To že před měsícem vyšla hra Kingdom Come: Deliverance musel snad zaznamenat i ten, kdo se o hry nijak zvlášť nezajímá. Mediální pokrytí totiž bylo skutečně velké. Ostatně česká hra podobné velikosti nevychází každý rok a navíc se týká české historie a stojí za ní tvůrce snad nejmilovanější české hry Mafie. Osobně jsem na tuto hru čekal dlouhé čtyři roky, které uplynuly od doby kdy jsem její vydání sám podpořil na Kickstarteru. Ambice tvůrců už tehdy byla velká a když jsem pak v průběhu vývoje měl možnost vyzkoušet alfa a beta verzi hry, bylo vidět, jak velký krok ušli. Zároveň mi už tehdy bylo jasné, že ta hra nebude dokonalá. Přesto mi to nebránilo těšit se na výsledek, protože jako člověk který miluje historii, středověk, hrady a oblast Posázaví, kde se hra odehrává je mému srdci blízká, jsem ani nemohl jinak.
Pokud náhodou někdo neví, o čem hra vypráví (o čemž pochybuji), tak ve zkratce je děj zasazen do roku 1403 kdy král Václav IV. je uvězněn a moc v Čechách se snaží převzít jeho bratr Zikmund. Je to doba, kdy se České země zmítaly ve zmatku, ale docházelo k mnoha různým půtkám mezi českými stavy, kdy jedni byly přívrženci krále a druzí zase jeho bratra. Nicméně příběh který hra vypráví je mnohem komornější a je situován do relativně malé oblastí v Posázaví rozkládající se mezi Sázavským klášterem a městem Rataje nad Sázavou. Hlavní hrdinou hry je Jindřich, syn kováře ze Stříbrné Skalice. Ten poté co je Skalice vypálena Zikmundovými žoldáky uprchne a dostává se do služeb pana Racka Kobyly. Ten je stejně jako ostatní feudálové jako Hanuš z Lipé či Jan Ptáček skutečnou historickou postavou, na rozdíl o Jindřicha a ostatních neurozených postav na které hráč narazí. Příběh hry je tak pochopitelně historická fikce, která však dobře využívá skutečných dějů a postav z naší historie o nichž se nám zachovaly nějaké zmínky.
Z počátku jsem měl trochu obavy jak mi hlavní postava sedne a jak bude její snaha o pomstě za vypálení vesnice a zabití rodičů navázána na dějinné události, ale musím říci že to se tvůrcům povedlo skvěle. Z počátku Jindřich působí jako takové budižkničemu, které se jen fláká s kamarády a i poté co se události dají do pochybu a on se musí světem protloukat sám, působí jako takový otloukánek. Jenže když pak na konci hry je stojí váš hrdina v plátové zbroji a pod jeho mečem padají nepřátele, skutečně cítíte že je to díky vám a cestě kterou jste během celé hry prošli. A stejně tak si můžete vytvořit jeho morální profil. Je zcela ve vašich rukách zda se z něj stane hrdina bez bázně a hany, ten kdo se neštítí ke svému zisku využít jakýkoliv prostředků nebo zkrátka normální člověk jenž si občas rád přilepší ne zrovna poctivým způsobem, ale v důležitých otázkách je morálně pevný. Toto vše vám umožní herní mechanizmy díky kterým si vašeho hrdinu utváříte.
V základu hra staví na osvědčených RPG principech, která mají kupodivu nejblíže k sérii The Elder Scrolls. I zde si totiž jednotlivé vlastnosti vylepšujete především jejich používáním. Pokud často běháte máte lepší fyzičku, pokud se oháníte mečem bude z vás dobrý duelista a stejně to funguje u jakýchkoliv základních i vedlejších schopností. S jejich rostoucím levelem si pak postupně otvíráte perky. Ty však často nejsou pouze jednostranně kladné. Některé z nich vám posilní jeden aspekt vaší osobnosti za cenu postihu do jiné, jiné se zase navzájem vylučují. Musíte si například vybrat zda raději budete lépe působit na lidi z vyšší společnosti nebo naopak prosté vesničany. Možností jak profilovat svoji postavu je skutečně hodně. A protože na rozdíl o mnoha jiných RPG her není boj primární naplní hratelnosti, osvědčilo se mi investovat spíše do výřečnosti, díky které získáte více možností v dialozích.
Hra si velmi zakládá na realističnosti, kdy váš hrdina musí pravidelně spát a jíst, léčit si zranění, opravovat zbraně a zbroj a stejně tak dodržovat hygienu, jinak bude smrdět čímž v konverzaci rozhodně nezaboduje. Zpočátku se mi to zdálo trochu otravné, ale záhy jsem si na to zvykl a vlastně díky tomu měl jak se hezky česky říká lepší „immersion gameplay“. Po několika hodinách jsem si zvyknul, že po ránu je třeba se najíst, opláchnout tvář u škopku a pokud hodlám zapůsobit je dobré občas zajít do lázní vyprat si věci a možná i něco více. Na druhou stanu je třeba říci, že z jídla se brzo stala rutina. Zatímco na začátku hry jsem po kapsách stále tahal nějaký ten chleba a jablko, záhy jsem zjistil, že nejlépe svůj hlad utiším u kotlíku s jídlem který je takřka všudypřítomný. Stejně tak s postupem hraní nebude problém s penězi a noc v hostinci pro vás bude za pár šupů a pokud si otevřete příslušný perk, budou pro vás služby v lázních zadarmo. Realističností se tvůrci zaklínali i v případě oblékacího systému. Na papíře vypadá velmi dobře. Vaše postava má několik slotů reprezentující různé vrstvy oblečení a vám se tak nabízí nespočet různých kombinací. Záleží přitom i na tom, co si na sebe oblečete a jak. Pokud si vezmete zbroj bez spodní tlumící vrstvy, nebude údery snášet zrovna nejlépe. Bohužel mám dojem, že energie vložená to tohoto komplexního systému by se dala využít lépe na jiných aspektech hry. Na sobě nezávislé vrstvy oblečení vypadají na postavě přece jen o něco hůře než perfektně sedící model zbroje. Navíc jen málokdy jsem skutečně přemýšlel nějak do hloubky o celém oblékacím systému a spíše se jej snažil nekombinovat tak aby váha, odolnost a vzhled byly vyvážené.
Podobně komplexní jsou i další prvky hry. Velkou kontroverzi především u konzolových verzí vzbudil systém páčení zámků. Sám musím přiznat že po prvním vyzkoušení jsem se na to chtěl úplně vykašlat. Měl jsem problém vypáčit i ten nejlehčí zámek. Skutečně jsem nadával na tvůrce jak mohli něco tak nevyladěného vypustit ven. Jenže stačilo jen trochu potrénovat a nenechat se odradit prvními neúspěchy a rázem mi to přešlo do ruky. Až do konce hry jsem tak se zámky neměl problém. Teď se sice chystá patch který odmykání zjednoduší, ale zodpovědně říkám, že to lze zvládnout i bez něj. Na druhou stranu takovou lukostřelbu jsem musel zavrhnout. Ani přes moji snahu se mi ji nedařilo zvládnout a nějak smysluplně zasahovat cíle. Na druhou stranu je to věc, bez které se člověk klidně obejde. Líbila se mi alchymie, která na rozdíl o jiných her vyžadovala trochu trpělivosti při přípravě lektvarů. Nicméně asi největší nevoli u některých hráčů způsobil systém ukládání. Hra se totiž ukládá jen na začátku questu a pak jen na vybraných místech. A tak nebyl problém abyste díky své chybě či pádu hry, který i po měsíci od vydání nebyl neobvyklý, přišli i o hodinu hraní, což musí naštvat každého. Ano kromě toho tu sice byla i sejvovice, lihový nápoj který umožnil uložit víceméně kdekoliv, ale jeho nákup se prodražil a výroba alespoň z počátku nebyla jednoduchá. Po hříchu však mnoho hráčů úplně pomíjelo fakt, že hra se ukládá jak po spánku ve vaší posteli tak po návštěvě lázní. Ve chvíli kdy tyto všechny možnosti člověk zkombinoval, nebyl ukládací systém takový problém. Osobně jsem si na něj rychle zvyknul. Na druhou stranu mít více automatických uložení po důležitých událostech bych určitě uvítal. Ale už zmiňovaný patch by toto, včetně možnosti uložení hry při jejím opuštění měl řešit.
To co jsem si nechal na konec je soubojový systém. Už od beta verze hry bylo jasné, že asi nebude úplně pro každého. Tvůrci se snažili aby byl maximálně realistický a přitom zábavný. Na druhou stranu se nemělo jednat o prosté mačkání jednoho tlačítka a naopak bylo třeba vykrývat rány a provádět komba. Osobně jsem se soubojů trochu obával, protože nepatřím zrovna ke hráčům, co by si v podobném realizmu libovali a vlastně bych vůbec neměl problém s více akčnějším pojetí soubojů. Jenže když ho teď po dohrání hry mám zpětně hodnotit, narazil jsem na problém. Nejsem totiž úplně přesně schopný říci jaký byl. Setkal jsem se totiž se dvěma extrémy. Na jednu stranu jsem zažil bitky, kde stačilo dvakrát zmáčknout tlačítko pro útok a protivník se už válel na zemi a stejně tak sem zažil souboje, kdy jsem nebyl schopen udělit ránu. Nevím do jaké míry to přičítat nevyváženosti hry, či případným bugům. Je třeba také říci, že řádný souboj jeden na jednoho jsem zažil vlastně jen jednou a to relativně na začátku hry a během hromadných bitev mi přišlo že stačí sekat kolem sebe a ono to nakonec nějak dopadne. Nakonec mám tak dojem, že ačkoli hra nabízí opravdu komplexní soubojový systém, tak stačí mít v ruce dobrou zbraň a trochu vylepšit bojové schopnosti nepotkává vás žádný větší problém. Neříkám že je to špatně nebo dobře, ale takto jsem to zkrátka měl. Možná i díky zatím ne zcela odladěné hře. Na druhou stranu musím říci, že to nijak neovlivnilo můj dojem ze hry. Možná dokonce že kdyby mě hra nutila mnohem více využívat moje bojové schopnosti a mě to nešlo, vadilo by mi to více.
Už jsem tu několikrát zmínil technický stav hry a to je měsíc od vydání stále její největší problém. Větší část hry jsem odehrál s patchem, který vyšel krátce po vydání a naštěstí ošetřil většinu závažných problémů, přesto jich ještě zůstalo dost k nápravě. Na druhou stranu je třeba říci, že kromě toho že mi hra párkrát spadla a nešlo ukládat dokud jsem nepromazal sejvy, tak jsem nenarazil na chybu, která by mi rozbila hru. Questy šly dohrát a kromě problémů s grafikou jsem narazil jen na problém v návazností dialogů, kdy některé postavy se ke mně chovali jako bych ještě neprovedl nějakou akci, zatímco už se tak dávno stalo. Na hře je bohužel hodně vidět, že tvůrci museli hru dodat do termínu vydání, zatímco další měsíc k testování by se jim určitě hodil. Ale tak nějak si říkám jestli by to vůbec stačilo. Přeci jen KCD je hrou z otevřeného světa s nelineární hratelností a jako takovou ji otestovat není vůbec snadné. Bohužel musím říci, že celou dobu jsem byl v mírném napětí co se zase pokazí. Na rovinu říkám, že kdyby nešlo zrovna o KCD, tak dostat jinou hru v takovémto stavu, byl bych na tvůrce mnohem přísnější.
Co se týká technologické stránky hry, tak jsem opět na rozpacích jak to zhodnotit. Na hře je hodně vidět, že byla primárně vyvíjena pro PC a po stránce grafiky byly konzolové verze, včetně těch pro ty nejsilnější konzole celkem omezeny. Jako hlavní problém bych zmínil především doskakování textur, které zvláště poté co jsem získal lepšího koně a pohyboval se tak mnohem rychleji, stalo až absurdní. Nebylo problém dojít do města, kde místo budov stály jen holé modely a bylo třeba čekat několik sekund než se donačtou textury. Stejně tak bylo běžné, že na lidech postupně přibývaly vrstvy oblečení, tak jak jste se k nim blížili. Pochopitelně tak největší limity byly vidět ve městech a vesnicích, kde kolem vás bylo mnoho objektů. Na druhou stranu příroda byla parádní. Myslím že dosud nebyla vytvořena hra, která by nabídla uvěřitelnější ztvárnění lesů. A i když mám ke grafice na konzolích spoustu připomínek, celkový dojem z grafiky je pozitivní. Ostatně stačí se podívat na obrázky z PS4 Pro verze hry, kterými jsem tento článek doplnil. Když se totiž zrovna nenačítají textury, dokáže být hra skutečně krásná a já mačkal tlačítko pro screenshot jako o život.
Tvůrcům se podařilo přinést 16km2 Posázaví které vypadá reálně a kdo zná českou krajinou bude se cítit jako doma. Možnost procházet se Ratajemi, Sázavou a klášterem či prozkoumat Talmberk je k nezaplacení pro všechny milovníky české historie. Mnohá z těchto míst dnes vypadají úplně jinak díky pečlivosti tvůrců a jejich důrazu na detail člověk dokáže uvěřit, že tak nějak to v té době mohlo vypadat. Skutečně mě bavilo procházet zdejším světem a kochat se nejen hrady, ale i hustým lesy, loukami a pohledy do krajiny. V tomto ohledu je hra skutečně výjimečná. Pochválit musím i vynikající hudební stránku hry, která skvěle dokresluje vaše putování. A ačkoli bych i já uvítal český dabing, který by se vzhledem k zasazení hry více než hodil, musím ocenit vynikající anglický dabing, který snese nejvyšší měřítka.
Musím říci že Kingdom Come: Deliverance mě rozhodně nezklamalo. Nabízí skvěle napsaný příběh a dialogy, které je radost poslouchat. Díky tomu ožívají jak historické i fiktivní postavy, které se vám dokážou zapsat do paměti. Vedlejší questy jsou zábavné, mají překvapivé rozuzlení, zkrátka radost hrát. I přes zmíněné technické problémy jsem se ke hře vždy rád vrátil a ponořil se do jejího světa, toulal se krajinou a užíval si pocit že tam skutečně jsem. Není do dokonalá hra, ale je svá a nabízí to co jinde nenajdete. Věřím že jakmile tvůrci odladí všechny chybky, budou její hraní mnohem příjemnější. Když jsem hru po měsíci hraní a zhruba 70-ti strávených hodinách byl jsem hrdý. Hrdý na to, že někdo zvládl takovou hru udělat a i když mohl v mnoha ohledech selhat, tak to nakonec zvládl. A vzhledem ke konci hry se už teď těším až se s Jindrou vydám za dalším dobrodružstvím.
