Začátek nového roku je vždy ve znamení určitého bilancování toho uplynulého. Dělají se nejrůznější žebříčky nejlepších her a vyhlašují všelijaké ceny. I já se tedy pokusím shrnou svůj herní rok 2016. Jaký byl? Čistě statisticky jsem letos dohrál o polovinu méně her než loni. Rok 2016 byl v tomto opravdu extrémní a do značné míry výjimečný. Přesto v průměru 2 hry měsíčně je pro mě v současnosti více než slušné. Faktem ale je, že kvantita byla nahrazena kvalitou, protože tento rok byla nabídka kvalitních titulů velmi silná. Co se týká HW, tak uplynulý rok byl především rokem Nintenda Switch. Zatímco jiní byli k jeho kvalitám skeptičtí, já si ho pořídil day one a věřil jsem, že si své místo na trhu najde, což se nakonec potvrdilo. Pořízením Switche se tak moje sbírka Nintendo konzolí zase o kus rozrostla a to i díky koupi NES a SNES classic (na které jsem si však dosud nenašel dost času). Na druhou stranu i když jsem si na konci roku udělal radost s novou 4K televizí, tak XBOX ONE mě zatím nepřesvědčil natolik abych si ho pořídil, i když jsem o tom často přemýšlel. A jak je z dohraných her vidět, opět dominovala Playstation i když věnoval jsem se i PC hraní. A proto v mém žebříčku 7 nejoblíbenějších her roku 2017 jsou všechny tyto platformy zastoupeny v odpovídajícím poměru.
8. Yakuza 0
Začínám paradoxně jednou z prvních her, kterou jsme v roce 2017 hrál. A ačkoli jsem si ji tehdy koupil především ze zajímavosti, nakonec mě svou atmosférou dokázala dokonale pohltit. Byl to pro mě vlastně první pořádný vhled to této několikadílné série, kterou jsem si díky jejím specifikům během chvíle zamiloval. S velkým očekáváním se tak obracím na první měsíce tohoto roku, kdy vyjde její nejnovější díl. Je to hra která asi nesedne každému, ale zároveň je to i jedna z jejich předností.
7. Prey 2
Hra, která mě při oznámení až tolik nezaujala si mě dokázala získat v okamžiku, kdy o ní Lukáš Grygar prohlásil, že jde skutečného nástupce System Shock 2. A měl pravdu. Tato hra se skutečně učila o nejlepších a mě dokonce přinutila si ji zahrát primárně na PC. To na co doteď vzpomínám je fantastický design a architektura vesmírné stanice a její průzkum. Je to hra která mi umožnila se zase v duchu vrátit do roku 1999, kdy jsem se plížil jinou zdánlivě opuštěnou stanicí. Skvělá hra, která neprávem bude letos stát trochu ve stínu jiných mediálně výraznějších her.
6. Nioh
Ačkoli by bylo možné Nioh označit jako prostou kopii Dark Souls zasazenou do historického Japonska, není tomu tak. Je sice vidět, kde tvůrci brali inspiraci, ale Nioh samotný si minimálně svou atmosférou a některými prvky svou existenci obhájí. Důvod, proč hru dávám do svého výběru je především díky tomu, že jsem ji věnoval dost času a bavilo mě se probojovávat hordami démonů a mám tuto hru do značné míry spojenou s minulým rokem. Rozehrál jsem dokonce i DLC, ale to poslední u nich jsem už nedohrál, protože už na mě zkrátka bylo moc těžké. Pokud máte rádi ve hrách výzvu, tak Nioh vám ji dá skutečně dost.
5. Assassin's Creed: Origin
Ačkoli se před jménem hry objevuje číslo 5 klidně by to mohla být dvojka. Nový Assassin se zkrátka povedl. Nevím zda k mému pozitivnímu dojmu který někteří jiní hráči však nesdílejí přispěla abstinence a vynechání posledních dílů, ale spíše se tvůrcům povedlo udělat jen dobrou hru. Hra nabízí jeden z nekrásnějších virtuálních herních světů a navíc zasazení do Egypta má pro nás, kteří tuto historie lidstva milují, svoje neopomenuté kouzlo. A to je i důvod proč mě jsem v této hře dokázal strávil mnoho hodin aniž by mě nudila.
4. Nier: Automata
Největší herní překvapení loňského roku je pro mě jednoznačně Nier. Hra o které jsem nic nevěděl si mě dokázala naprosto získat. Nevím zda to byla díky zábavnému systému soubojů, nádherné hudbě, příběhu, postávám, světu či způsobu vyprávění. Nejspíše je to kombinace všeho. A to mix takový, který až namíchán z osvědčených prvků působí originálně a nezapomenutelně a dokáže i zkušeného hráče zasáhnout tak, jak by možná ani nečekal.
3. Super Mario Odyssey
Když by se mě někdo ptal co vidím na hrách od Nintenda, řek bych mu až se zahraje SMO. Jen málokdo totiž umí vytvářet hry, aby byly přístupné každému až už jde úplného nováčka v herním světě či naopak ostříleného veterána. Nový Mario je totiž hra, kterou když dáte do rukou někomu kdo hrál dosud maximálně na telefonech, dokáže během krátké chvíle do hry proniknout a užít si ji. A když si zahraje někdo jako já, dokáže v ní strávil desítky hodin lovením i toho nejpohlednějšího měsíčku u náročných výzev. Super Mario Odyssey má kromě toho nabízí i skvělé nápady, originální úrovně navzdory tomu že tato série tu s námi je už čtvrt století.
2. Horizon: Zero Dawn
Představte si herní studio které dosud vydávalo jen 3D akce. jenž těžili především z toho že šlo o Playstation exkluzivity, ale jinak podle mě ničím zásadním nevynikaly. Navíc jejich kvalita byla spíše sestupná. A pak tohle studio dokáže všem vytřít zrak hrou z otevřeného světa, tudíž žánru na kterém si mnozí už vylámali zuby. A nejen že to je hra která ukazuje že rozlehlé světy mohou nabízet i něco víc než přebujelou směs ikonek s nekončícím seznamem identických úkolů, ale dokážou nabídnout i zajímavý příběh. K tomu si přidejte originální svět, zábavné souboje a zdaleka nejlepší grafiku, která se ve hrách loni objevila. Tohle všechno Horizon má.
1. Zelda: Breath of the Wild
Jaká jiná hra by měla být v čele žebříčku než nová Zelda a není to jen proto, že mám pro tuto série slabost. Ostatně toto rodinné zlato si hýčká i Nintendo, které každému novému dílu věnuje náležitou pozornost. Sympatické je, že s každým dílem se snaží přinést do série nové prvky a tentokráte to vzali pěkně od podlahy. Poprvé máme skutečně otevřený svět a sandbox hratelnost. A že nejde jen o volnost „jen jako“ zjistíte hned jakmile se do světa hry ponoříte. Nejsou zde žádné limity a hranice v tom jak zkoumat svět. Záleží jen na vás a vaší snaze experimentovat. Troufám si říci, žádná jiná hra vám letos nenabídla podobou míru volnosti a svět, který by fungoval dle základní logiky. To že nová Zelda skutečně výjimečná hra pak mohl potvrdit každý, kdo měl možnost do jejího světa alespoň nakouknout.
