DOHRÁNO: Zombi

Musím říci, že k této hře mám zvláštní vztah. Když totiž na konci roku 2012 vycházela nová konzole od Ninteda WiiU, bylo možné zvolit si ze dvou balíčků, přičemž jeden z nich obsahoval launchovou hru ZombiU. Celý balík jsem si tenkrát pořídil a zřejmě to byla vůbec první hra, kterou jsem na nové konzoli hrál. Ačkoli mě hra zaujala, nebavila mě zdaleka tolik, jak bych očekával. A když mě relativně chvíli po začátku opakovaně zabili a já přišel o svoji sesbíranou výbavu, hru jsem vypnul a místo toho jsem začal hrát Super Mario Bros. K ZombiU jsem se pak už nevrátil, ačkoli jsem o tom uvažoval. Uplynulo pár let a nejednou koukám, že v nabídce PS+ přistála hra Zombi, což je remaster původní hry pro nové konzole a PC, který původně vyšel na konci léta 2015. Zřejmě ve snaze Ubisoftu vydělat na hře nějaké peníze, protože na WiiU moc neuspěla. Hru jsem si stáhnul, ale nevěnoval jsem ji pozornost, protože stále bylo co hrát a popravdě se mi do hry zas tolik nechtělo. Protože jsem však potřeboval uvolnit místo v konzoli, tak jsem si řekl, že to alespoň spustím a pak to smažu. No a stalo se něco nečekaného. Ta hra mě chytla.

Nevím zda to bylo tím, že jsem od hry jsem nic neočekával, nebo tím, že hru z podobného žánru jsem dlouho nehrál, faktem ale je, že mě to najednou bavilo. Užíval jsem si hraní v Londýně stiženém zombie nákazou a bavil jsem se po celých těch cca 10h které mi zabral průchod na střední obtížnost. Ale vraťme se ke hře samotné. O čem ta hra je dává jasně najevo svým jménem. Vy se ve městě nad Temží objevujete v roli bezejmenného postavy. Tedy lépe řečeno jméno má, ale z pohledu hry je to zaměnitelné kolečko v soukolí. Nejste nějaký hrdina, ale pouze zoufalec hledající ukryt v metru, kde se však stanete nástrojem neznámého hlasu, který vás výměnou za úkryt, pověřuje úkoly. V případě že zemřete, přebírá váš úkol někdo úplně jiný. Který začíná opět od začátku. Naštěstí ne příběhově, ale materiálně. Z vaší původní postavy se stane zombie a nasbírané věci má u sebe. Takže se určitě vyplatí vrátit se na místo skonání vašeho předchozího hostitele jeho výbavu si vzít, i když to bude znamenat, že ho budete muset umlátit kriketovou pálkou. Ta je ostatně poznávacím znamením hry a stane se vaším neocenitelným pomocníkem. Stačí pár dobře mířených ran a otravný zombík už chroptí v kaluži krve na zemi.

Ale kromě této zbraně, kterou z ruky nedáte po celou hru, máte možnost posbírat i různé střelné zbraně od pistolí, přes brokovnice až po odstřelovačku. Nicméně nábojů je pomálu a tak si je většinou musíte šetřit na vyhrocenější situace. S používáním zbraní se vám zlepšuje schopnost jejich efektivního využití, ale ve výsledku je to k ničemu. Pokud totiž umřete, vaše nová postava nic z toho neumí. Mnohem lepší se tak vylepšovat zbraně samotné. Nicméně měl jsem pocit že tenhle prvek postupného zlepšování, který Ubisoft s úspěchem dává v posledních letech do všech svých her, zde nějak nefunguje, či lépe řečeno se její jako nedodělaný. Ale ve finále mi to bylo jedno, protože hra stojí především na průzkumu světa a soubojích. Ty jsou kupodivu celkem taktické, protože vlítnout do skupiny nepřátel se moc nevyplácí. Lepší je likvidovat je postupně a využívat k tomu samo prostředí hry. Díky tomu, že zombie jsou ze staré školy a tedy se víceméně plouží je možné váš útok plánovat. Díky tomu se mi podařilo přežít více než polovinu hry bez ztráty kytičky. Bohužel pak jsem udělal osudovou chybu a do výbušného zombíka to napral pálkou, což se neukázalo jako dobrý nápad.

Nicméně s trochou rozvahy lze hru projít víceméně v pohodě, i když s lehkým mrazením v zádech a vidinou smrti. Proto mě docela naštvalo, že v určité fázi hry jste násilím donuceni k přímé konfrontaci. Trochu tím z mého pohledu utrpěla atmosféra hry, která stojí na tom, že procházíte opuštěným městem a snažíte se přežít. Hra ale nestojí jen na elementu přežití, ale nabízí i celkem zajímavým příběh točící se kolem určitého proroctví a má tak občas mysteriózní nádech. Ale co si budeme povídat, nejdůležitější bude stejně váš unik ze zamořeného Londýna. Na hře je vidět že jde o původně WiiU titul, takže technická stránka tomu odpovídá, ale na druhou stranu mě určitě neurážela a díky určitým filtrům vypadá odlišně než zbytek ostatních her a to je dobře. Pochválit také musím dobře přizpůsobené ovládání pro gamepad, díky kterému se mi hra hrála lépe než tehdy na WiiU ovladači.

Musím říci, že jsem rád, že jsem nakonec dal hře šanci. Ač totiž nejde o titul, na který budete vzpomínat ještě po letech, je to dobře udělaná hra, jenž pokud jí dáte šanci, dokáže nabídnout slušnou zábavu. Vlastně bych se vůbec nezlobil, kdybychom se někdy dočkali pokračování, které by více vypilovalo některé prvky hratelnosti.