Když jsem prvně viděl záběry ze hry Unravel, které na loňské E3 trochu překvapivě prezentovalo EA, hned jsem si vzpomněl na Kukyho. Nevím zda tvůrci ze švédského studia Coldwood film Jan Svěráka někdy viděli, ale výtvarný styl je mu blízký. Malá pletená postavička která musí překonat mnohé přírodní nástrahy, které na ni na její cestě čekají mi tak byla příjemně povědomá. Ve hře se však tento bavlnkový méďa jmenuje Yarny a vydává se na cestu za vzpomínkami jedné rodiny. Postupně si tak otvíráte lokace, kterými je třeba vašeho načechraného hrdinu provést. A tak podobně jako se odmotává klubku vlny, odmotává se červená příze z vašeho hrdiny jenž následuje jeho kroky. A protože žádné klubko není nekonečné, je třeba si čas od času nějakých pár metrů přimotat, jinak byste se moc daleko nedostali. A právě na bavlnka, kterou si ze zebe odmotáváte je vaším hlavním nástrojem pro překonání překážek na naší pouti. S její pomocí se můžete přehoupnout přes překážku, vyšplhat do větví či si s její pomocí vytvořit improvizovanou trampolínu. Ostatně Yarny toho moc neumí a právě umné využívání vaší příze spolu s fyzikálními zákony vám pomůže překonat překážky, které před vás hra staví. A protože je jinak bezbranný, budete se muset kromě překonávání překážet muset vyhýbat i dalších nástrahám v podobě nejrůznějších živočichů, či jen obyčejné vody. Unravel není těžká hra, ale občas dokáže potrápit díky ne vždy přesnému ovládání.
Už od prvních záběrů bylo jasné, že tahle hra bude po vizuální stránce nádherná. A ačkoli i obrázky mají své kouzlo, tak teprve v pohybu hra ukazuje své skutečné kvality. Svět kolem je jako živý, stvoly trav se ohýbají, potůček bublá a ve vzduchu poletují mouchy. A touto krásnou švédskou krajinou pak hopká náš červený hrdina. Přidejte si k tomu příjemnou vybrnkávanou muzikou a máte tu kandidáta na hru s nejpohodovější atmosférou. Tedy většinou, protože nehopkáte jen po sluncem zalitých loukách, ale občas se podíváte o do méně pohostinného prostředí. Přesto všechno je Unravel nesmírně pohodová hra, která mě však občas dokázala vytočit, když jsem možná díky svojí nešikovnosti trochu zápasil s ovládáním, protože mám raději plošinovky s přesným ovládáním jako od Nintenda. Především je to ale hra s krásným poselstvím, které se nám možná občas trochu citově otupeným hráčům snaží zprostředkovat. A jde jí to moc dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat