DOHRÁNO: Hitman

Série Hitman patří k mým oblíbeným a ač jsem zkoušel i její první díl, skutečně jsem do ní naskočil až s dílem druhým s podtitulem Silent Assassin. A okamžitě jsem si tichého zabijáka s kódovým označením 47 a čárovým kódem na zátylku zamiloval. Jak jsem nedávno psal ve článku o Dishonored 2, tak mám rád hry se stealth (fakt mě nenapadá nějaký příhodný výraz v češtině) principem a právě série Hitman je jejím typickým zástupcem. I když bych měl spíše říci, že tvoří vlastní kategorii, protože mnoho podobných her jako je právě Hitman není. Já mám tuto sérii pak spojenou s několika klíčovými prvky: realistické prostředí, různé způsoby řešení úkolů, převleky a velké množství postav na scéně. Tohle vše tvůrci z dánského studia IO Interactive vždy v každém díle zachovali a díky tomu si hry z této sérii držely jednotný styl. Ačkoli se tak měnilo prostředí a rozšiřovaly se možnosti jakými můžete zlikvidovat svůj cíl, hra samotná se až tak neměnila. Autoři se tak snažili experimentovat především se způsobem vyprávění příběhu. Jenže po vydání doposud posledního dílu s podtitulem Absolution v roce 2012 bylo jasné, že to chce nějakou změnu. Hra sice byla přijata kladně jak kritikou tak hráči, jenže každý musel cítit že série je s tímto pátým dílem trochu vyčerpaná. Herní principy které série Hitman nabízí byly za ty roky už vybroušené a nebylo kam je moc posunout aniž by tím naštvali fanoušky kteří zkrátka chtěli toho svého Hitmana. Byla tak otázka jak se touto situací tvůrci poperou.

A tak se zrodil Hitman. Tentokrát bez podtitulu. Měla to být hra, která se pokusí v sérii probudit něco nového. Měl to být titul pro fanoušky i nové hráče, který sérii nakopne do budoucna. Nicméně prvotní představení hry nevyvolalo zrovna moc pozitivní reakce. Nový Hitman měl být totiž hrou vydávanou po jednotlivých epizodách, což v roce 2016 není nic převratného, ale ani nic co by u hráčů vyvolávalo vlnu nadšení. Bohužel jsme jako hráči zvyklí že hry s epizodickým formátem mají problémy s tím, aby jednotlivé epizody byly vydávány v čas a pak občas i jejich kvalita je hodně kolísavá. Další důvod proč při oznámení fanoušci Hitmana zrovna nejásali bylo to, že tvůrci jako by sami nevěděli jak se hrou naložit. Objevovaly se různé spekulace o formě vydání, termínech atd. Zkrátka celá hra budila dojem, že vydavatel se rozhodl značku zabít a místo další regulérního dílu tu dělá pokusy s nejasným výsledkem. Jenže uběhl rok, my už teď víme že nový Hitman nebyl propadák, ale že se tvůrcům podařilo splnit to co si předsevzali a dodali nám hru které nejen že svojí epizodičností netrpí a naopak z ní těží.

Já jsem si hru pořídil až teď po vydání všech epizod a vlastně trochu překvapivě si myslím, že lepší by bylo do hry naskočit už na začátku a hrát ji po jednotlivých epizodách. Důvod proč si to myslím se hned pokusím vysvětlit. Každý předchozí díl Hitmana, který jsem hrál, jsem se snažil hrát stylem „silent asassin“ tedy tak abych zlikvidoval jen svůj cíl a zůstal neviděn. Často jsem trávil hodně času opakovaným nahrávání pozice a hledání správného okamžiku. A když jsem úkol splnil, pokračoval jsem další misí. Ačkoli existovalo několik různých způsobů likvidace, neměl jsem mnoho důvodů se o opakovaný průběh snažit. Šel jsem po příběhu a hra mě vedla dále. S každým dalším dílem tvůrci zvětšovali mapu a rozšiřovali alternativní cesty splnění úkolu. V posledním díle se pak rozhodli přijít s dosud největšími mapami a stejně tak narostl i počet různých způsobů jak si při plnění kontraktu počítat. Jenže zkuste si to představit. Máte krásně vymodelované prostředí a vy si s v něm můžete dělat co chcete a pak splníte úkol a hra vás hodí do další mise. No nebyla by škoda? Zřejmě podobně uvažovali i autoři, kteří se rozhodli, že cílem hry by nemělo být hnát se po příběhu, ale pokusit se z jednotlivých misí a prostředí vytěžit co nejvíce. Takže i když stále je vaším primárním úkol splnit vaši zabijáckou zakázku, tak jako hráč máte mít chuť hrát stejnou misi opakovaně a hledat nové a efektivnější způsoby likvidace, případně zkoušet co vše vám hra umožní. A právě tohle je důvod proč si myslím, že v případě epizodické konzumace obsahu si hru více užijete. Na každou epizodu totiž máte dost času, abyste si důkladně vyzkoušeli různé varianty průchodu misí. Není důvod spěchat do další mise a vlastně ani nemůžete. Myslím, že díky tomu si hru více užijete a hlavně vyzkoušíte více z toho, co hra nabízí. Neznamená to, že já který hru hrál už jako komplet bych si ji užil méně. Jenže přeci jen, mám větší chuť se hned vrhnout na další epizodu, než zkoušel další možnosti aktuální epizody.

Nový Hitman nabízí určitě nejrozsáhlejší mapy v sérii. Sice nelze mluvit o otevřeném světě, ale po první epizodě zasazené na módní přehlídku v pařížském paláci se dostanete do italské vesničky Sapienza, které je skutečně rozsáhlá a při první dohrání jsem ji prošel sotva z poloviny. Větší svět nabízí i více možností a tak tvůrci celkem pochopitelně do  hry zapravovali systém jakýchsi nápověď, které vás směrují k různým způsobům řešení. Každý z cílů jejichž likvidace je vaším úkolem je možné zneškodnit několika speciálními způsoby, které mají často budit zdání nehody. Každá tato situace vyžaduje několik kroků a velmi často je plnění některého z nich vázáno na určitý čas. Ve hře to funguje tak, že při průchodu mapou například zaslechnete konverzaci o tom, že váš cíl má mít schůzku s nějakou osobou a je jen na vás jestli této informace nějak využijete. Někdo by možná namítal, že podobné řešení vám to příliš usnadňuje, ale je třeba pochopit, že herní mapa je obrovská a plná postav a přijít na správnou kombinaci určitých kroků by nebylo vůbec snadné. Ale kdo chce, můžete si tento systém nápověd vypnout. Pochopitelně kromě těchto předpřipravených situací je možné využít k likvidaci cílů i samotné prostředí ať už v podobě padajících lustrů, nezajištěných břemen, otrávených jídel či náhodných výbuchů a pak tu pochopitelně máte širokou škálu zbraní. Jenže o nich Hitman nikdy moc nebyl. Alespoň ne pro mě, který si vystačil s jeho strunou. Jenže nejdůležitěji ze všeho jsou vaše převleky. Bez toho správného vás brzy objeví a právě jejich správné použití je klíčem k úspěchu.

Musím říci, že tvůrcům se skvěle povedlo hru vyvážit, což znamená že je jedno jakým způsobem se pokusíte svůj cíl eliminovat. Právě v možnosti improvizace a hledání nových cest je největší kouzlo hry. I když některé situace jsou pro vás takříkajíc příhodně přichystané, nikdy jsem neměl pocit, že mě někdo tlačí k nějakému řešení. Svoboda ve vašem konání je opravdu parádní. Navíc tvůrci připravili speciální systém úkolů, za jejichž plnění si odemykáte další výbavu a tím i další způsoby efektivní likvidace. Některé z těchto úkolů jsou jednoduché, některé hodně náročně a některé jen zábavné Podstatné je, že jsou určitým vodítkem pro hráče k tomu využít potenciál dané oblasti na maximum. Naštěstí hra nesází na náhodnost dějů a tak má konání důležitých postav určitý průběh, jenž spočívá v nějaké opakované činnosti a teprve poté co splníte dílčí cíl, se něco změní a vy tak dostanete lepší možnost k eliminaci cíle. Samozřejmě nikdo vám nebrání se na tohle všechno vykašlat, obléci oblek a červenou kravatu a vydat se splnit úkol jako profík. Ale budete to mít hodně těžké. Nicméně čím více času v dané misi strávíte, tím lépe znáte danou oblast, různé zkratky a rozmístění užitečných předmětu, takže s určitou praxí pro vás není problém splnit požadovaný úkol během pár minut a pak nepozorovaně zmizet. Ostatně tvůrci s tím počítají a připravili další výzvy které lze plnit, stejně tak máte možnost plnit výzvy které připravili ostatní hráči.

Hitman nabízí kromě úvodní tréninkové mise, kde si lze vyzkoušet různé styly hry ještě dalších pět lokací, kde máte splnit zakázku. Tohle číslo by se mohlo zdát jako malé, ale opak je pravdou. Každá z těchto misí je totiž umístěna do relativně rozhlehlé oblasti, kde vás čeká hned několik cílů. Takže rozkoukat se v ní a nalézt nejlepší způsob jejich likvidace nějakou chvíli zabere. Navíc jak už jsem psal výše, tak hra přímo vybízí k tomu, abyste danou misi plnili opakovaně. Každá lokace přitom nabízí své unikátní zasazení. Hned ta úvodní v Paříži vás zavede do prostředí módní přehlídky konané v jednom z paláců u Seiny, kde domlouvají špinavé obchody, abyste hned v další misi skončili v prosněné Itálii, kde zdánlivě poklidná vesnička skrývá v podzemí tajné laboratoře. Pak tu máme Marrakesh na pokraji revoluce, kde se budete proplétat davy lidí. Vizuálně nádhernou lokací je Bankong i když z pohledu vašeho zdejšího cíle mi tato mise přišla nejslabší. Poslední dvě mise v Coloradu a Hokkaido pak považuji za asi nejlepší z celé hry. Všechny tyto oblasti jsou skvěle navržené a rádi se tak do nich budete vracet, třeba abyste zlikvidovali další cíle z nepovinných misí či splnili nějaký úkol. A i když hra jako celek mám určitý příběh v pozadí, který se vina napříč všemi misemi, není v zásadě nijak důležitý a nabízí více otázek než odpovědí.

Jestli jsem něco na hrách od IO Software a konkrétně na sérii Hitman obdivoval po technické a výtvarné stránce, bylo to jakým způsobem se jim dařilo vytvářel realistická prostředí a vůbec budovat atmosféru místa. Není proto divu, že i poslední Hitman je v tomto ohledu na vysoké úrovní. Úroveň detailu s jakým se jim podařilo vymodelovat svět je ohromující. Navíc na PS4 hra vypadá parádně, a čistá grafika a práce se světlem a efekty celkový dojem jen podtrhuje. Ostatně obrázky, které jsem pořídil, to jasně ukazují. Hitman je opravdu krásná hra a jedinou výtku bych měl k tomu, že postavy jsou stále tak trochu panáci, které však zachraňuje vcelku slušná umělá inteligence, která je vyvážená tak akorát aby člověk nebyl frustrován a zároveň hra byla výzvou. Hudbu tentokrát neměl na starosti Jesper Kyd, což je možná škoda, protože jeho skladatelská práce pro mě k sérii patří a hudební doprovod toho dílu, ač není špatný mě tolik nezaujal.

Nový Hitman mě skutečně mile překvapil, hlavně tím jak se mu podařilo oživit herní principy až by se odchýlil od toho proč mám tuto sérii tak rád. A i když se filmový tvůrci opakovaně snaží Hitmana svojí neschopností, tak v oblasti počítačových her se mu daří přímo skvěle. Už teď se těším na další sezónu.