Hry od Quantic Dream, resp. od Davida Cage buď máte rádi, nebo ne. Podle mě totiž dnes nikdo hry jako on nedělá. Což je pochvala i výtka zároveň. To co vás totiž mohlo štvát na jeho straších hrách, vás totiž bude asi štvát i zde. Jenže zrovna mě se jeho předchozí hry líbili. Jsem totiž rád, pokud vyjde skutečně velká příběhová hra, protože takových v dnešní době moc není. A Detroit Become Human takovou hrou bezpochyby je. Nabízí hned trojici postav a příběh ve kterém se je jejich zprvu nezávislé příběhové linky postupně prolnou, aby vyvrcholili jedním z mnoha příběhových konců. Ostatně více než kdy dříve tvůrci sází na to, že se příběh různě větví. Vždy na konci každé kapitoly se o tom můžete přesvědčit sami, když se vám zobrazí pavučina příběhu a vy hned vidíte, které vaše rozhodnutí ovlivnilo vaši větev příběhu. Nedělám si iluze o tom, že vzhledem k nespočtu různých variant by existoval stejný počet zakončení. Přeci jen se tvůrci snaží, aby se příběh úplně nerozpadnul. Přesto alespoň pocitově působila hra velmi otevřeně. Po stránce grafiky je hra pochopitelně opět na výši a tak kdo má chuť si zahrát něco trochu jiného a baví ho sci-fi tématika s nádechem filosofování o rozdílu mezi robotem a člověkem, ten si hru nepochybně užije.
0 komentářů:
Okomentovat