DOHRÁNO: Horizon: Zero Dawn

Holandské herní studio Guerrilla Games má asi každý spojený s Killzone. Tahle série FPS akčních stříleček našla svůj domov na Playstationu a ačkoli jsem dva díly na PS3 hrál, v paměti mi moc neutkvěly. Popravdě jsem nechápal, co na těchto hrách ostatní vidí, protože pro mě to byl naprostý průměr. To co hry z této série zvedalo výše byla jejich grafická stránka, resp. její technologické kvality, protože po výtvarné stránce mi hry nijak zvlášť zajímavé nepřišly. A možná i z toho důvodu jsem jejich novou hru Horizon: Zero Dawn, kterou poprvé oznámili na E3 v roce 2015, až tolik nesledoval. Představa hry s robodinosaury mi přišla mimo. Jenže s přibývajícím časem se situace obrátila a hra mě začala zajímat. Velmi pozitivní recenze mě pak přesvědčily, že stojí za to hře věnovat pozornost.

Na první pohled může Horizon působit jako další z řady dnes tolik oblíbených her z otevřeného světa, na které má takříkajíc patent Ubisoft. Vlastně nebýt toho, že hru nesledujete z vlastních očí, ale z pohledu třetí osoby, leckdo by řekl, že jde o něco na způsob Far Cry: Primal. Vždyť i zde si odhalujte mapu z vyvýšených míst, vyrábíte si vybavení ze zabitých zvířat, bojujete s lukem a zbraní na blízko. Jenže na rozdíl od Far Cry, jsem neměl pocit, že otevřený svět je to, na čem hra stojí. Právě naopak. Měl jsem pocit, že hraju akční adventuru ze zajímavé světa a s napínavým příběhem a to, že se vše odehrává ve světě bez viditelných hranic, je jen bonus navíc. Tvůrci totiž znali míru. Ono totiž hranice mezi světem který vás bude bavit zkoumat a tím, který vás otráví svou přebujelostí je velmi tenká. Osobně mě totiž pohled na mapu zasypanou různými body zájmu spíše děsí. Mám totiž pocit, že všechno musím splnit a pak se v záplavě různých úkolů a sběratelských předmětů ztrácím. Horizon jde na to jinak. Tvůrcům se totiž podařilo najít správným poměr mezi příběhem a dalšími nepovinnými úkoly. Ty hlavní vás provedou po celé rozlehlé mapě a ty vedlejší se vám odhalí jen pokud zavítáte na určité místo. Stále tak máte jasnou představu kam směřujte a co je vaším cílem. Ano i zde jsou obligátní věci, které lze sbírat, ale i zde se autoři drželi při zdi a tak není moc velký problém je dát do kupy a navíc díky tomu navštívíte zajímavá místa, kam byste se možná sami od sebe nevydali. Ještě teď mám osypky ze sběru stovky peříček v Assassin Creed. To u Horizon nehrozí.

Jak už možná z předchozího odstavce vyplynulo, tak otevřený svět který Horizon slouží především k tomu, aby tvůrci jeho prostřednictvím vyprávěli zajímavý příběh. Jeho základní premisa je už asi obecně známá. Na Zemi došlo z nějakého důvodu ke globální katastrově, která uvrhla lidstvo zpět do doby, kdy lidé neznali žádné výdobytky techniky. Zemi obývají různé kmeny, jenž mezi sebou vedou boje a především pak bojují s mnoha různými robozvířaty, kteří Zemi teď obývají. Nebojte se, nejde jen o laciný trik jak udělat hru více cool, ostatně co může být lepšího než robotický tyranosaurus. Naopak všechno vám hra v průběhu postupně a dá se říci že i logicky vysvětlí. A právě do takové situace přichází na svět Aloy, dívka který se ujal její opatrovatel a vychoval ji jako vlastní dceru. Díky němu se naučila přežít a bojovat. Ostatně pokud chce odhalit něco ze své historie, bude nutné vydat za hranice údolí ve kterém vyrostla. Postupně tak spolu s hlavní hrdinkou budete odkrývat historii světa i vás osobně a bude to stát za to. Tvůrcům se totiž podařilo přijít se světem který je mnoha ohledech unikátní. Her odehrávající se v postapokalyptické budoucnosti už vzniklo hodně, ale žádná, která by náš budoucí svět líčila jako panenskou přírodu, kde lidé žijí ve strachu z mechanických zvířat a úctě mají své dávné předky z civilizace jejíž kovové pozůstatky jsou nedílnou součástí světa.

U her z otevřeného světa která jsem dosud hrál se velmi často ukázalo že příběh sám tu byl jaksi do počtu a nebyl sám o sobě moc zajímavý. Pouze se snažil dát nějaký smysl všem aktivitám, které hra nabízela. Avšak u Horizon toto rozhodně neplatí. Právě naopak. Příběh hry patří k tomu nejzajímavějšímu co jsem v poslední době ve hrách viděl. Jasně, po stránce svých literárních kvalit se jedná o lepší průměr. Co ho však výrazně vyvyšuje je svět do kterého je zasazen. Tvůrci postupně odhalují události které vedly k tomu, že Země vypadá tak jak vypadá a i zprvu nesmyslná existence robozvířat na konci dostane smysl. Zkrátka celou dobu jsem se těšit na další střípek skládačky a odhalení minulosti Aloy. Ostatně ta je dalším důvodem proč na mě hra tak dobře působila. Jak ukázaly některé nedávné hry, tak přijít s postavou která bude působit sympaticky, není úplně jednoduché. V případě Aloy se to tvůrcům rozhodně povedlo. Celou dobu člověk chápe její motivaci a proč se vlastně pouští do boje. Není to jen figurka, která slepě plní rozkazy. Navíc v dialozích máte možnost reagovat odlišným způsobem a tím si alespoň pro sebe její povahu ještě formovat. Zkrátka v tomto ohledu je Horizon výrazně napřed a ukazuje se, že i příběh lze s úspěchem vyprávět i u tohoto typu her.

Jádro hry tvoří několik příběhových kapitol, ve kterých sledujete pátrání Aloy. Ty vás provedou po celém rozsáhlém světě což pochopitelně znamená poprat se jeho nástrahami, jinak řešeno utkat se s mnoha nepřáteli. Kromě několika lidských protivníků to jsou pochopitelně robozvířata. Aloy která je ze začátku vybavena jen oštěpem a základním lukem s nimi pochopitelně v přímém kontaktu nemá moc šanci. A i v pozdějších fázích hry s lepší výbavou se nemá smysl vrhat se do přímého konfliktu se silnějšími protivníky. A tak je třeba hledat chytřejší cesty k vítězství. Základem může být tichá likvidace, která dokáže jinak početnou skupinu nepřátel pěkně zredukovat. Ale silnější protivníky pochopitelně jedním úderem nezabijete. Musíte odhalit jejich slabiny. Díky klíčovému zařízení zvanému Fokus, která má Aloy u sebe od samého začátku lze zjistit na jaký typ zranění jsou nepřátele náchylní a kde mají slabé místo. Často stačí jedna správně mířená rána a nepřítel na jeden zásah vybuchne. S tím jak se bude rozrůstá vaše výbava a získáte tak možnost házen různé druhy bomb, líčit pasti či spoutávat svou oběť, poroste i nutnost vaše schopnosti dobře kombinovat. Na každého protivníka platí jiná taktika. Někdy je třeba mu pomocí sonických šípů trochu očesat jeho výbavu a zbavit ho jeho zbraní či maskování. A pokud zrovna nemá rád oheň poslat mu pár zapálených šípů do týla. Nakonec když je omráčený můžete ho dodělat ručně. Různých kombinací zbraní a taktiky je mnoha a byla radost různě experimentovat. Později získáte i možnost některé robozvířata ochočit a kromě toho že na některých lze jezdit, tak mohou bojovat opi vašem boku.

Možnosti které hra nabízí jsou dostatečně bohaté na to, aby v ní člověk strávil spoustu hodin a přitom se nenudil. Vždyť můj čas se přiblížil 50 hodinám. Díky střídmému dávkování o kterém jsem se už zmiňoval jsem si u žádné aktivity neřekl, že mě nebaví. Velký podíl na tom bezpochyby má i fantastické grafické zpracování, protože i po tolika hodinách mě stále těšilo procházet se tou nádhernou krajinou. Jednoduše řečeno - Horizon je krásná hra. Nejde jen o technickou kvalitu grafiky, která hře poskytuje krásně ostrý a plynulý obraz a to v situaci kdy se nemusí vykreslovat jedna místnost, ale celý rozsáhlý svět plný různých objektů. Navíc svět který žije, zvířata i lidé mají svůj denní rytmus a přitom je hra prostá chyb. Zkrátka parádní práce. Není divu že si nový grafický engine Decima, který tvůrci vyvinuli vybral pro svou novou hru sám Kojima. S pomocí této interně vyvinuté technologie pak tvůrci navrhli svět, který je radost objevovat. Otevřená mapa je hodně členitá, plná plání, údolí i horských štítů. Nabízí zelenou džungli, pouště i zasněžené vrcholky a sem tak i pozůstatky dávné civilizace i stavby té nové. Vše přitom vypadá neokoukaně, svět je plný detailů a působí neuvěřitelně živým dojmem. Díky skvělé práci se  světlem budete pokaždé okouzleni nádhernými východy Slunce, či naopak jeho krvavým západem. Den střídá noc a stejně tak se mění i počasí. Ano, svět Horizon je stejně tak pozoruhodný jako hra samotná.

Horizon je hra, která ukazuje v čem tkví síla exklusivních her a pokud správně funguje symbióza mezi herními vývojářem a vlastníkem platformy podaří se vytvořit nové unikátní značky. Guerilla Games mě skutečně překvapili tím, že i bez předchozí zkušenosti s žánrem, dokázali vytvořit hru z otevřeného světa, která v mnoha ohledech překovává své konkurenty. Horizon je tak hrou, který je v některých aspektech originální, skvěle vypadá, výborně se hraje a kdybych teď nehrál Zeldu, tak bych klidně řekl že je to kandidát na hru roku.