DOHRÁNO: God of War

Série God of War rozhodně patří k tomu nejlepšímu co si lze na konzoli od Sony zahrát. Na PS3 jsem odehrál všech šest hlavních dílů série, takže se rozhodně považuji za fanouška. Na další regulérní díl jsme pak čekali pět let a při jeho oznámení bylo určitě překvapením to, že Kratos se přesunul ze starověkého Řecka na chladný Sever. Ostatně poté, co Kratos zabil většinu řeckého pantheonu dávalo smysl jít o dům dál a zabrousit třeba do nordické mytologie. Jenže neochladilo se jen prostředí ale vychladl i sám Kratos. Zestárl, přibylo mu pár šedin, ale především se usadil a zplodil syna. Právě mladý Atreus je druhým podstatným hrdinou hry. Na začátku hry nacházíte v situaci kdy Kratos pohřbívá svou manželku a dle jejího přání hodlá rozprášit její popel na nejvyšší hoře Midgardu, jak se zdejší svět jmenuje. Chce se vydat na cestu spolu s Atreiem, ten je však nezkušený a tak ho Kratos během herního tutoriálu učí základům přežití v tomto nehostinném světě. Jenže jeho lekce je přerušena nečekaným hostem. Před jeho domem se zjeví podivný cizinec a po krátké výměně názorů dojde na pěsti, ale jak Kratos záhy zjistí, jeho protivník si rozhodně není obyčejným člověkem. O koho se jedná zde nebudu psát, protože sama hra jeho identitu nějakou dobu tají. Prozradím jen, že s tímto šílencem se budete potýkat až do konce hry. Už zde je vidět určitá odlišnost od předchozích dílů série. Zatímco dříve si Kratos svou zuřivost vybíjel na několika masivních protivnících a jejich velikost byla určitým poznávacím znamením hry, tak souboje v této hře jsou více komornější. Ne že by zde nebyly epické bitky, ale více času zde strávíte s řadovými nepřáteli kteří tu už nejsou jen do počtu, ale někteří z nich dokáží dost potrápit.

Ostatně, změnilo se toho více. Téma předchozích her se točilo kolem pomsty a čím dál víc naštvanějšího Kratose. Tomu bylo podřízeno vše – od soubojů kde nechybělo počítadlo komb až po příběh který byl upozaděn ve prospěch brutálních bojů. V novém dílu je to jinak. Kratos místo svých čepelí drží v rukou sekyru a pocit více kontaktních soubojů podtrhuje i bližší kamera. Ostatně z té se stává jeden ze základních prvků hratelnosti, protože po jejím odhozením se vrací zpět do ruky a tak lze s její pomocí dělat v řadách nepřátel slušnou paseku a zároveň ji využít při řešení hádanek. A i když se Kratos trochu zklidnil, stále se dokáže s nepřáteli vypořádat způsobem, který fanoušky série jistě uspokojí. Největší změnu tak vnímám především ve způsobu vyprávění. Jak už jsem říkal, tak Kratose po celou hru doprovází jeho syn Atreus. Za něj sice přímo nehrajete a také nemůže zemřít, nicméně je důležitou postavou a rozhodně není jen počtu. Právě vztah Kratose ke svému synovi je nádherně podaný. Ze začátku je vidět Kratosova nejistota jak s ním jednat a jak vyvážit roli otce a válečníka. Jeho jednání s ním je drsné, ale čím více se příběh odvíjí tím je jasnější že ho snaží připravit na drsnou realitu světa. Hrozně rád bych se více rozepsal o tom jak příběh odvíjí, ale to bych vás ochudil o podstatnou součást hry. Nicméně s jistotou mohu říci, že své kvality si udrží až do konce. Rozhodně doporučuji při hraní nikam nespěchat a hrát i dělat i vedlejší mise. Právě ty totiž vtah mezi otcem a synem dále prohlubují.

Věrni současným trendům otevřeného světa a RPG prvků zapracovali je tvůrci do nového God Of War. Hra už tak není lineární průchod lokací a celá hra se odehrává  na určitém místě, které má jasné rozložení a strukturu. Stěžejním dějištěm hry je Midgard a to oblast kolem Jezera devíti odkud je možnost navštěvovat různé oblasti. Do některých vás zavede příběh, některé si musíte objevit sami třeba tak že s pomocí loďky budete zkoumat postupně se objevující břehy jezera. Kromě toho budete cestovat i do dalších světů, odpovídající severské mytologie. Žádný z nich už ale nenabízí svět o podobném rozsahu. Tvůrcům se povedlo dobře nakombinovat příběhové lokace, které jsou víceméně lineární aniž by svět ztratil svou uvěřitelnost. RPG prvky se pak promítají do možnosti vylepšování zbraní a zbroje které pak ovlivňují Kratosovi vlastnosti. Vkládáním run lze také zvolit které z aktuálně objevených speciálních útoků lze používat. Nicméně získat tu nejlepší výbavu rozhodně není jednoduché, protože speciální materiály jsou vzácné. Za souboje a questy také získáváte zkušenosti, za které se otevíráte dovednosti na jednom z několika vývojových stromů. Už na střední obtížnost dokáže hra nabídnout slušnou výzvu, tak vylepšit jak dovednosti tak zbraně budete rozhodně potřebovat.

Hra je doslova nabitá obsahem. Svět nabízí mnoho ukrytých pokladů, ke kterým se lze dostat až poté co si osvojíte určitou dovednost a tak se bude vracet do již projitých lokací kde budete hledat truhly, jejichž obsah vám pomůže s výzvou kterou jsou rozhodně souboje z valkýrami, jenž tvoří jednu z mnoha činností nad rámec příběhu hry. Ostatně hra se může pyšnit více než nadstandartní dobou pro její dokončení. Mluvit o vysokých produkčních hodnotách hry je snad zbytečné. Jde o vlajkovou hru platformy a jako taková má pochopitelně špičkovou grafiku, animace, hudbu i namluvení. Možná že na první pohled grafika tak neohromí jako u loňského Horizon, ale skvělé efekty a osvětlení dokážou přímo divy. Musím říci že nový God of War mě skutečně dostal a bavil mě každý jeho aspekt. Ostatně o tom že jsem se ze hry snažil dostat maximum svědčí i získaná platina. Je skvělé že v době kdy jsou AAA hry zamořeny lootboxy, mikrotransajceme, DLC, onlinem a dalšími bordelem dokáže vyjít která sází na čistě singleplayer zážitek. A God of War ukazuje, že pokud je ta hra dobrá, tak i uspěje.