Herní společnost Ubisoft se v několika posledních letech vypracovala na jednoho z předních vývojářů her. Na jejích stěžejních titulech pracují stovky lidí v několika studiích po celém světě. Jimi produkované tituly byly převážně orientované na mainstreamové publikum a držely se osvědčených značek a nebyl zde velký prostor k experimentování. Nicméně kromě her jako Assassin Creed či Far Cry má Ubisoft ve svém portfoliu i další série a právě jednu z nich v roce 2001 dílem Rayman Origins oživil přímo Michael Ancel. Důvod proč o tom píšu, je ten, že proto tuto hru Ubisoft vytvořil speciální engine UbiArt cílený právě na 2.5D plošinovky. A když nový Rayman uspěl, nabízela se otázka dalšího využití této technologie. V té době zrovna začínal rozmach menších her distribuovaných skrze digitální distribuci a tak v Ubisoftu dali zelenou dvěma herním projektům, které tak trochu vybočovaly z jejich produkce. Jednou z nich byla hra Child of Light a druhou pak Valiant Hearts: The Great War. Takže jsme se celkem překvapivě dočkali dvou her, jenž by člověk čekal spíše od nějakých nezávislých vývojářů, než od kolosu jako je Ubisoft.
Jak už podtitul hry napovídá, tématem Valiant Hearts je Velká válka, nám známá spíše jako První světová válka. Načasování vydání hry na rok 2014 bylo příznačné, protože zrovna jsme si připomínali 100 let od tohoto strašného konfliktu, která pozměnil tvář Evropy. Téma První světové války nebývá ve hrách moc využíváno a herní tvůrci tak vždy více čerpali až z druhého celosvětového konfliktu, který byl z pohledu her zajímavější díky rozmanitějšímu a modernějším způsobům boje. První světová válka přitom znamenala ohromný přerod vojenské strategie. Zatímco na začátku války se do bojů vrhali jezdci na koních, v jejím závěru došlo k nasazení prvních jednoduchých tanků. Během tohoto válečného konfliktu také došlo také k prvnímu masivnímu nasazení těžkých a chemických zbraní. Ale ve své jádru byly válečné souboje velmi statické. Nekonečně zákopové souboje, kde se fronta posouvala jen o metry tu na jednu, tu na druhou stranu, ale za cenu ohromných ztrát na lidských životech je něco, co zrovna nevolá po herním zpracování. Možná proto i tvůrci toto téma spíše přehlíželi.
Nicméně Valiant Hearts není primárně akční hrou, ale jde o kombinaci logické puzzle hry s adventurními prvky. Vždy máte k dispozici nějakou lokaci, kde je třeba provést sérii úkolů, abyste se posunuli dále. Buď jde o variaci na klasickou pohádku o Kohoutkovi a slepičce, takže sháníte a vyměňujete různé věci, nebo musíte vyřešit nějaký lehký puzzle a tím si otevřít cestu dále. Kromě toho hra obsahuje i drobné akční prvky ať už v podobě minihry jako je jízda autem, zatímco se musíte vyhýbat překážkám nebo souboj s bossem, který je opět podaný spíše jako akční puzzle. Všechny úkoly, které před vás hra klade, jsou však velmi snadné a kdybyste přeci jen měli problém dostat se dále, máte možnost využít nápovědy. Ta však alespoň v mém případě nebyla třeba. Hra je totiž v tomto ohledu velmi přístupná i těm, co hry moc nehrají. Její příběh se odehrává od doby těsně před vyhlášením války až do jejího konce a budete ho prožívat v roli pěti postav. Jejich osudy se prolínají a občas na chvíli spojí své síly. Hlavní tváří je francouzský farmář Emile, který je po vypuknutí války povolán na frontu. Zde potkává amerického vojáka Freddieho, jenž se do bojů zapojil poté, co tragicky přišel o svoji ženu. Na druhou stranu konfliktu se podíváme s postavou Karla, německého vojáka a zároveň manžela Emileovi dcery. Ženský element je zastoupen mladou Belgičankou Annou, která jako zdravotní sestra pečuje o raněné. No a v neposlední řadě je to pejsek Walt, který spolu s Emilem tvoří nerozlučnou dvojku.
Jak už jsem zmínil, tak hra vás chronologicky provede po bojištích První světové války, napříč všemi důležitými konflikty. Ale samotný příběh je fiktivní, stejně jako hlavní padouch. Ačkoli se hra během vyprávění nevyhýbá mnoha tragickým událostem a činům, jenž se na západní frontě staly, nikdy nejde moc do hloubky a spíše je klouže po povrchu. Stejně tak se vyhýbá všem možným kontroverzím. Proto jediný záporák je postava zcela nerealistická a jako by se do v realitě usazené hry propadla z nějaké bondovky. Stejně tak je vidět, že hlavní postavy jsou vybrané tak, aby pokryly celé spektrum. Takže tu máme postavy z obou stran konfliktu, černého Američana i emancipovanou ženu a psa. Tohle je vážně politicky vyvážená hra. Ostatně hlavní postavy nikdy nezabíjí a nepřátele buď omráčí, nebo ti před jejich útokem utečou. Ale výše řečené nepovažuji za zásadní výtku. Valiant Hearts nemá kopírovat realitu, ale má zábavnou formou seznamovat s událostmi o kterých mnoho hráčů možná mnoho neví. A to je jí myslím daří na výbornou. Ostatně během hraní si zpřístupňujete určitou encyklopedii, kde najdete další detaily ohledně témat, na které během hraní narazíte. Podobně jako jsem již psal u hry Never Alone, považuji tento přístup za skvělý způsob jak nenásilnou formou vzdělávat.
Největší předností hry, pokud odhlédnu o tématu kterým se zabývá, je její výtvarné zpracování. Vizuální stránka kterou tvůrci zvolili, totiž ke hře náramně sedí. Ruční grafika i přes svou drobnou stylizaci především co se týká postav je propracovaná a dokáže navodit tu správnou atmosféru, ať už se nacházíme v předválečné Paříži nebo v zablácených příkopech Verdunu. Díky různými animací, pohybujícím se objektům a využívání víceúrovňových pozadí i popředí pak celé prostředí vypadá velmi živě, zvláště v pohybu. Ani po zvukové stránce hra nijak nezaostává.Ačkoli na rozdíl třeba od Child of Light chybí nějaká zapamatovatelná skladba, nebude vám to díky využívání dobových skladeb vůbec vadit. Musím říci, že hra se hrála velmi příjemně. Díky nízké obtížnosti jsem se nikde nadlouho nezaseknul, sebratelné předměty byly vidět a ani lokace nejsou nijak rozsáhle, tak nudné přebíhání tam a sem se nekoná. Zkrátka hraní je plynulé, každou chvíli jste s jinou postavou v novém prostředí a není čas se nudit. Navíc téma První světové války není tolik okoukané a v doprovodných historických materiálech lze narazit na mnohou zajímavost. Pokud by Ubisoft ve vydávání podobných her chtěl pokračovat, rozhodně bych se nezlobil, protože Valiant Hearts se vážně povedl.
0 komentářů:
Okomentovat