DOHRÁNO: Titanfall 2

Dnešní podzim byl opravdu bohatý na nabídku 3d akčních her se silnou multiplayerovou částí. Během krátké doby vyšel jak Battlefield 1 vracející se do první světové války, tak Call of Duty: Infinite Warfare  kde zase nechybí vesmírné souboje. A mezi těmito dvěma herními blockbustery pak vyšel titul jenž stál trochu stranou. Možná to bylo tím, že jde teprve o druhé pokračování, přičemž na PS4 je to debut. Nebo ho EA na rozdíl o masivně propagovaného Battlefield trochu zazdilo, každopádně to že vyšel Titanfall 2 rozhodně nebylo taková událost jaká by mohla být. Zajímavější je to o to více, že tvůrci hry ze Studia Respawn jsou původní autoři série Call of Duty, kterou po neshodách opustili, aby přešli pod křídla EA a pomohli jim vytvořit novou sérii akčních her. A nyní jim EA svým načasováním vydání určitě radost neudělalo. Ačkoli pozadí vývoje je určitě zajímavé, nás bude zajímat především hra samotná.

Původní Titanfall který vyšel jen na Xbox One a PC a neměl jsem možnost si ho hrát a popravdě ani kdybych měl, tak bych o hru asi zájem nejevil. Šlo totiž o čistě multiplayerovou hru.  A ačkoli základní herní princip tj. střídání bojů v podobě vojáka, který dokáže hbitě pobíhat po bojišti a masivního bojového titána mi přišla zajímavá, jako celek mě hra nelákala. To byl ostatně i důvod, proč jsem vývoj druhé dílu vůbec nesledoval a když hra na podzim vyšla, byl jsem trochu překvapen. Mnohem více překvapen jsem ale byl z jejího hodnocení, které bylo více než pozitivní. Navíc mnoha slov chvály směřovalo k singleplayer kampani, která tentokrát neabsentovala. Musím říci, že ačkoli multiplayer hry primárně nevyhledávám, rád si je občas zahraju a tak jsem si letošní podzim dělal zálusk na Battlefiled 1. Lákala mě kampaň pro jednoho hráče s tím, že bych si určitě užil i hru více hráčů. Bohužel Battlefiled mě moc nepřesvědčil. Že kromě nádherné grafiky nabízí i příběh a hratelnosti, díky které by stálo pořídit si hru i bez toho, že bude trávit další měsíce týmovou hrou. Na druhou stranu tu byl právě Titanfall 2, který měl nabízet výbornou kampaň. A tak jsem si řekl, že to zkusím a hru si pořídil.

Ačkoli Titanfall 2 bude vždy primárně multiplayer akcí, tak jsem rozhodně neměl pocit, že kampaň pro jednoho hráče tu je jen do počtu. Když pominu její kvality, tak je to vlastně ideální způsob jak si vyzkoušet herní principy a otestovat zbraně. Jenže zatímco vaše vybavení je v zásadě standardní, tak po stránce pocitu z hraní se hra dost liší od svých konkurentů. Nabízí totiž dvě diametrálně odlišné složky hratelnosti. Jako pilot jste obyčejný voják a v přímém souboji s titány nemáte šanci. Máte však jednu výhodu - jste ohromně mobilní. Můžete běhat po stěnách, skákat a to včetně dvojskoku, zkrátka vaší klíčovou vlastností je rychlost a pohyb. Naproti tomu titán je kolos vybavený těžkými zbraněmi, jenž je však trochu těžkopádný, ale zase vám dává vyrovnané šance v boji proti ostatním titánům. Díky tomu je jak kampaň tak především multiplayer nesmírně dynamický a především jiný.

Byla to však především kampaň pro jednoho hráče které mě lákala a rovnou říkám, že jsem z ní nadšený. V příběhu hrajete za Jacka Coopera, vojáka které se shodou okolností stane pilotem titána. Titán však není jen nějaký stroj má svoji osobnost, kterou v příběhu reprezentuje BT, který spolu s Cooperem tvoří zajímavou dvojici, která si projde určitým vývojem a především si k nim vytvoříte vztah. Vlastně právě vztah mezi Jackem a BT je jednou ze silných složek příběhu, který je jinak variací na stokrát viděný příběh o záchraně ......... (zde dosaďte libovolný předmět). Jenže ačkoli cíl vašeho snažení se může jevit okoukaně, tak hratelnost, kterou nabízí kampaň taková v žádném případě není. Ona totiž nemá snad žádná hluché místo. Jenže zatímco v Call of Duty by to znamenalo, že jeden epický moment střídá druhý a zatímco v jednu chvíli se vás řítí mrakodrap za okamžik už ujíždíte před výbuchem, tady tvůrci vsadili především na rozmanitou hratelnost. Své dělá už střídání okamžiků, když se probíjíte lokacemi uvnitř titána, kdy se vám běžný pěšáci pletou pod nohy jako obtížný hmyz s těmi, kdy si musíte s nepřáteli poradit na férovku.

Nicméně i tyto fáze tvůrci ozvláštňují. Sázejí především na všemožné skákání, které využívá akrobatické schopnosti pilota. Především však snad v každém levelu tvůrci přicházejí s novým originálním nápadem, který už pak neopakují. Mnozí hratelnost kampaně srovnávali s nepřekonatelným Half-Life 2 a já jim musím dát za pravdu, i když mě hra svým pojetím a zasazením mnohem více připomínala sérii Halo. Vlastně teprve při hraní jsem si uvědomil, jak málo dnes stačí a jak hráči stříleček v mnoha ohledech zlenivěli. I zde vás sice tvůrci vedou stále za nosem, ale dělají to tak, aby hráč neměl pocit loutky. Především jsem ocenil, že průběh hry jsem měl ve svých rukou. Byl jsem to já, kdo se prostřílel nepřáteli, zkrátka měl jsem dojem že jsem to já kdo hru hraje. Skriptování bylo střídmé a neměl jsem pocit, že jdu od jedné naaranžované scény ke druhé a když mě zraní, nebliká na mě na nápis abych se schoval. Především se však dočkal skvěle navržených levelů s výbornými nápady, které možná nejsou originální, ale fungují skvěle. V paměti mě utkvěla zvláště úroveň odehrávající se na montážní lince, kde se během vaší likvidace nepřátel kolem vás montuje nový domek. Je to skvěle navržená úroveň s geniálním završením, která je už dnes legendární.

Ano, kampaň se tvůrcům skutečně povedla a bavil jsem se celou dobu. Na hře je vidět, že jí dělali mistři v oboru stříleček. Ovládání padne do ruky a navzdory tomu že během pohybu můžete dělat takřka akrobatické kousky máte stále pocit, že vše máte pevně v rukou. Zbraňový arzenál je vyvážený a vyberte si každý a pocit ze střelby je vynikající. Dojmu z plynulosti pak hodně pomáhá grafika běžící v 60fps. Přitom grafická stránka nijak netrpí. Technologicky se sice nevyrovná již zmíněnému Battlefieldu 1, ale mě se přesto hodně líbila. Navíc některé lokace jsou vskutku ohromující. Připočtěte se si k tomu vynikající zvukovou stránku a dobře sedící hudbu a máme tu nejlepší moderní akční střílečku poslední doby. Což sice říká člověk, který si na tento žánr příliš nepotrpí, ale už jen to, že po dohrání jsem měl chuť zahrát si kampaň znovu mluví za vše.

Zatím jsem se věnoval především singlu, přitom právě multiplayerové klání bude asi to, proč si hráči Titanfall 2 najdou. Popravdě nechci se mi tady psát nějak podrobnější rozbor, protože se necítím úplně povolaný. Nejsem hráčem, který by dokázal hrát multiplayer delší dobu. Přesto jsem už v něm v rámci Titanfall 2 pár hodin strávil. Především je nutno říci, že si ho užijí i hráči, kteří rádi hrají za sebe a nemají kolem sebe ostatní na týmové hrají. Hra totiž nabízí i módy, kdy staří hrát pro tým a jen týmově abyste měli šanci na výhru. Modem který jsem hrál nejvíce a který mě i nejvíce bavil je ten, ve kterém se snažíte v rámci jednoho zápasu získat nejvíce peněz. Ty získáváte jak ze zabitých protihráčů tak hrou ovládaných nepřátel. Aby se však takto získané peníze přičetli na účet je třeba je uložit do banky, která je vždy otevřena krátce po skončení vlny nepřátel. Vznikají tak vskutku adrenalinové situace, kdy se snažíte nastřádané peníze uložit, ale za zády máte protivníka. K tomu si připočtěte ještě střídavou hru za pilota i titána která dává již tak akční střílečce další dynamiku. Celý zápas dvou týmů je tak najednou velmi různorodý a nechybí zapamatovatelné okamžiky. No a po skončení západu pak tu je již pro tuhle sérii typický útěk těch co prohráli k záchranné lodi a možnost uniknout svému osudu. No která jiná hra to má. Navíc každý zápas přináší body, která odemykají nespočet různých vylepšení či jen vizuálních úprav.

Musím říci že hrát Titanfall 2 je radost. Na hře je vidět, že ji dělala skupiny profíků co přesně věcí co chtějí a znají i své hráčské publikum. Pokud si tak Titanfall 2 pořídíte, dostáváte v jednom balení jak zábavnou akční jízdu plnou výborných nápadů v podobě příběhové kampaně, tak velkou porci zábavného multiplayeru. Ten nejen že má dostatek obsahu v základu, ale tvůrci navíc slíbili veškerý dodatečný obsah zdarma aniž byste museli pořizovat nějaký season pass. Tohle je zkrátka nabídka které nešlo odolat. Jak už jsem psal na začátku, nemá to tato hra v sevření své mediálně známější konkurence snadné, ale byla by škoda kvůli tomu hru přehlédnout. Troufám si totiž říci, že lepší akční hru letos nenajdete.