DOHRÁNO: Destiny 2

Když jsem do prvního Destiny naskakoval spolu s jeho velkým rozšířením Taken King, vůbec jsem netušil jak se mi hra dostane pod kůži a kolik hodin v ní strávím, i přesto že hra byla v několika ohledech nedotažená. Tvůrci slibovali že v dalším díle vše vylepší a Destiny 2 bude ve všech ohledech lepší hra. A i když na jejich prohlášení jsem po minulé zkušenosti byl celkem skeptický, tak přesto jsem se na druhý díl těšil. A pokud bych svůj názor na hru měl říci během prvních deseti hodin hraní asi bych nešetřil superlativy. Mnoho z toho co bylo kritizováno je nyní vylepšeno. Především příběh nyní má jasnou linku a ač je v zásadě velmi přímočarý má své tempo a díky tomu příběhové mise rozhodně zabaví, v tomto ohledu v Bungie neztratili nic ze svého umu. Některé mise mi svoji strukturou dokonce připomněly to nejlepší ze série Halo. Během příběhové kampaně které vás provede po všech lokacích které hra nabízí, je dost možností vyzkoušet si všechny novinky v hratelnosti. Těmi hlavními jsou nové subtřídy pro každou třídu, možnost jednoduché modifikace zbraní a zjednodušení kategorie zbraní a konečně nechybí i použitelné mapy lokací které umožňují i rychlejší cestování. Přišlo mi že v mnoha ohledech tvůrci hru zjednodušili, což ve výsledku není špatně. Faktem ale je, že zážitek z hraní a především střelby je stále stejně dobrý jako v případě prvního Destiny.

Velkým problémem první hry byl endgame obsah a tvůrci se dušovali, že tentokrát se poučili a Destiny 2 v tomto ohledu nabídne dostatek činností, které vás zaměstnají i po dokončení hry. Jenže jak se nakonec ukázalo, tak úplná pravda to nebyla. Papírově sice hra nabízí dostatek možností jak získat lepší výbavu a tokenů za které lze u jednotlivých frakcí získat lepší výbavu budete mít brzo plné kapsy. Bohužel od určité úrovně vám takto získané předměty nepomůžou se získáním vyššího poweru, který ve hře nahradil známý light level z předchozího dílu. A tak se brzo každý dostanete do situace, kdy jediná možnost kdy získat lepší výbavu je vždy po týdenním resetu, kdy si lze znovu splnit aktivity které vám ji garantují. Bohužel splněno máte za pár hodin a kromě klanových odměn pak nemáte moc důvodů hrát hru dále. Dokonce i v předchozí hře tolik oblíbené striky nenabízí nic, kvůli čem by stálo za to u nich trávit čas. Záchranou se tak pro hráče kteří dokážou sehnat partu, stává raid. Právě on je současným vrcholem hry a představuje to nejlepší co Destiny 2 může nabídnout.

Musím říci, že z Destiny 2 mám celkem rozporuplné pocity. Na jedné straně to je hra, která v mnohém vylepšila problematické prvky předchozího dílu, ale na straně druhé nedokázala nabídnout něco více co by ji dostatečně odlišilo. Ale možná to ani nebyl záměr a to že na první pohled moc rozdílů neobjevíte je naopak cílenou snahou neměnit to co funguje. To že v endgamu chybí pořádná náplň, resp. není takový aby uspokojil hráče kteří už mají dobrou výbavu je bohužel až příliš zřetelné. Ale mohu kritizovat hru, která mi i tak nabídla desítky hodin zábavy a bavila mě hrát? Hru která má raid, jenž mi přinesl nejlepší multiplayer zážitky za poslední dobu? Možná bych měl být nakonec rád, že teď když mám postavu na maximální úrovni, mi hra nenabízí další výzvu a já se mohu v klidu věnovat ostatním hrám či čemukoliv jinému. Protože co si budeme povídat, tahle hra vám je schopná ukousnout hodně času. Takže nakonec jsem vlastně spokojen ale zároveň se celkem těším na chystaná DLC, která mě jistě donutí se do hry znovu ponořit, protože co se týká žánru fps akcí, tak Destiny 2 je bezesporu v čele.

DOHRÁNO: Mario & Rabbits: Kingdom Battle

Své rodinné zlato kterým Mario rozhodně je, si Nintendo drželo vždy ve svých rukách a až na drobné výjimky na které by jistě rádi zapomněli všichni zúčastnění, ji ani nikomu nepůjčovalo. Proto bylo trochu překvapením, že novou hru s Mariem svěřilo do rukou vývojářům z Ubisoftu. I když je třeba říci, že to byl zrovna Ubisoft, který Nintendo neopustil ani když mu bylo nejhůře a jako jeden z mála velkých vydavatelů pro ně dělal hry. Ale zpět k samotné hře. Jak už název napovídá, tentokrát se Mario potkává se šílenými králíky. Je to právě tahle parta chlupatých pitomců, která zapříčiní, že do Mariova světa vpadne chaos způsobený jejich ztřeštěným počínáním. Reality se začnou míchat a svět zamoří podivně zmutování králíci. Těm se musí postavit Mario a jeho přátelé, kde kromě starých známých jako Luigi či Peach máte po ruce i jejich králičí varianty.

Hlavní obsah hry tvoří taktické souboje. Probíhají tahově a velkou inspiraci tvůrci brali především ze série Xcom. Takže vaše tříčlenná skupina se v tazích střídá s protivníky a ve vašem kole vždy máte na výběr několik akcí, které lze provést. Základem je pochopitelně pohyb a volba vhodného místa odkud na protivníka zaútočit. Platí zde totiž jednoduché pravidlo, že v případě plné viditelnosti soupeře máte vždy 100% šanci na zásah a pokud jste krytí za překážkou, můžete být zase v klidu že vám nikdo neublíží. To je myslím dobré rozhodnutí, protože celý soubojový systém zpřehledňuje. Nebyl by to však Mario aby nemohl pěkně hupsnout protivníkovi na hlavu. Přijdete k tomu ještě to, že arény ve kterých se souboje odehrávají jsou doplněny o ikonické trubky, které vás rychle dostanou na úplně jiné místo a máte nespočet taktických možností. Díky tomu jsou souboje velmi dynamické a přímo svádějí k tomu kombinovat různé schopnosti vašich hrdinů. Mario tak může skočit na hlavu protřelého králíka a ubrat mu trochu životů, následně se odrazit a skočit na Luigiho, který ho odmrští na vyvýšenou plochu, tam vystřelit ze zbraně a přes trubku se dostat do bezpečí na druhý konec mapy. Zbraně jsou pro každou postavu různé. Zatímco Mario primárně střílí z jakési pušky a na blízko mlátí protivníky po hlavě kladivem, tak Luigi zas ovládá ostřelovačku a může vysílat dálkově řízenou bombu. Navíc každý hrdina má ještě unikátní speciální schopnosti. Mario tak může posílit svůj tým, zatímco Peach třeba zase léčit.

Hrdinů během hry posbíráte hned několik, ale na bojišti mohou být v jeden okamžik jen tři. Takže strategie se nepromítá jen do samotných bitev, ale i do toho, koho si do bitvy povoláte. Ač by to na první pohled možná nevypadá, tak hra nabízí opravdu bohaté strategické možnosti. Některé souboje, u kterým jsem se občas trochu trápil, pokud jsem je chtěl projít s nejlepším ohodnocením, se se změnou taktiky ukázali úplně v pohodě. Rozhodně se nevyplatí procházet hru je úvodní trojicí postav, protože variabilita hře rozhodně sluší. Souboje jsou sice důležitou, ale nikoli jedinou součástí hry. Při procházení krásně vytvořených lokací v každém z dostupných světů je totiž dobré hledat truhly s lepším vybavením a řešit menší puzzly, která vám nejen otevřou cestu dále, ale často získáte i přístup k novému pokladu. Zbraně si pak kupujete za nasbírané penízky. Kromě lepší zbraní je třeba také postupně odemykat a vylepšovat schopnosti vašich hrdinů. Musím říci, že mě skutečně bavilo prošmejdit každý zapadlý kout a řešit drobné logické hádanky protože to bylo příjemné rozptýlení mezi souboji.

Vizuální styl a zapojení šílených králíků dává hře lehce odlehčenou atmosféru. Sice nemůžu říci, že bych se u hra smál, protože ony vizuální gagy králíků na mě až tak nepůsobily, ale některé situace mi úsměv na tváři rozhodně vykouzlily. Jeden moment však považuji za fenomenální a tím je souboj s bossem, kterému předchází dva operní výstupy, ve kterých si dělá legraci z Maria. Tenhle song byl fakt skvělý, ostatně stojí za ním stejně jako za ostatní hudbou ve hře můj oblíbený Grant Kirkhope. Ani po stránce grafiky hra rozhodně neztrácí dech a vypadá pohledně. Především se však skvěle hraje a je jedno jestli u televize nebo přímo v handleld modu. Mario & Rabbits je zkrátka další vynikající hrou na Switch která dokáže nabídnout desítky hodin zábavy.