Musím říci, že zrovna vesmírné simulátory nikdy nepatřily k herním žánrům, které bych cíleně vyhledával. Trochu mě odrazovala náročnost ovládání a vůbec komplexnost těchto her, která znamenala pečlivé studování manuálů a učení se ovládání. Navíc vesmírné souboje mi nikdy nepřipadaly příliš naplňující, protože mi přišlo, že více než na samotný boj je třeba se soustředit na ovládání své lodi, které je podstatně komplikovanější na orientaci v prostoru než u běžných 3d stříleček. Na druhou stranu mě vesmír jako prostředí vždy velmi přitahoval a jako fanouškovi sci-fi mi bylo dané téma blízké. Bohužel z her, které jsem měl možnost vyzkoušet, mě paradoxně nejvíce zaujala grafika a vůbec celé prostředí a samotná hratelnost mi nějak neseděla. Jednoduše řečeno, vesmírné simulátory mi nikdy moc nesedly, resp. nevyhovovala mi jejich soubojová část, na kterou se orientovaly minimálně ty, které jsem měl možnost vyzkoušet. Díky tomu, že tento žánr byl v posledních letech na ústupu a kromě pár her, které si našly cestu asi jen k zarytým fanouškům, nebylo moc příležitostí se s podobnými hrami setkat. Navíc na konzolích, na kterých hraji několik posledních let, tento žánr už zcela absentoval. Byl jsem tedy v tomto ohledu takříkajíc nepopsaný list.
Jenže pak se staly dvě věci. Jednak na Kickstarteru uspěly hry Elite: Dangerous a Star Citizen a žánr vesmírných simulátorů se opět dostal do herních médií a jednak jsem si po nějaké době pořídil nový počítač. Tyhle dvě věci spolu sice v zásadě nesouvisí, nicméně když na sklonku loňského roku konečně vyšla Elite: Dangerous, tak já zrovna pátral po nějaké hře kterou bych si zahrál a ona mi padla do oka. Za jiných okolností bych to možná přešel, ale sám nevím proč právě obrázky a videa z této hry mě ohromně zaujaly. A tak já, tímto žánrem v podstatě nepolíbený jsem najednou uvažoval, že si hru pořídím. Musím říci, že rozhodování bylo celkem složité. Vzhledem k tomu, že neexistovalo žádné demo a vývoj hry jsem nijak nesledoval a dokonce jsem neměl ani zkušenost s předchozími díly v sérii, bylo pro mě pořízení této hry krokem do neznáma. Moje představa o hře byla založena jen na několika komentářích a prvních recenzích, které však nebyly jednoznačné a především na zhlédnutí několika gameplay videí. Výsledkem bylo, že i přes drobné pochybnosti jsem nakonec kliknul na „buy“ a hru s velkým očekáváním stahoval.
Je paradoxní, že já, který si nákup nějaké hry vždy pečlivě rozmýšlím, jsem jednal impulsivně. Zda za to může nějaká magická přitažlivost vesmíru, či zkrátka snaha vyzkoušet něco úplně nového v záplavě her, které jsou si v mnoha ohledech velmi podobné, to opravdu nevím. Faktem ale je, že když jsem hru prvně spouštěl, byl jsem plný očekávání, jaká vlastně bude a také toho, jestli mi vůbec půjde hrát na klávesnici a myši. První dojem byl rozhodně ohromující. Majestátní vesmírná stanice pomalu plující na orbitě plynného obra. Krásná grafika podpořená realistickými zvuky, pokud se dá o realismu mluvit ve hře, kde se cestuje nadsvětelnou rychlostí. Zkrátka Elite na mě ihned zapůsobilo, i když mi bylo jasné, že tuhle člověk nemůže pochopit za hodinu či dvě, ale je třeba ji pořádně nastudovat a prozkoumat všechny její možnosti.
První věc, kterou jsem ale musel udělat, bylo přenastavit si ovládání, protože ve výchozím stavu mi přišlo ovládání na kombinaci klávesnice a myši nehratelné. Pomocí myši se totiž ovládala jak rotace lodi, tak její vertikální směr. Nicméně stačilo přenastavit si ovládání rotace na klávesnici a už to bylo o něčem jiném. Během několika hodin tak pro mě nebyl problém s lodí perfektně zadokovat aniž bych si zlomil prsty během snahy stisknout tu správnou kombinaci kláves. Asi je pravdou že na nějakém joysticku by bylo ovládání více realističtější, nicméně nějak si nedovedu představit, že by mi podobné ovládací monstrum, jaké se k mistrovskému zvládnutí Elite doporučuje, zabíralo půlku stolu. Zkrátka i bez speciálního zařízení byla hra plně ovladatelná a za to palec nahoru, stejně jako za nepřeberné množství nejrůznějších voleb, kterými si lze hru přizpůsobit obrazu svému.
Během hodin strávených ve vesmíru Elite: Dangerous mi bylo také jasné, že mnohem více než souboje mi sedí obchodní a objevitelská činnost které se lze věnovat. Tohle je také možná důvod, proč mě zaujala zrovna Elite, kde je nebojová složka postavena na roveň té soubojové. Z hry se pro mě tak vlastně stala obchodní strategie, jejímž cílem je dobře koupit a výhodně prodat, aby si člověk mohl pořídit lepší plavidlo či výbavu pro další průzkum. A na druhou stranu jsem si užíval takřka meditativní zážitky, které mi nabízelo cestování a průzkum neznámých koutů galaxie, kdy jsem si plně oddával uvěřitelnému podání vesmíru. Chápu, že pro někoho může být tato hra nudná a bude postrádat akci a větší důraz na vedení příběhu. Ne každého bude bavit letět dlouhé minuty k nějaké hvězdě jen proto, aby si prozkoumal či se vydávat na výpravu do nebezpečných oblastí, ve snaze nalézt zde vzácné materiály. Pro mě se Elite stala relaxační hrou, kdy jsem si vždy na hodinku či dvě odskočil do virtuálního světa, kde jsem mohl popustit uzdu svojí fantazie během cestování po vzdálených galaxiích.
To co je podle mě na Elite tak unikátního je to, že vám neurčuje, co máte dělat. Dostane loď, pár kreditů do začátku a starej se sám. Teprve za pochodu tak zjišťuje, co lze ve zdejším vesmíru dělat. Můžete plnit úkoly pro nejrůznější frakce či se potloukat na vlastní pěst. V zásadě máte na výběr z několika směrů kam se vydat. Může se stát obchodníkem, který bude převážet zboží mezi jednotlivými vesmírnými stanicemi. Bude zásobovat kolonie tím, čeho se jim nedostává. Díky velice komplexnímu obchodnímu modelu, tak budeme moci a nejspíše i muset sledovat toky jednotlivých komodit a plánovat svoje cesty, které vám zajistí nejvyšší profit k době strávené na cestách. Budete se muset rozhodovat, zda dáte přednost sice delší, ale bezpečné trase, nebo poletí zkratkou přes nestabilní sektory, kde se vám může lehce stát, že si vás někdo vytáhne z hyperprostoru a vy tak přijdete možná nejen o drahocenný náklad, ale i svoji loď. Stejně tak se můžete vydat na dráhu těžaře, který dobývá vzácné materiály z povrchu meteoritů a dalších vesmírných objektů. Můžete zkoušet své štěstí a procházet pozůstatky po ostatních lodích a materiálu, který zde při jejich snaze o přežití zbyl. No a pokud už takhle načerno nějaký ten proviant získáte, bude jen na vás zda se ho pokusíte propašovat na nějakou vesmírnou základnu či budete pátrat po černém trhu někde v okrajových částech soustavy.
 |
| Vesmír v Elite: Dangerous je ohromný |
A pak je tu samozřejmě boj a to ať za ty hodné či zlé. Nicméně Elite v tomto ohledu příliš nerozlišuje. Zkrátka může se stát rukou zákona a trestat ty, jenž se provinili proti platným zákonům a nechat si vyplácet odměny, kterou jsou na jejich hlavy vypisovány. Nebo se můžete vydat opačným směrem a stát se korzárem, který přepadá bezbranné obchodníky či číhá na nováčky, kteří zabloudili tak kam neměli, aby je následně uvedl do tvrdé reality přežití ve vesmíru Elite, který je opravdu dangerous. A pokud vás nebaví ani boj a stejně tak nechcete v Elite začít druhou pracovní směnu v rámci rozvážky surovin mezi jednotlivými přístavy, je pro vás jako stvořená kariéra objevitele a průzkumníka. Vždyť kdo by nechtěl být ten, kdo první objeví nějakou nezmapovanou planetu, kdo na vlastní oči nevidí dvojhvězdu v souhvězdí Orionu či nezažije průlet pásem asteroidů. Zkrátka v Elite se můžete stát skutečným dobrodruhem, který se vydává do neznáma. A že taková cesta není jen tak pozná každý kdo se nepřipravený vydá tam, kam by neměl. Jednak není vůbec problém se v soustavě milionů hvězd ztratit a když poté zjistíte, že vám dochází palivo a nikde v okolí není žádná obydlená základna a ten nástroj pro těžbu paliva přímo z hvězd samozřejmě také nemáte, zbudou vám jen oči pro pláč.
V Elite se totiž nad každým rozhodnutím vyplatí přemýšlet. Ostatně sám jsem kvůli ukvapené akci přišel o dost peněz. Vydal jsem se totiž na průzkum do zatím mnou neprobádané částí galaxie, kde jsem objevil těžařskou stanici. A co nevidím, v rámci marketu nabízejí jinde nedostatkový materiál. Cena je sic vysoká, ale při představě jak jej výhodně prodám na druhém konci galaxie, mi už svítí očka. Takže utratím spoustu peněz, narvu do nákladového prostoru co se vejde a vydám se na cestu zpět. Jenže ouha. Po několika skocích mezi hvězdnými soustavami zjišťuji, že moje loď není díky zatížení schopná přeskočit do soustavy následující. Nikde v okolí není žádná obydlená základna a zásoba paliva se také povážlivě menší, takže pochybu, že bych se s ním mohl vrátit do výchozího bodu. Tak co teď. Bohužel jediné řešení bude zbavit se části nákladu a tím ulehčit lodi. Postupně tak vyhazuji do vesmíru jeden drahocenný balík za druhým. Ke své smůle se nakonec musím zbavit skoro všeho, tak aby loď byla schopná provést skok do další soustavy. To je tak když si člověk neuvědomí, že plánovat trasu cesty musí i s ohledem na to, že zpátky poletí s nákladem. Nakonec se mi tedy podaří dostat k jedné základně a vyčerpán náročnou cestou dokuji svoji loď. Bohužel jak záhy zjišťuji ta komodita, kterou jsem pracně dovezl, není zdaleka tak vzácná jak jsem si myslel a i když ji prodávám s drobným ziskem, zdaleka mi to nepokryje náklady způsobené nutností část zboží vyhodit. Ale tak už to ve světě Elite chodí. Chybami se člověk učí.
Pořízení Elite: Dangerous určitě nelituji. Není to sice hra, u které bych trávil denně spoustu hodin, ale je to hra ke které se čas od času rád vrátím a užívám to co nabízí, tj. iluzi fungujícího vesmíru se vším co k tomu patří. Navíc díky pravidelným updatům je stále co objevovat a hra se dále vylepšuje. Asi nikdy nebudu patřit k hardcore hráčům, kteří mají Elite v malíku a úžasnou lehkostí dokáží likvidovat nepřátelské stíhačky či naopak mají propracovaný systém pro sledování jednotlivých komodit na trhu, aby dokázaly odhadnout ten správný okamžik kdy něco prodat či koupit. To bych totiž musel této hře věnovat více času než mám či chci věnovat hraní. Ale na Elite je fajn, že si její přednosti může užívat i člověk, který ji chce hrát takříkajíc rekreačně. I ten se může těšit ze světa, který pro nás tvůrci připravují a který díky interakcím hráčů žije svým vlastním životem. Pod povrchem toho totiž Elite nabízí spoustu a je jen na vás co z toho si dokážete vzít.
