DOHRÁNO: Division

Je paradoxní, že když se řekne Division, mnohý z nás se vybaví především video z E3 2013, kterým byla hra poprvé představena a obsahovalo i onen ikonický moment zavírání dveří automobilu. Je to vlastně zvláštní, že mnohým hráčům utkvěla hra tímto drobným prvkem. Faktem ale je, že okouzlila především svou grafikou a zdánlivě taktickým postupem skupiny hráčů. Nechybělo ani zapojení dalšího spoluhráče přes tablet, což je věc, která se do finální verze nedostala. Nakonec hra vyšla až nyní v roce 2016 a to v okamžiku, kdy Ubisoft zápasí s nepříliš dobrou pověstí. Bylo by celkem zajímavé vědět, zda tvůrci na základě úspěchu Destiny neupravili hru směrem k větší akci, na úkor taktiky. Faktem ale je, že když hra i přes odklad nakonec vyšla, stala se nejprodávanější novou značkou vůbec a našla si řadu příznivců i odpůrců. Musím říci, že ještě před měsícem mě tato hra v podstatě nezajímala. Věděl jsem sice, že se chystá, ale informace jsem nesledoval a měl jsem ji zařazenou mezi skupinu ostatních akčních her, které jsou možná dobré, ale hrát je nechci. Tohle však změnila veřejná beta hry. To byl vynikající marketingový tah ze strany Ubisoftu. Nejen že tímto ověřili stabilitu hry a dostali zpětnou reakci od hráčů, ale především umožnili si hru osahat i těm, kdo by o ni jinak zájem neměli. Rovnou se tu přiznávám, že mi stačilo zahrát si dvě hodiny bety a bylo mi jasné, že tuhle hru chci. Dostavila se taková ta čistá radost, která vás udrží u hry hodiny i když je vám jasné že stejně rychle jak přišla, může také odejít.

Někdo Division označuje za MMORPG, ale to podle mě není přesné označení. Vlastně bych řekl, že pro tento typ her konkrétní pojmenování chybí, ale já tu asi nejvíce budu zmiňovat Destiny. Podobně jako tato hra jde o kombinaci kooperativní akční hry s prvky, jenž se vyskytují v klasických onlineovkách. Přitom Division si hodně bere i z her z otevřeného světa made in Ubisoft, takže na vás čeká klasické otvírání vedlejších úkolů v jednotlivých lokalitách. Ale zpátky k samotní hře. Ta je situováno do New Yorku, konkrétně do oblasti Manhattanu. Tvůrci se chlubí tím, že tuto část města zpracovali v poměru 1:1. V New Yorku jsem sice nebyl, ale klidně bych jim to i věřil. Nicméně na nějakou turistickou prohlídku zapomeňte. NY byl totiž zasažen pandemií neštovic a během krátké chvíle se z něj stalo území, kde se to jen hemží různými ne zrovna přátelskými skupinami. Mezi tím vším pak pobíhají zmatení občané, jenž se nestihli evakuovat a především agenti Divize. Divize je tajná skupina lidí, kteří jsou v případě krizových situací aktivování, aby zjednali opět pořádek. Jedním či jednou z nich jste i vy. A tak se po krátkém zaškolení v Brooklynu eskortujete do centra, kde to všechno začalo a vaším úkolem je zjistit, kdo za událostmi stojí a především pobít všechny ty lumpy, co si město přivlastnili.

Čeká vás mnoho hodin, kdy vlastně budete dělat stále to stejné. Procházet městem a střílet. Jednou v rámci mise, pak zase při snaze získat materiál na vylepšení základny a jindy zase při náhodných setkáních. A tohle vše se bude opakovat hned v několika čtvrtích města. Odradilo vás to? Pak to asi není hra pro vás. Pokud však máte rádi akční střílení, baví vás nacházet a vylepšovat vybavení, budete se bavit. Ostatně o tom ta hra je. Příběh sám je tu spíše do počtu, ale problém to není. Ostatně stejně jako mnoho hráčů hraje stále dokola Diablo v očekávání lepší výbavy, tak i v případě Divison je skuteční cíl hry abstraktní a je jím touha po lepších věcech. Především je to ale hra orientovaná na kooperativní hraní. Právě ve chvíli kdy ji hrajete ve skupině kamarádů se z nadprůměrné hry stává hra vynikající. Na druhou stranu ani ten kdo chce hrát sám, však nebude ochuzen a může ve hře strávit desítky hodin. Budete procházet městem, plnit mise a získávat lepší výbavu. Především však budete získávat materiál pro renovaci jednoho ze tří křídel vaší základny, s jejichž pomocí s postupně odemykáte nová schopnosti.

Vaše postava má k dispozici dvě hlavní zbraně a pak záložní pistoli. Na výběr je z velké škály zbraní od útočných pušek, po brokovnice a sniperky. Každý si může vybrat zbraň, které vyhovuje jeho hernímu stylu. Jak postupně zvyšujete úroveň postavy, získáte postupně možnost přiřadit si až dvě aktivní schopnosti, z nabídky která obsahuje obranné věže, samonaváděcí bomby, balistický štít či zdraví obnovující stanici. Navíc později přibude možnost i modifikování jejich vlastností. Je třeba říci, že Divison neobsahuje žádné třídy a stejně tak rozdělování bodů do nějakého stromu schopností. Na maximálním 30 levelu totiž budete mít otevřeno vše a speciální schopnosti může libovolně střídat. Nic vás v tomto ohledu neomezuje. Vlastnosti postavy v podobě útoku, vašeho zdraví a elektroniky pak ovlivňujte jen vaší výbavou. Ostatně výbava je jediný způsob jak zvyšovat sílu postavy. V průběhu hrou přitom budete vybavení střídat velmi často a jakmile vám padne lepší kousek hned ho vyměníte. Balancování postavy z pohledu rozložení sil do tří zmíněných oblastí tak ke slovu přijde spíše až na maximálním levelu. Divison přitom nabízí vcelku rozsáhlé možnosti modifikací a to jak v podobě upravitelných zbraní, kterým lze vylepšit jejich části, tak i modování vybavení

Zřejmě největší předností hry je samo město. Virtuální New York zasažený virovou nákazou je fantastický. Autorům se podařilo vytvořit uvěřitelné prostředí, které podle mě zatím ve hrách nemá obdoby. Už jen samotná návštěva stojí za to. Vylidněné velkoměsto, plné opuštěných automobilů, zátaras, výstražných cedulí informující o evakuaci působí hrozivě opravdově. Navíc hra se odehrává v období Vánoc, takže celý ten zmar kolem vás ostře kontrastuje s barevnými světly vánočních stromků a další výzdoby jenž máme spojenou s období klidu, kdy jsme s rodinou a nebojíme se že nás někdo zastřelí na ulici. Ač je mě město vylidněné, tak občas můžete narazit na nějakého civilistu, jenž se s vámi třeba za láhev vody podělí o nějaký ten kus oblečení. Ale mnohem častěji spíše narazíte na nějaký ten gang uprchlých zločinců či pomatence, jenž se snaží město dost radikálně očistit s pomocí plamenů, ale při svém počínání na nikoho ohled neberou. Atmosféru města v krizi dokreslují nahrávky telefonů či echa, jakési odrazy minulých událostí, na které cestou narážíte. Ač jsou to věci vlastně navíc, tak příběhy lidí, se kterými se touto cestou seznamuje, jsou často zajímavější než události v hlavní příběhové kampani. V nich se ukazuje skutečná krutost světa, kde lidé díky katastrofě ztrácejí zábrany lidství. Některé ze zobrazených událostí jsou skutečné velmi silné a bezvadně dokreslují atmosféru hry.

Ostatně Division rozhodně nejde upřít to, že oplývá fantastickou atmosférou. Na tom má podíl i grafika hry. Nechci se teď pouštět do soudů na tím, zda finální hra vypadá hůře než při oznámení. Tohle je výsledku jedno. Podle mě hra vypadá fantasticky. Tvůrci speciálně pro hru připravili nový engine, kterému se daří vykreslit New York v realistické podobě. Přitom jde o otevřený svět, kde jediné načítání (s drobnými výjimkami) vás čeká při spuštění hry. Funguje zde denní cyklus, kdy zvláště východ a západ slunce dokáže před vámi rozehrát vizuální hostinu. Ta svého vrcholu dosahuje především ve chvíli, když se do hry zapojí i efekty počasí. Ve chvíli kdy vás během přestřelky zastihne sněhová vánice, neuvidíte skutečně na krok. Velký posun je znát především v práci se světlem, se kterým si autoři skutečně vyhráli. Stejně tak efekty ohně snad nikdy nevypadali realističtěji. Ostatně stačí se podívat na obrázky kolem, které ukazují, že po stránce grafiky je Division hra na výši. Navíc na PS4 běží krásně plynule bez sebemenších problémů. Snad jen občasné načítání textur při rychlém přechodu do nové lokace zamrzí, ale to je jen drobnost. Ani po zvukové stránce hra nezaostává a ač žádná skladba vám v paměti neutkví, tak to elektronické tepání v pozadí dokáže dát vašim přestřelkám ten správný náboj.

Division je hra orientovaná především na kooperační hraní a umožňuje projít celou hrou až ve čtyřech hráčích. Tvůrci kupodivu rezignovali na přímý PVP prvek, ale místo toho přišli s úplně novým originálním pohledem na kompetitivní hraní. Při pohledu na mapu hry si nelze nevšimnout červeně vyznačené plochy nazývané Temná oblast. Zde je epicentrum epidemie a místo bez vlivu ozbrojených složek. Zároveň to je jediné místo, kde se lze potkat s dalšími hráči a útočit na sebe. Žádné klasické mise se zde nenacházejí a tak jediný, ale podstatným důvodem pro návštěvu je to, že lze zde získat nejlepší vybavení. Život v Temné oblasti má svá pravidla. Pokud se vám podaří zabít zdejší nepřátele, kteří jsou o dost tužší než ty v ostatních oblastech a získáte nějaké to vybavení. Nelze ho ale jen tak odnést. Je třeba ho nechat vyzvednout vrtulníkem, aby ho dekontaminoval. Ten lze přivolat jen na určitých místech, které však mají v držení nepřátelé a po aktivací světlici, začne odpočet do jeho příletu. V ten moment je třeba čekat, že přiběhnou nejen nepřátelé podívat se co se děje, ale i ostatní hráči, z nichž někteří nemusí mít zrovna čisté úmysly. Stačí pár ran do zad a vaše vybavení je jejich a zatímco vy se oživíte na kontrolním bodu lehčí o pár věcí a peněz, oni si vše vyzvedli. Nicméně tohle se zas tak často neděje, ale o tom ještě budu mluvit. Nicméně to napětí kdy máte batoh skvělého vybavení, které se mám úspěšně podaří umístit na lano a nechat vyzvednout vrtulníkem bude stejné i když se budete potýkat s obyčejnými nepřáteli. 

Živost v Temné oblasti není snadný, ale stojí za to se tam vydávat. Ostatně po dohrání hry to bude jediné místo, kde lze něco dělat. Za zabíjení nepřátel totiž získáváte zkušenosti a levelujete postavu. Vaše úroveň v TO funguje samostatně a čím větší ji máte, tím lepší vybavení a plány si můžete kupovat od obchodníků, kteří mají ty nejlepší předměty.  Vydávat se do Temné oblasti na vlastní pěst moc nedoporučuji, protože protivníci jsou opravdu tuzí a šanci na úspěch máte jen jako členové skupiny. Umírat v TO je totiž problém. Ztrácíte nasbírané předměty, ale i zkušenosti a kredity. Každá taková ztráta rozhodně zamrzí. Ačkoli tvůrci zamýšleli TO jako místo, kde se budou utkávat především hráči proti hráčům, tak situace pár týdnů po vydání je jiná. Hráči zde většinou spolupracuji. Důvod je prostý. Zabitím jiného hráče dostane označení odpadlíka a půjdou vám po krku všichni ostatní.  A věřte mi, že moc šancí na přežití nemáte, protože ulovit vás chce každý. Sice můžete sebrat jeho věci, ale ty budou v podstatě srovnatelné s tím, jaké můžete získat zabíjením bossů v TO. Na druhou stranu, pokud vás ostatní hráči zabijí, poté co jste napadli jiného hráče, přijdete nejen o věci, ale především o mnohem větší porci zkušeností a kreditů, což se skutečně nikomu nechce. V tuto chvíli je tak Temná oblast místem, kde hráči spíše loví jen nepřátele, z nichž zůstávají kredity za které lze kupovat speciální vybavení. Uvidíme jak to bude do budoucna a jak tvůrci tento prvek vyladí.

Bohužel Division se nevyhnuly určité problémy, které spíše než technického rázu jsou povahy designové. Jsou to takové drobnosti, které určitým způsobem znepříjemňují hraní. Vzhledem k tomu, že nacházíte velké množství vybavení, tak mi ve hře chybí komplexnější systém porovnání vlastností. Díky tomu jsou některé prezentované údaje matoucí a zavádějící. Trochu mě mrzelo, že setkávání s ostatní hráči, se kterými nejste ve skupině je kromě Temné oblasti omezeno na konkrétní místa a jakmile vyběhnete z bezpečného útočiště, jste ve městě sami. Také jsem s ohledem na zkušenost z Destiny jsem hledal možnost, jak zobrazit jaké vybavení má jiný hráč. Tato funkce ovšem chybí. Díky tomu tak vlastně ani nevíte, zda máte tu čest s hráčem vlastnící tu nejlepší výbavu ve hře nebo nováčkem. Také možnost přizpůsobování vzhledu postavy bych měl rád větší. Možnosti byly omezené na pár tváří a tak mám občas pocit, že světem Division běhá kupa dvojníků. Na druhou stranu je třeba říci, že některé z těchto věcí, snad budou moci tvůrci upravit či změnit na základě jejich zpětné vazby hráčů, která se jim v bohaté míře dostává.

Není pochyb o tom, že Division je výborná hra, ale ne dokonalá. Avšak těm kdo mají podobný typ her rádi, nabízí dostatek obsahu a zábavných prvků, aby v ní strávili opravdu hodně hodin. Pokud se tvůrcům podaří hru pravidelně zásobovat dalším obsahem, může tu s námi být hodně dlouho. Potenciál má totiž značný. Nevím, jak dlouho udrží moji pozornost, ale těch zatím nahraných 70ti hodin určitě nelitují, protože  jsem se bavil celou dobu. A o to přeci jde.