Série Uncharted se během několika let stala tou nejdůležitější exkluzivitou, kterou Playstation nabízí. Po čtvrtém díle, kdy se uzavřel příběh Nathana Drakea se zdálo, že tvůrci z Naughty Dog se mají zájem věnovat novým značkám a série si dá na chvíli pauzu. Ještě předtím však bylo v plánu vydat DLC. Jenže jak se ukázalo, tak postupem času se jim rozrostlo až do podoby samotné hry na jejíž vývoj byl vyčleněn nový tým uvnitř studia. Místo DLC proto vyšel prý plnohodnotný titul Lost Legacy, jehož hlavními představiteli se stala důvěrně známá Chloe Frazer a trochu netypicky i Nadine Ross, kterou si jistě znalci série pamatují jako tu ze špatné strany barikády. Příběh hry se tentokrát točí kolem bájného Ganeshova klu, který je ukrytý kdesi v indických horách. A obě představitelky nejsou jediné kdo ho touží získat do svých rukou.
Když člověk hraje hru jako je Lost Legacy, která vznikla tak trochu náhodou, musí si říci jak ji vlastně hodnotit. Na datadisk je příliš velká a na novou hru zase příliš podobná svému předchůdci. Takže pro mě to je takový spinoff k sérii kterou mám rád a díky tomu mohu být na hru mírnější běž bych jinak byl. Ono vlastně hodnotit tuhle hru je těžké. Všechno totiž funguje jak má a hra se hraje stejně dobře jako poslední díl. A o grafice snad ani není třeba mluvit, protože je opět skvělá a těžko hledat hru která by se jí po této stránce vyrovnala. Bohužel více než jindy se na ní ukazují slabé stránky této série, které tvůrci ještě podpořili rozhodnutím část hry umístit do relativně otevřené lokace. Jenže to co na první pohled vypadá skvěle, se alespoň pro mě neukázalo moc funkční. Hra totiž podle mě nejlépe funguje ve chvíli, kdy jako hráč máte nadefinovanou cestu a ideálně zrovna probíhá nějaká akční sekvence Nemáte tak moc času přemýšlet co a proč se děje. Jenže v okamžiku kdy se dostane do otevřené krajiny a hra po vás chce, abyste se někam dostali sami, aniž by vám tvůrci určili jednu cestu, zákonitě narazíte na překážky. Najednou si totiž začínáte všímat že tenhle kámen vám hra nedovolí přeskočit ač jindy skáčete přes propasti. Hra která se tváří otevřeně je totiž ve skutečnosti jen dovedně maskovaný tunel, který musíte projít jen tak, jak chtějí autoři. Pokud jste jen na malé ploše tak to nevadí, ale ve volné krajině už je to problém. Nevím, ale mám dojem že po letošní Zeldě mám problém že všechny hry se otevřeného světa poměřuji jiným měřítkem.
Ale bylo by asi nefér hru odsoudit za to, že je jde jen o přídavek, ostatně nic jiného ostatně autoři ani neslibovali. Takže ten kdo si užil poslední díl, bude se bavit i u Lost Legacy. Sice místo cestování po světě se budete většinou procházet jen indickou džunglí, ale stereotyp rozhodně nehrozí. Opět nás tak čekají krásné lokace a tajemné chrámy ale i pár hádanek, které jsou však velmi jednoduché a moc se u nich nezdržíte. Chloe a Nadine mi bohužel nepřišly tak charismatické jako Nathan a tak mě jejich osud až tolik nezajímal a prim tu hrála především stále chytlavá akční zábava a přestřelky s nepřáteli. V tomto ohledu si tak nemám na co stěžovat. Lost Legacy je povedená hra která uspokojí jak fanoušky série tak nové hráče. Bohužel se obávám, že i přes svoji kvalitu je to hra, na kterou si za rok už asi nevzpomenete.
