DOHRÁNO: Ever Oasis

Ačkoli Nintendo 3DS považuji za jediný skutečně zajímavý handheld či chcete-li kapesní konzoli, musím říci, že v poslední době jsem se mu vůbec nevěnoval. Ne že by na něj nevycházely dobré hry, ale nějak jsem dával přednost jiným platformám. Dalším důvodem proč se mi na 3DS prášilo bylo i to, že na něm hraju nikoli na cestách, ale je doma, kde je přeci jen větší výběr toho co si zahrát. Nicméně hra Ever Oasis mě hodně zaujala a měl jsem tak důvod 3DS znovu zapnout. Ačkoli se jedná o novou značku, je vidět že tvůrci hry čerpali inspiraci především u Zeldy, ostatně právě byli to právě oni, kdo připravili 3DS verzi Ocarina of Time. A právě kombinace akčního RPG se zajímavým světem pro mě byl důvod, proč se do hry ponořit.

Hra je zasazena do světa, jehož důležitou součástí jsou oázy. Místa, kde mohou poutníci najít úkryt a nakoupit u obchodníků zásoby. Jednu takovou oázu vede váš bratr. Jenž jeho oáza je napadena Temnotou a vy nakonec končíte v poušti sami. Naštěstí se spojíte v vodní vílou Esnou a s její pomocí začnete budovat oázu vlastní. Jenže ani vás Temnota, která mění zvířecí obyvatele pouštní krajiny na monstra, nenechá na pokoji. Vaším úkolem je budovat věhlas své Oázy, která pak přiláká zvědavé návštěvníky. Ti u vás když jim nabídnete to co chtějí, případně splníte nějaký jejich úkol, zůstanou a rozšíří váš tým. Právě rozvoj vaší oázy je podstatnou součástí hry. Nejen že nový obyvatel většinou přináší nějaký nový recept na výrobu výbavy či lektvarů, ale především je potřebujete, aby se u vás zabydlel někdo, kdo ovládá určitou schopnost. Podobně jako v Zeldě získáváte novou výbavu, která vám umožní dosáhnout místa, kam byste se bez ní nedostaly, tak Ever Oasis musíte mít někoho kdo vládne patřičnou schopností. Blokuje vám cestu velký balvan? Pak je třeba seznat někoho, kdo může ovládat palici, kterou překážku lezce rozdrtí. A tak to funguje i dalších situacích, kdy máte nějakou překážku v cestě.

Vaše postava totiž dokáže jen ovládat větrný vír a bez pomoci ostatních by se daleko nedostala. Proto musíte svou tříčlennou skupinu často obměňovat podle toho jakou schopnost svých společníků momentálně potřebujete. Což ale znamená se pokaždé vrátit do vaší oázy. Zní to možná trochu nešikovně, ale díky tomu že si můžete kdykoliv vyvolat portál, který vás přenese tam a zpátky, není to takový problém. Během hry jsem si často říkal že hra vás vždy nechá nějakou činnost osobně vyzkoušet, abyste ji pak nějakým způsobem automatizovali. A tak prvních několik hodin budete zásobovat obchody ve vaší oáze osobně, zatímco později vše obstaráte z jednoho místa. Stejně tak později můžete místo sebe vysílat skupiny vašich obyvatel, aby pro vás sbírali suroviny. Díky tomu že vám hra tyto možnosti postupně odemyká spolu s tím jak levelujete svoji oázu, nehrozí, že byste se v možnostech hry ztratili.

Kromě managementu vaší oázy a residentů budete většinu času pobíhat otevřeném světě plném pouští a jeskyní. Budete zde plnit questy, sbírat poklady a především bojovat s nepřáteli. Souboje se konají v reálném čase a ovládat můžete libovolnou postavu z vaší skupiny. Nepřátele jsou rozmanití a v pozdějších fázích hry si nevystačíte jen s prostým mačkáním tlačítka, ale je třeba trochu taktizovat. Nicméně hra není těžká a v případě problémů stačí trochu více prochodit svět, nabrat levely a získat lepší vybavení. Soubojová část se s tou manažerskou příjemně doplňuje a stále tak máte co dělat. Pokud už vás nebaví bojovat, stačí se vrátit do své Oázy, vybrat utržené peníze, postavit další obchody a nebo dokonce uspořádat festival. Musím říci že mě celkem překvapilo jak komplexní hratelnost Ever Oasis nabízí. Za roztomilou grafikou, která i přes omezené možnosti 3DS vypadá fajn se schovává hra, která má co nabídnout jak příležitostným hráčům tak těm, co se rádi piplají s každým detailem. Hře bych tak vytknul asi jen ne moc poutavý příběh, ale ten koneckonců nemá ani ta zmiňovaná Zelda. Jak je vidět, tak 3DS dokáže stále nabídnout originální a zajímavé hry, které nejsou jen pokračováním zavedených sérií.

DOHRÁNO: Professor Layton and the Azran Legacy

Poslední dva týdny jsem trávil na dovolené (proto také žádný nový článek), což je pro mě většinou chvíle, kdy jdou všechny hry stranou. Musím říci, že za několik posledních let jsem ani neměl nutkání si sebou na dovolenou nějakou hru brát, protože není na škodu si občas odpočinout i  od her. Nicméně letos jsem udělal drobnou výjimku, protože mě čekala nejen delší cesta, ale i několikahodinové čekání na letišti. Rozhodl jsem se tak trochu oprášit svoje Nintendo 3DS a především rozehrát hru, která mi doma ležela už delší dobu. A ačkoli mám před sebou stále velký rest v podobě Majora Mask, tak jsem dal přednost hře Professor Layton and the Azran Legacy. A myslím, že jsem udělal dobře.

Hra jako Professor Layton se ukázala jako ideální volba pro toho, kdo nechce hrát hodiny v kuse, ale raději po kratších časových úsecích. Protože jde o již několikátý díl ze zavedené série, asi není třeba příliš představovat principy, takže jenom ve zkratce. Hra má příběh, který ale slouží především k tomu, aby byl důvod cestovat po různých lokacích. V každé takové lokaci se pomocí stylusu rozhlížíte a hledáte aktivní místa. Ty mohou být různého druhu, některé jen vaše postavy okomentují, jiné posunují děj, či na nich naleznete bonusové předměty jako mince, za které si lze kupovat nápovědy při řešení puzzlů. A právě na těchto puzzlech hra stojí. Právě ony jsou kořením hry a jejich úspěšným vyřešením se posouváte dále. Ve hře jich více než stopadesát a mnoho dalších bonusových. Některé jsou lehké, některé obtížnější. Každý z puzzlů je sice jiný, ale často dochází k opakování stejných principů, pouze v náročnější, nebo jinak graficky zpracované variantě. Jejich princip je založen na aktivní interakci s dotykovou obrazovkou, kde je třeba posouvat bloky či jinak s puzzlem manipulovat, podobně jako byste to dělali v jeho „fyzické“ variantě. Někde po vás hra chce jen zapsat či zaškrtnou odpověď či vyznačit místo na obrázku.

Některé z těchto puzzlů vyřešíte skoro hned, ale u některých si budete lámat hlavu podstatně déle. Povětšinou jsou úkoly opravdu zábavné, i když ti z vás co hráli předchozí díly série, už asi tolik nepřekvapí. Co mi však trochu vadilo je, že přísně logické puzzly jsou kombinovány s hádankami, stojící na principu chytáku. Vzpomínám si, jak jeden z úkolů zněl, určit kolik ml horké vody je třeba k rozpuštění určitého počtu kostek ledu. Vytuhnul jsem u této hádanky dlouhé minuty a matematicky si hledal správnou odpověď. Jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že odpověď je nula, protože pro rozpuštění ledu postačí dát ho blíže ke krbu, který byl na obrázku v pozadí. Podobných chytáků je ve hře více, ale naštěstí jsou spíše výjimkou. Kromě těchto puzzlů hra nabízí i nepovinný obsah v podobě několika speciálních menších her, které by možná uspěly i jako samostatně a dalších věcí které hru nenásilně rozšiřují

Ze série Professor Layton jsem hrál pouze předcházející díl, takže jsem si nové pokračování opět užil, ale proto toho kdo poctivě odehrál všechny díly této série, asi hra nepřináší moc nového, zvláště pokud ji srovnám s předcházejícím dílem. Na druhou stanu principy, na kterých je hra postavena, jsou nadčasové a stále ve své podstatě zábavné. Mám pocit, že oproti předchozímu 3DS dílu došlo ještě k vylepšení grafiky, kdy herní obrazovky jsou nyní plně 3DS a hezky pracují s prostorem. Navíc prostředí není strnulé, ale pěkně rozpohybované a občas se při podrobném průzkumu dočkáte milých animací. K sérii Professor Layton vždy patřilo precizní výtvarné a hudební zpracování, stejně jako krásné animace a Level-5 opět dokazují, že jsou v této oblasti mistři.

Layton and the Azran Legacy se ukázal být výbornou hrou na cesty, kdy se díky postupnému dávkování hra stále bavíte. V současné podobě je celý koncept natolik vybroušený, že těžko hledat nějaké závažné chyby. A tak jediným negativem může být, že pokud jste hráli minulé díly, dostáváte znovu totéž. Já se zatím nepřejedl, takže fajn, ale příště už by to chtělo sérii posunout někam dále.