Nevím jak to máte vy, ale už párkrát se mi během hraní nějaké hry stalo, že jsem si uvědomil, že nejde pouze o výbornou trhu, ale že jde o výjimečný titul. Občas se zkrátka dostaví ten pocit, který vám podvědomě říká, že to co hrajete je něco speciálního. Hra která se něčím vymyká, která je unikátní a svá. A přesně tenhle pocit se dostavil při hraní Nier: Automata. Ano, věděl jsem že je to dobrá hra, ostatně dostávala mnoho pozitivních recenzí, jenže dokud si ji člověk nezahraje, nemá šanci pochopit v čem tkví její síla. Takže tentokrát to bude jednoduché. Pokud jste si alespoň na chvíli říkali, že by vás tato hra zajímala a někdy byste si ji chtěli zahrát, tak už nečtěte dále a zahrajte si. Čím méně o ní totiž budete vědět, tím lépe pro vás. A my ostatní si ji můžeme trochu probrat a ač se vyhnu spoilerům, tak se neubráním tomu prozradit něco z toho, co je lepší, když si objevíte sami.
Ačkoli Nier: Automata funguje skvěle sama o sobě, je to vlastně další díl v sérii Drakengard jenž započala už na Playstation 2. A ačkoli jsem žádnou hru z této řady nehrál, nemyslím si že by to něčemu vadilo. Ale vzhledem k tomu, že o žádné hře s výjimkou Nier, který kdysi vyšel pro Xbox360, jsem nic neslyšel, byly to zřejmě hry jen pro úzkou skupinu fanoušků. Troufám si tak říci, že jsem proto nebyl sám, pro koho byla hra Nier: Automata zjevením. A tak jsem si říkal, čím to je, že zrovna tahle hra se vymyká. A hned si na to odpovím. Ačkoli za hrou stojí Square Enix, tak vývoj mělo na starost mnou oblíbené studio PlatinumGames, kteří jsou mistři v oboru akčních her. A k nim se jako režisér celého projektu přidal Yoko Taro tvůrce celé série. Je tak pro mě malým zázrakem to, že takto unikátní hra vznikla i když byla vyvíjena pod velkým vydavatelem a na tvorbě se podílela různorodá skupina lidí.
Její příběh je zasazen daleko do budoucnosti, kdy Země čelila útoku mimozemské rasy a přeživší lidé byli nuceni se ukrýt na Měsíci, odkud vysílají androidy aby bojovali s roboty, kteří zatím ovládly Zemi. Vy se ujímáte role androida s ženskými rysy 2B, která právě odstartovala z vesmírné základny na orbitě Měsíce. Když pak už na Zemi bojuje s tuhým robotickým protivníkem, přispěchá ji na pomoc android 9S. Ten je na rozdíl od 2B, která je spíše chladná a odměřená naopak emocionální a plný obdivu k 2B. Tu pak doprovází skoro celou hru. Během hraní za 2B se během hry zjistíte, že nejen že všichni roboti nemusí být jen nemyslící útočníci, ale že mají dokonce osobnost. Ale více u ž vám skutečně neřeknu, protože příběh, ke kterému se ale ještě vrátím, patří k tomu nejlepšímu. Dohrání hry za 2B při snaze plnit všechny dostupné vedlejší úkoly a prozkoumat celý svět mi zabralo hodně služných 24 hodin. Jenže tímto hra rozhodně nekončí. Po první průchodu a získáním jednoho z mnoha konců, které hra nabízí totiž máte možnost, ba přímo byste rozhodně měli hru dohrát ještě za 9S. Ačkoli to znamená že část úkolů si zopakujete, tak vás kromě pohledu na příběh z jiné strany i čeká mnoho úkolů úplně nových a máte tak možnost zjistit, co dělal 9S, když 2B zůstala na čas sama. Přestože jsem měl hodně společných vedlejších úkolů už hotových, tak i druhé dohrání trvalo asi 10 hodin. Jenže ani tohle není konec. Ono totiž teprve po druhém dohrání hra pokračuje tam kde se osudy našich postav zdánlivě uzavřely a my máme možnost zjistit jak to bylo dále a také zjistit, že ne všechno je takové jak se na první pohled vypadá. Ve třetím průchodu tak dostanete do rukou úplně novou postavu a mnoho dalších úkolů k plnění. A tak teprve po 45 hodinách jsem tak mohl konstatovat, že jsem hru skutečně dohrál. A to jsem zdaleka nedosáhl všech možných konců, která hra má. I když nutno podotknout že mnohé z nich dosáhnete jen tím, že se zkrátka otočíte zády k tomu když po vás hra něco chce a prostře odejdete.
Hra není zajímá jen tím, jakým způsobem přistupuje k vyprávění příběhu, ale i tím jakou nabízí hratelnost. Kromě klasické akce z pohledu třetí osoby, kdy si vystačíte s lehkým/těžkým úrokem a úskoky, tedy akční řežbou kterou mají PlatinumGames tak dokonale zvládnutou, hra navíc inovativně pracuje s kamerou. Během okamžiku tak z 3D pohledu přejdete do 2D a hru ovládáte jako akční plošinovku. Navíc je vás čeká hned několik sekvencí kdy usednete do bojového obleku a ze hry se rázem stává shoot-em-up střílečka. Navíc 9S má schopnost hackování a tak velká část hratelnosti za tuto postavu je založena na minihrách, kdy vás v minimalistické grafice čeká ta správná bullet hell akce. Herní mechaniky jsou rozhodně pestré. Ač soubojový systém je v zásadě velmi jednoduchý, můžete si ho do určité míry přizpůsobit. K tomu vám jednak poslouží pody, které kolem vás poletují a které vám umožní kromě kontaktního souboje po protivnících i střílet a jednak i vaše modifikace. Ty získáváte za splněné questy a také vám padají ze zlikvidovaných protivníků. Díky nim si můžete zvýšit jak takové klasické věci jako se síla útoku či navýšit zdraví, ale zároveň vám mohou automaticky používat léčící prostředky, pokud vám klesne zdraví pod určitou mez. Možnosti jsou skutečně různorodé a jen jejich laděním jsem strávil dost času.
Možná si teď říkáte, proč jsem o hře mluvil jako o výjimečném díle, když podle popisu to vypadá sice na kvalitní ale v podstatě klasickou akční hru, možná jen ozvláštněnou tím, že ji hrajete opakovaně. Ano, tak tomu skutečně je. Jenže rozdíl mezi Nier: Automata a jinou stejně povedenou hrou od PlatinumGames jen dán osobou Yoko Tara. Svět, postavy a myšlenky které hra nabízí se vymykají běžné herní produkci. Na akční hru je totiž hráč často konfrontován s různými filozofickými otázkami týkající toho co odlišuje lidí a inteligentní stroje. Hra je přímo plná různých metafor ohledně lidského chování. Potkáte roboty, kteří už odmítají bojovat. Roboty kteří si utvořili vlastní společenství, náboženství a kulturu. Ostatně zkuste mi říci, ve které hře by protivníci před vámi utíkali a křičeli ať je nezabíjíte že mají strach? To všechno je pak podpořeno výtvarným stylem, které na první pohled působí hodně zvláštně, protože nepřátelé jsou svým způsobem komičtí. Roboti vypadají jako plechovky a útočí na vás máváním rukou. To vše pak kromě výborného namluvení převyšuje bez přehánění geniální hudba. Těžko ji popisovat slovy, protože tohle zkrátka musíte slyšet. Právě ona dává celé hře tu užasnou atmosféru, díky které si ji zamiluje a dokáže podpořit příběh v těch správných chvílích. Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé z rozbořeného města prošel kanalizací do nové lokace, které se ukázala být lunaparkem. Oproti šedému světu kolem to tu zářilo barvami, na obloze se blýskal ohňostroj a roboti v šaškovských čepičkách rozhazovali konfety. K tomu se rozezněla skutečně nádherná skladba a já po vlivem předchozích hodin strávených masakrováním robotů vtrhnul dovnitř a konal dílo zkázy, abych až následně zjistil že zdejší roboti nejsou vůbec útoční a byl jsem to já kdo vyprovokoval konflikt.
O Nier: Automata by se dalo mluvit skutečně dlouho a mohl bych jmenovat mnoho důvodů pro které si myslím že jsem o svého druhu výjimečný počin, ale bylo by to zbytečně. Na tohle vše si nejlépe přijdete sami. Právě ona schopnost hry hráče stále něčím překvapovat je další z mnoho důvodů proč si ji zahrát. Díky tomu tak hře lehce odpustíte i průměrnou grafiku, která je však svižná a dojem ze hry nijak nesnižuje. Běžte si to zahrát!
