DOHRÁNO: Nioh

Jestli mě na Nioh v první řadě něco překvapilo, bylo to, že hru s tak komplikovaným vývojem, kde se několikrát změnili vývojáři i herní styl, se povedlo úspěšně dotáhnout do konce. Zprvu jsem byl totiž k Nioh nedůvěřivý. Zdálo se mi, že se někdo chce svést na vlně zájmu o hry ze Souls série od From Software a jen změnil prostředí na feudální Japonsko. Ze zvědavosti jsem vyzkoušel i demo, které se objevilo před vydáním hry. Nicméně ani to mě příliš nepřesvědčilo. Bylo pro mě těžké se do hry dostat a její herní mechaniky mě spíše otravovaly. Navíc se kolem hry utvořila aura dělající z ní snad tu nejtěžší hru na světě. Říkal jsem si, že to není hra pro mě a hrát to nechci. Jenže jak už je asi z tohoto textu jasné, něco se změnilo. Ona když hra vyšla a začaly se množit pozitivní recenze, začal jsem si říkat, jestli jsem hru neodsoudil příliš brzy. Jestli v ní přeci jen není něco více, než se na první pohled zdá. Dopadlo to tak, že jsem si jeden den Nioh přinesl domů a od té doby, bylo jasné, co bude náplní mnoha následujících večerů.

První co se ukázalo, bylo to, že společného má tato hra s Dark Souls stejně jako s Diablem či Ninja Gaiden, což vzhledem ke stejným autorům asi není nic překvapivého. Ano jedná se akční RPG s důrazem na souboje, které dokážou být náročné a stejně jako již zmíněná hra pracuje se ztrátou nasbíraných zkušeností v případě, že je po své smrti už nezvládnete sesbírat. Jenže to je jen část hratelnosti. V mnoha jiných ohledech si jde Nioh svou vlastní cestou. Místo otevřeného světa zde máte separátní lokace, kde se odehrává konkrétní mise a po jejím splnění jste vráceni na mapu světa. Není tak problém si proběhlou misi hned zopakovat. Osobně mi více sedí koncept světa v Dark Souls, který je tvořen jednou ohromnou lokací, kde se lépe daří navazovat pocit ze světa. V Nioh jsem ten pocit neměl. Většina lokací je totiž v zásadě malá rozlohou a k pocitu rozsáhlého světa si tvůrci pomáhají chytrou prací s prostředím. Vaše cesta je v zásadě lineární a vy si jen otvíráte různé zkratky a postupně tak projdete celou mapu a ta se pak zdá větší než ve skutečnosti je. Co mi však troch vadilo, je recyklace prostředí. Ano, hlavní mise se odehrávají vždy v unikátní lokaci, ale zvláště u některých vedlejších misí už zamrzí, že nic nového ze světa neuvidíte.

Ostatně opakování nepřátel je další věc, která mi na hře trochu vadila. U řadových nepřátel to ještě chápu, i když jejich větší variabilita by také neškodila. Zvlášť když design Yokai monster je velmi klasický a snad už v polovině hry potkáte všechny druhy, na které ve hře můžete narazit. A do konce hry se už tak nestane, že byste potkali protivníka od kterého nevíte co čekat a u kterého se musíte učit novou taktiku. Více mi však vadilo, to že některé bossy nevíte naposledy. Bohužel to není jen záležitost Nioh, protože i u jiných her mě šve, pokud porazím bosse a pak ho potkám znova. Více invence by neškodilo. Ale nerad bych aby to snad vyznělo, že Nioh proti vám staví nezajímavé protivníky. To určitě ne. Každý z nich vám dokáže pěkně zavařit, pokud ho podceníte. Až do konce hry tak byl průchod misí výzva a doteď si pamatuji jak jsem se vztekal u okřídleného Yokaie, který byl zvláště otravný. Ostatně právě s těmito specifickými nepřáteli, které hra nazývá Yokai se pojí jeden z nejdůležitějších herních mechanizmů hry. Tihle protivníci totiž kolem sebe vytvářejí jakousi zamořenou oblast, která omezuji regeneraci vaší ki (co je v podstatě stamina) a pouze speciálním úkonem lze prostor kolem vás očistit a hlavně si doplnit ki. A na tom jestli máte dostatek ki závisí váš život. Pokud ji vyčerpáte úplně, zůstanete chvíli zcela nechybní a to se v této hře rovná smrti. Naštěstí stejných problémů nejsou ušetřeni ani vaši nepřátelé, čehož lze s úspěchem využívat.

Soubojový systém Nioh je skutečně velmi komplexní a pokud budete kolem sebe sekat bez rozmyslu, moc daleko se nedostanete. Ovládnout ho však nějakou chvíli zabere. O důležitosti práce s vaší ki jsem už mluvil a je třeba dostat ji do krve. Zajímavým prvkem je pak rozhodně možnost přepínání mezi třemi postoji, které ovlivňují způsob vašeho útoku a s jehož rychlostí úměrně klesá udílené zranění. Já asi nejvíce času trávil se středním držením zbraně, které mi přišlo nejlepším kompromisem. Ale určitě se vyplatí v tomto ohledu experimentovat, protože každá zbraň má vlastní set pohybů. Hra nabízí pět druhů sečných zbraní a tři druhy střelných. Já si nejvíce oblíbil katanu a dvojici mečů. Tímto ale možnosti nekončí, protože každé zbraň má vlastní sadu skillů, které si lze za nasbírané body odemykat. Můžete se tak naučit odrážet útoky, úročit kombem a spoustu dalších věcí. Trochu stranou pak stojí ninja schopnosti a onmyo magie. A rozhodně bych doporučoval tyto skilly nepřehlížet, i když se soustředíte na kontaktní boj, protože už základní znalost poskytuje fajn dovednosti, které se v boji více než hodí. Zbraní a zbrojí je ve hře skutečně spousta a podobně jako Dibalu se jejich vlastnosti generují náhodně. A tak se rozhodně nestane, že byste hru prošli se stejnou zbraní a zbrojí. Budete je často střídat a pokud bude třeba, tak kovářka vám je může předělat k vašim představám.

Už jsem říkal, že o Nioh se mluví jako velmi obtížné hře, což nechci zpochybňovat, protože hra je bezpochyby náročná. Přesto můj osobní dojem byl takový, že třeba Bloodborne byl mnohem těžší. Ostatně to že jsem několik bossů porazil na první pokus a na rozdíl od Dark Souls se obešel bez pomoci jiných hráčů, mluví za své. Tvůrci Nioh se dokonce ani nepokusili o takové vypečené záležitosti, jako že by na vás poslali v souboji s bossem více protivníků najednou. Nechci si stěžovat, protože zrovna u Dark Souls jsem z těchto věcí byl na nervy. Dokonce i v případě smrti u bosse už nemusíte absolvovat celý souboj znovu, pokud umřete až v druhé fázi. A to nemluvím ani o to, že kvůli opakování souboje nikdy nemusíte běžet moc daleko. Takže pokud byl někdo na pochybách, jestli tuhle hru hrát, protože prý jde o extrémně těžkou věc, tak se určitě nebojte. Když jsem to dal já, tak vy určitě taky. Velkým pomocníkem při utkání s bossi, ale i s běžnými nepřáteli je váš ochranný duch, kterého máte možnost občas vyvolat. Ve hře jich je opravdu hodně a někteří nabízejí moc pěkné bonusy.

Díky svému zasazení nabízí hra zajímavý vhled do japonské kultury a historie. Na rozdíl od Dark Souls nabízí na první pohled čitelný příběh a vy tak víte kam a proč jdete. Bohužel zrovna příběh mi nepřišel moc zajímavý. Je sice fajn, že se v něm spojují skutečné historické osobnosti a fiktivní svět legend, ale ve výsledek není zase tolik zajímavý. A první západní samuraj William Adams, pro mě nebyl o nic větší osobnost než bezejmenná postava z Dark Souls. Ale tyhle hry se přece nehrají kvůli příběhu. Stejně nakonec jde o to efektně vyřídit zástupy nepřátel. Ale faktem je že duch historického Japonska se promítá alespoň do postav či duchů, které potkáte. Vždyť kdo by si nezamiloval malé zelené Kodamy, které se v lokacích porůznu schovávají. Jejich hledání mě bavilo nejen kvůli bonusům, které vám přidávají.

Lehce zklamaný jsem byl z vizuální stránky hry. Co se týká technické stránky tak nemám připomínek. Hra totiž nabízí krásně plynulých 60fps, které jsou u tohoto typu hry k nezaplacení. Ale i když PS4 Pro se snaží, tak je přeci jen vidět, že hra má za sebou delší vývoj. Ale to, že grafika je jednodušší, by mi fakt nevadilo. Co mě fakt mrzí je to, že prostředí hry není vždy tak zajímavé jak by možná mohlo být. Ano, najdou se úžasné lokace jako je ta pokrytá sněhem či jiná v žáru ohně. Bohužel zhruba polovina z nich není nijak vizuálně zajímavé a zvolená barevná paleta tomu moc nepomáhá. I teď si vzpomenu na některá místa v Dark Souls a Bloodborne, které mě svojí nádherou okouzli a já jen kochal. Ale v Nioh jsem podobný pocit v zásadě neměl. Ale nakonec v zápalu boje vám stejně bude jedno, kde bojujete. Pochválit však musím hudbu, které byla skutečně povedená a dokázala mě u soubojů s bossy vybičovat k většímu výkonu.

O Nioh by to toho šlo napsat ještě mnoho dalšího, ale podstatné snad zaznělo. A když by se mohlo zdát, že na hře vidím mnoho chyb, tak to jsou jen drobnosti, které absolutně nemají šanci přebýt velice pozitivní dojem, který na mě hra udělala. To hlavní a to soubojový systém je totiž natolik povedený a zábavný že jen těžko se od hry budete odtrhávat. Bylo by chybou Nioh odsoudit jako hru která je jen směsí prvků z jiných her. Právě naopak. Pro mě to je první hra, které se povedlo úspěšně navázat na odkaz Dark Souls a přitom si udržet vlastní tvář.