakovali souboje stále do kola. Zaklínač 3 však zvolil opačný postup. Nejvíce zkušeností, s jejichž pomocí vylepšujete Geraltovy schopnosti, totiž získáte za splněné úkoly. Určitou část bodů zkušeností sice taktéž získáte za zabíjení nepřátel, ale vzhledem k jejich počtu není absolutně myslitelné, že byste se touto cestou nějak posunuli. Tímto elegantním řešení tvůrci nejen že ctí ducha předlohy, ale dělají ze Zaklínače hru, která vás přinutí více se soustředit na příběh. Geralt přeci není žádný magor vraždící na potkání, ale je to zaklínač a tak plní zakázky a úkoly. Takže zatímco v jiných hrách můžete sbírat levely bezmyšlenkovitým zabíjením všeho co se pohne, případně někde hodinu opakovaně zabíjet stále se obnovující potvory, ve světě Zaklínače 3 to nefunguje. Máme příliš nízký level, abyste se mohli v příběhu posunout dále? Nevadí. Garantuji vám totiž, že vždy budete mít deník plný jiných úkolů, které můžete splnit. To se mi moc líbí.

Příběhové úkoly tvoří jádro hry a jsou to nejlepší, co vás ve hře čeká. Před tvůrci stál nelehký úkol. Jak nabídnout ucelený příběh, spolu s konceptem otevřené hry. Jak se vyhnout syndromu Skyrimu, kdy nějaký hlavní úkol hodíte za hlavu a místo toho se věnujete jen zkoumání světa a za chvíli už nevíte, co zde vlastně děláte. Myslím, že autoři si s tímto poradili se ctí. Středobodem hry je totiž pátrání po Ciri. Takhle Geraltova chráněnka se totiž ztratila a jak záhy zjistíte, kromě vás ji hledá i Divoký hon. Na Geraltovi tak je, aby prozkoumal každý kout a hledat stopy, jenž by ho k ní zavedly. Jenže jednoduché pátrání to nebude a během vaši cesty tak budete muset spojit své síly s Yennefer, Triss, ale i starými známými jako Marigold či Zoltan. Právě onen princip shánění informací do značné míry ospravedlňuje proč se toulat po celém světě. A tak zatímco plníte hlavní úkol, narážíte tu na větší tu na menší úkol, který vám poodkryje část zdejší historie či vás seznámí s dalšími zajímavými postavami. Nikdy vás ale úplně neodtáhne od vašeho hlavního cíle. Díky tomu tak máte značnou volnost ve svém konání, přesto stále víte, kde v hlavním příběhu se nacházíte. Je vidět, že s úkoly, které čekají na Geraltovo zapojení si tvůrci dali spoustu práce. Každý z nich je jedinečný a především skvěle napsaný. Garantuji vám, že v této hře nebude chtít hovory jen tak odklikávat, protože jsou skvěle napsané a mají hloubku i vtip. Během svého putování budete muset učinit mnoho rozhodnutí, jehož důsledky se projeví až později a věřte mi, že nejde o černobílé volby. Když už jsem nakousl téma voleb, je třeba říci, že pokud hrajete na konzolích, tak nemáte možnost importovat savy z minulého dílu. Tvůrci vám však po několika hodinách hraní nabízejí možnost si události z předchozích her do hry promítnout a to formou rozhovoru, ve kterém se Geralt vyjadřuje ke svým uplynulým činům. Na druhou stranu je třeba říci, že zásadní vliv na děj Zaklínače 3, tyto volby nemají. Umožňují vám však potkat některé ze starých přátel i nepřátel.

Když už jsem se dostal k úkolům, které na vás ve světě Zaklínače čekají, sluší se říci, že jsem neviděl mnoho her, které bych jich měly tolik zajímavého obsahu jako tato hra. Odhadnul bych, že Zaklínač 3 má tak kolem stovky vedlejších úkolů. Přitom většina z nich má originální zápletku a nejde o nějaké generované úkoly. I když samozřejmě nejsou tak propracované jako úkoly v hlavní příběhové linie, tak jsem po celou dobu neměl pocit, že jde o nějakou vatu. Právě naopak. Díky určité volnosti jsou vedlejší úkoly velmi pestré, často mají nečekanou zápletku a v dialozích se nešetří humorem. Navíc jejích umístění po celém světě je takové, že stále máte co dělat. Vyrazíte za nějakým úkolem a ve vesnici narazíte na vývěsku s úkolem pro zaklínače. Odskočíte si tak na lov monstra a cestou narazíte na ženu, jenž hledá ztraceného manžela, takže se ho vydáte hledat. A takhle bych mohl pokračovat. Zkrátka během vašeho putováním po světě Zaklínače 3 se nudit nebudete a stále bude co dělat, i když se zrovna nebudete věnovat svému primárnímu úkolu. Pokud by vás už likvidace a stopování monster nudila, můžete si odskočit k pěstním soubojům či koňským závodům. Taktéž můžete hledat speciální zaklínačské vybavení a především se věnovat parádní karetní hře gwint a sbírání vzácných karet. Rozhodně jsem nebyl sám, kdo poté co jsem si zahrál pár partiček gwintu, volal po vydání této hry samostatně. Hra je totiž nadmíru povedená a zábavná sama o sobě. 

Kromě těchto již zmíněných vedlejších úkolů pak máte možnost v rámci světa objevovat bezpočet dalších lokací. Někdy narazíte na tábor banditů, jindy na hnízdo monster či nějakého zatoulaného gryfa. Nic z toho není povinné a hra po vás vůbec nevyžaduje, abyste prozkoumali každičký kout mapy. Kdo se však na nějakou takovou odbočku vydá je většinou odměněn nějakým tím pokladem, v podobě zbraně či nového receptu, případně získáte vzácný materiál pro výrobu nové výzbroje. Svět Zaklínače 3 je tak dostatečně plný, aniž byste měli pocit, že to všechno je nějak uměle rozházeno a nastrčeno rovnou před váš nos. Měl jsem dojem, že veškeré události, které mě během putování po zdejších krajích potkaly, vždy nějak přirozeně vyplynuly. Veškerá aktivita, kterou vám Zaklínač 3 nabízí, se nijak nevnucuje a je na vás jak moc se chcete do hry ponořit. Na rozdíl o jiných her také nejste nuceni plnit úkoly spočívající ve sbírání předmětů a ani dělat generické mise. Vše co ve hře děláte má nějakou logiku a zdá se být přirozenou součástí herního světa.

Dalším silným prvkem na kterém hra stojí, je postava zaklínače Geralta. Právě on a jeho přístup k událostem, kterého potkávají se do značné míry promítá do atmosféry hry. Sice je na vás jak se Geralt bude chovat vůči ostatním, ale i tak se pohybuje v hranicích, které vaší postavě vývojáři určili. Geralt má nějakou osobnost je nějak definovaná a právě jeho sarkastické poznámky a určitá neuctivost jsou něco, co hráči milují a vy budete také. Geralt není žádný geroj ohánějící se bezmyšlenkovitě mečem. Právě naopak. Je to člověk, který by sice měl mít potlačené emoce, ale je na vás jako moc si ho v tomto přizpůsobíte. Budete vždy neutrální a jediná odměna která vás bude zajímat bude plný měšec. Nebo se bude stavět na stranu slabších a pomáhat nezištně. Hra vám neříká co je správné a co ne. Jestli si myslíte, že díky pomoci neznámému pocestnému se vám dostane zasloužené odměny, tak možná budete zklamáni. Svět Zaklínače 3 není černobílý. Je to svět ve kterém žijí lidé jenž mají své slabiny, ale i přednosti. A i když Geralt vládne schopnostmi, které ho nad ně povyšují, je stejně v očích mnoha z nich jen vyvrhelem společnosti. Ostatně i sám Geralt není hrdinou bez poskvrny. Nic lidského mu není cizí. Zvláště co se týká žen. Jak už je v této sérii zvykem, možností jak navázat intimní kontakt s nějakou tou osobou opačného pohlaví je dostatek. Pokud pomineme veřejné domy a náhodné známosti, tak tu jsou  to především dvě ženy jenž do jeho života zasahují. S rusovlasou Triss jste se dostatečně potkali v předchozích dílech, kde si s ní Geralt mohl užít románek. Teď se však na scéně objevuje i jeho dávná láska Yennefer a Geralta (resp. vás) tak čeká nelehké rozhodování. Komu projevit svoji náklonnost a kdo si ve finále získá Geraltovi city. Lehké rozhodování to nebude a stejně jako v realitě mají vaše činy následky. 

I když jsem říkal, že hratelnost je postavena především na plnění příběhů, tak se rozhodně neobejdete bez nutnosti vytáhnout některý ze svých mečů, to podle toho zda před vámi budou stát lidští protivníci nebo nějaká z nepřeberného zástupu různých potvor na které během svého putování narazíte. Soubojový systém se od druhého dílu moc nezměnil a to je vlastně dobře. Opět si tak vystačíte s kombinací lehkých a těžkých úroků, blokování a úskoků. Boje jsou velmi dynamické, protože Geralt musí být stále v pohybu. Je třeba uskakovat a uhýbat a podle druhu nepřítele měnit taktiku. Velmi často bojujete proti přesile a pak je nutné zapojit všechny možnosti, která vám hra nabízí. V soubojích totiž můžete ještě používat petardy, které mohou nepřátele poškádlit ohněm či jedovatými výpary. Na létající otrapy platí zase kuše a neposlední řadě tu máte své zaklínačské elixíry, která si mícháte z nalezených bylinek a dalšího materiálu. Tyto lektvary vám dočasné poskytnou nějakou výhodu, či vyléčí ztracené zdraví. Podobně jako oleje, které lze aplikovat na meč čím vám zajistí zvýšený útok proti speciálnímu druhu nepřátel. Důležitou součástí bojové strategie jsou zaklínačská znamení. Těch je opět pět a právě jejich kombinace s fyzickými útoky patří k základům boje, který si každý zaklínač musí osvit. Některé monstra bez jejich použití ani nemáte šanci porazit. S přibývajícími zkušenostmi si vaše schopnosti dále vylepšujete a odemykáte nové pokročilejší dovednosti a techniky boje. Kombinací je mnoha nikdy nebude moci mít všechny, takže je jen vás, zda dáte přednost úskokům a zaměříte se na svá znamení, nebo upřednostníte hrubou sílu, podpořenou pořádnou dávkou elixírů, které do sebe napumpujete. V tomhle ohledu je hra velmi variabilní. Náročnost soubojů lze ovlivnit zvolenou obtížností. Já hrál na druhou nejtěžší, kdy jsem zvláště ze začátku dostával pořádně zabrat. Stačilo pár ran, které jsem nevykryl a už jsem ležel na zemi. Když k tomu přidáte, že při této obtížnosti se vám zdraví automaticky nedoplní při meditaci, bylo to občas náročné. Tím spíše jste nuceni využívat všechny schopnosti, kterými Geralt oplývá, a bez přípravy lektvarů se neobjedete.  Na druhou stranu se takto dokáže do hry více položit.

Zaklínač 3 byl prezentován jako hra s otevřeným světem, zatímco předchozí díly se odehrávaly v ohraničených lokacích. Ve skutečnosti je to spíš kombinace obou těchto přístupů. Ve hře máme totiž 4 větší lokace, přičemž dvě z nich jsou opravdu obří. Vlastně už i takový Velen, jenž v sobě zahrnuje kromě několika vesnic i města jako je Oxenfurt a především obrovský Novigrad by mohl být úplně bez problémů považován za open-world hru. Jenže kromě toho tu máme ještě podobně rozsáhlou oblast Skellige, sestávající se z několika ostrovů. Zaklínač 3 je neuvěřitelně rozsáhlá hra. Když jsem se na začátku hry objevil v Bělosadu a procházel jsem si zdejší krajinou, liboval jsem si jak velká oblast to je. Jenže to jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Takže když jsem se po několika hodinách hraní objevil ve Velenu, doslova mi spadla čelist. Ocitnete se totiž uprostřed rozsáhlé krajiny a můžete se vydat v podstatě kamkoli. Před vámi lečí vesnice, lesy, jezera, zkrátka otevřený svět. Ten pocit svobody je pohlcující. Sice po několika (hodně) hodinách už budete znát určité limity tohoto světa, to však nic nemění na tom, že i v době kdy jsem se blížil k závěru hry, jsem stále objevoval nenavštívená místa. Dokonce i teď po dohrání mám na mapě mnoho otazníků značící lokace, které jsem dosud neviděl. Přitom si troufám říci, že jsem zdejší svět poctivě prochodil.

Důvod proč na mě svět který tvůrci Zaklínače 3 vytvořili tak zapůsobil je podle mě v jeho uvěřitelnosti. U této hry je neskutečně znát, že autoři pocházejí z Evropy a navíc jsou nám kulturně velmi blízcí. Vlastně Zaklínač 3 krásně demonstruje, jak odlišné mohou být hry stejného žánru, ale od tvůrců pocházející z různých koutů světa. Autoři her jako Skyrim či Dragon Age jsou z Ameriky a jejich pohled na fantazy je do značné míry ovlivněn Tolkienem či dalšími západními fantazy světy. Takže ve svých hrách mají světy, které přestože vycházejí z toho našeho, se zároveň v mnohém ohledu posouvají více směrem k fantastice. Jsou sice krásné, ale na druhou stranu nerealistické a často moc vyumělkované, upřednostňující efektnost před realitou. Proti tomu mnozí evropští tvůrci při tvorbě fantazy světů vycházejí z toho, co znají. Z bohaté historie Evropy, plné hradů, či dalších historických staveb. Takže ač jimi vytvořená prostředí také nemají s realitou nic společného, obsahují něco důvěrně známého. Lépe řečeno něco známého nám Evropanům. To je ostatně důvod proč třeba série Gothic, měla u nás a ve Střední Evropě takový úspěch. Stejně tak Zaklínač vždy stavěl na výtvarné stránce inspirované architekturou známou všem obyvatelům středu Evropy. Proto je nám tak povědomý.

Důvod proč o tomto aspektu hry tak obšírně píšu je ten, že právě zasazení hry a vizuální prezentace pro mě tvoří velkou část zážitku. Krajina, kterou v Zaklínači 3 dostanete k prozkoumání, je totiž na první pohled taková obyčejná. Minimálně první oblast, kterou budete moci navštívit, nezapře svoji inspiraci rovinatými oblasti Polska. Nelze tak čekat žádné hrady s mnoha věžemi tyčícími se na vysoké skále, či jiná rádoby efektní stavby, jenž s realitou nemají mnoho společného. Místo toho tu máme vesničky mezi lesy a mokřady, sem tam nějakou rozpadlou budovu, mlýn, či jinou stavbu. Všechno přitom vypadá naprosto uvěřitelně. Nejde jen o nějaké baráčky, který někdo rozházel po krajině, jak ho napadlo. Vše má svůj řád a logiku. Navíc jakmile se zastavíte a podíváte se kolem, okamžitě si uvědomíte tu neuvěřitelnou míru detailu, kterou si tvůrci dali s tvorbou prostředí. Ač tomu tak bez pochyby není, tak jsem měl pocit, že každý domek je originál. Jeden má rozpadlý plot, u jiného stojí kůlna se dřevem. Některý je jako nový, jiný se pomalu rozpadá. Zkrátka ať se člověk podíval kamkoliv, vždy jsem měl pocit že, pokud bych teď vyjel k našim severním sousedům, nebo třeba i do nějaké vesničky u nás v Čechách, naskytne se mi stejný pohled. Uvěřitelnosti prostředí je velkou devizou hry. 

Jestli jsem byl ohromen z toho, jak vypadá svět, tak když jsem prvně zavítal do města Novigrad spadla mi čelist a to doslova. Jak už jste možná pochopili z mých předchozích slov, jsem hráč pro kterého tvoří podoba herního světa velkou část zážitku. Navíc mám rád architekturu a tak průzkum města byl pro mě ve hrách vždy takovým bonbónkem, na který jsem se těšil. Vždy mě totiž bavilo procházet se uličkami a nejrůznějšími zákoutími virtuálních měst a kochat se. Jenže veškeré mé dosavadní zážitky z těchto virtuálních toulek blednou před tím, když se před vámi prvně objeví Novigrad. Už z dálky sice dává tušit, že tohle nebude jen pár domků, jenže když stojíte před  mohutnými hradbami a prvně projdete jednou z mnoha bran ocitnete se ve světě, který podle mě nemá v oblasti her obdoby. Opravdu jsem neviděl hru, která by měla lépe zpracované město, která nejen že je ohromné, ale má svoji logiku. Každé zákoutí je propracované, každý domek je unikát. Musím před tvůrci smeknout, protože to co se jim podařilo, je neskutečné. Musím říci, že při první návštěvě jsem se snad půl hodiny jen procházet a kochal se, zatímco jsem dělal jeden screenshot za druhým (což jsem ostatně dělal během hry neustále). Novigrad totiž nevydá jako město, které někdo vytvořil jen pro proto, abyste měli kde plnit své úkoly. Je to město, které dýchá svoji historií. Všechny stavy jsou organicky propojené, a dávají tušit jak dlouhou historii a význam toho svobodné město má. Jestli jsem se rozplýval na tím, jak se tvůrcům podařilo zachytit atmosféru světa, tak tady dosáhli svého vrcholu. I když jsem v Novigradu strávil několik hodin plněním úkolů, stále mě dokázalo překvapovat svojí krásou, a kouzlem, kterému mu tvůrci propůjčili. 

Na tom že se tu vyznávám z obdivu k tomu, jak Zaklínač vypadá po výtvarné stránce, má do značné míry vliv především kvalita grafiky. Vzhledem k otevřenosti světa a nutnosti jeho simulace je až neuvěřitelné jak krásně hra vypadá. Nádherné detailní prostředí, textury ve vysokém rozlišení, efekty světla a počasí to všechno spolu tvoří jedinečnou vizuální stránku, díky které jsem se často zastavil a kochal se nádhernou grafikou. Východy a především západy Slunce, kdy oranžová barva zalije krajinu, to bylo něco nádherného. Tyhle možná až trochu kýčovité obrazy, bylo něco, co se mi po celou hru neomrzelo. Zajímavým efektem pak byl všudypřítomný vítr, který pohybuje stromy, keři i Geraltovými vlasy. Díky tomuto prvku, který do jinak strnulé krajiny přidal dynamiku celý svět doslova žil. O tom jak je Zaklínač krásná hra bych mohl psát ještě dlouho, ale nic se nevyrovná tomu zažít to na vlastní oči. Procházet se krajinou, zatímco na obzoru se blíží bouřka. Nebo se loudat po Novigradském přístavu v záři zapadajícího Slunce, kdy se hrázděné domy zbarví do ruda. Či je snad libo projížďka po rozbouřeném moři mezi skalisky Skelligských ostrovů či putování po zasněžených pláních hor. Vše vypadá skvěle. Jenže nejde jen o zpracování krajiny, ve které Zaklínač 3 exceluje. Během hry jsem musel taktéž obdivovat precizní detaily, se kterými byly vytvořeny nejrůznější zbroje či kostýmy. Stejně tak detaily takových věcí jako jsou pokrmy, vybavení místností či další věci, které dokreslují atmosféru jednotlivých lokací. Tohle vše se navíc i na konzolích hýbe úplně v pohodě a mě nezbývá než konstatovat, že Zaklínač 3 je hra, kde grafická a výtvarná stránka jsou v dokonalé souhře. 

O této hře by se dalo mluvit ještě dlouho. Jakmile se do ní člověk dostane, může v ní strávit spoustu hodin, aniž by se nudil, protože stále bude co dělat. Během posledních dvou měsíců kdy jsem ji hrál, jsem v hře strávil kolem 100 hodin. Přitom nemám pocit, že bych viděl všechno. Některá místa jsem zatím navštívil a pár gwintových karet mi také chybí. Nepochybně se tak ke hře vrátím. Minimálně proto, že stále vycházejí menší DLC a další velká příběhová rozšíření se chystají. I když jsem hru zatím jen chválil, tak ani jí se nevyhnulo pár chyb. Ostatně není divu, vzhledem k jejímu ohromnému rozsahu. Takže jsem narazit na nějaké bugy rozhodně nebyl problém. Ale ty byly spíše úsměvné a neměly negativní dopad.  Na druhou stranu když člověk srovná Zaklínače 3 s hrou jako Assassin Creed Unity, která i při větším rozpočtu a počtu zapojených lidí byla děravá jak řešeto nezbývá než tvůrcům uznale pokynout za to co dokázali. Navíc mnoho z chyb bylo v několika následných updatech odstraněno a zároveň vylepšeno. Kdybych si tak měl stěžovat byly by to spíše drobnosti, které zážitek trochu kazí, ale v žádném případě nedokážou ovlivnit celkové pozitivní dojmy. Snad nejvíce mi tak vadilo, jakým způsobem se tvůrci vypořádali s Geraltovou romancí s Triss, přeci jen bych čekal nějakou větší interakci, když už jsem jí upřednostnil přes Yenneref. Ale už jsem zaznamenal, že si toho jsou vědomi a nepochybuji, že se i v této oblasti se dočkáme vylepšení. Na konzolích je pak třeba si zvyknout i na delší nahrávací časy, což je daň za detailnost hry.

Na začátku jsme vám slíbil, že vám přenesu několik důvodů, proč si myslím že Zaklínač 3 je hrou roku. Snad jsem tedy svůj slib dostatečně naplnil. Zaklínač 3 totiž obsahuje vše, co od her očekávám: zajímavý příběh, sympatické postavy, uvěřitelný svět, zábavné herní mechaniky a kvalitní technické zpracování. Tohle vše se tvůrcům podařilo dostat do jedné hry a já jim za to tleskám. Takže pokud se vám nějakou náhodou Zaklínač 3 ještě nedostal do rukou, tak na nic nečekejte a upalujte pro něj. Sice mu budete muset obětovat několik desítek hodin, ale věřte mi když říkám, že téhle investice litovat nebudete.