Kickstarter v uplynulých letech umožnil vydání mnoha her. Nicméně pro mě nejdůležitější bylo to, že se stal platformou která umožnila sjednotit hráče a fanoušky žánrů, které velcí vydavatelé opomíjeli. Jedním z takových jsou i izometrická RPG jejichž nejznámější představitele měly na svědomí firmy Bioware či Black Isle Studios. Hry jako Baldurs Gate, Icewind Dale či Planescape Torment byly hry, které zasáhly celou generaci hráčů. Jenže s nástupem 3D a posunem šánru RPG více k akci, ztratili taková RPG na atraktivitě a v podstatě vymizely. Naštěstí se našel Chris Avellone který se spolu se studiem Obsidian Entertainment rozhodl udělat hru, která jako by k nám propadla z roku 2000. A dokázal na ni vybrat spoustu peněz. Čímž dokázal, že je tu určitá skupina hráčů, která právě po něčem takovém touží. I mě podobná hra na trhu chyběla a tak jsem její vydání s napětím očekával. Nicméně musím přiznat, že když vyšla, neměl jsem zrovna čas se pouštět do rozsáhlého RPG (Divinity by mohlo vyprávět) a tak jsem po hříchu skoro zapomněl, že na mě hra čeká v mé Steam knihovně. Jenže před nedávnem se hra znovu dostala do povědomí, protože se objevila fanouškovská čeština a tak jsem i já už na nic nečekal a hru konečně rozehrál.
Při zapnutí hry mě zasáhla ohromná vlna nostalgie. Na téhle hře je vidět, že je to takový fan service. Vždyť už design úvodního menu nezapře svoji inspiraci svým duchovním vzorem Baldurs Gate. A stejně jako dříve i zde dlouhou dobu strávíte jen u tvorby postavy. Tvůrci se v možnostech opravdu nedrželi při zdi a tak lze vybírat z bohaté nabídky ras, povolání i původu a připravit si tak hrdinu podle sebe. Ale není třeba se bát, že byste mohli volit špatně. Ať už si uděláte jakéhokoliv hrdinu, tak během hry budete moci přibrat společníky, z nichž každý už tradičně vládne jiným povoláním a tak vaší partě nevyváženost nehrozí. Po spuštění hry si projedete základním tutoriálem, který vás seznámí se základy hry a pak už se můžete rovnou vrhnout do prozkoumání světa. Ten tvůrci vybudovali od začátku, včetně historie, ras, náboženství, zkrátka všeho. A za to jim patří poklona, protože zavítat do prostředí, kde to není samý elf a trpaslík je velmi osvěžující. Ostatně on ten celý koncept světa se velmi povedl a z velké části oživuje jinak velice klasickou hratelnost.
Jenže kromě odhalování své minulosti budete hlavně bojovat. Ačkoli boje probíhají v reálném čase, máte možnost hru kdykoliv zastavit a rozdat příkazy. Na vyšší obtížnost je to dokonce nutnost. Jen tak totiž budete mít možnost udržet přehled nad svou družinou a provádět koordinovaný útok. I tak se bohužel ale občas stane, že se v té změti postav, a efektů kouzel přestane orientovat. Hra nabízí ohromné možnosti, co se týká vlastností postavy, jejich schopností a vybavení. Kouzel je tolik, že jsem jich vyzkoušel ani ne polovinu. Přitom každé povolání má vlastní sadu. Je toho zkrátka hodně a zorientovat se v tom zabere nějaký čas. Stejně tak je třeba se naučit soubojové principy, na kterých hra stojí, protože ty si tvůrci také vymysleli. Je vidět že za hrou stojí zkušení tvůrci, protože tohle všechno odladit aby to fungovalo, není nic jednoduchého, ale jim se to povedlo. Na druhou stranu musím přiznat, že možností bylo na můj vkus až moc. Rozhodně jsem neměl pocit, že bych využil všech možností, které hra nabízí. Přesto všechno jsem se během soubojů vůbec nenudil a pouhou změnou taktiky bylo možné vyhrát i souboj který se zprvu zdál příliš obtížný.
Kromě hlavního příběhu, který vám zabere desítky hodin autoři do hry zakomponovali i dva zajímavé prvky. Tedy jeden z nich je spíše jen delší speciální úkol, který vás zavede do podzemí vaší v pevnosti. Zde vás čeká 14 pater plných nepřátel a pokladů, jejichž projití vám určitě nějakou dobu zabere. A právě s touto pevností se pojí druhý nový prvek k tomto žánru. Tuto pevnost totiž obsadíte a máte možnost ji postupně opravovat a vylepšovat, díky čemuž se vám odemykají možnosti různých bonusů, které lze získat při odpočinku ve zdejších zdech. Zároveň vám umožní vybírat daně, které vám automaticky generují peníze do truhly. Ale aby vám z nich něco zbylo, je třeba najmout posádku a ta zase něco stojí. Nečekejte, že se ze hry stane nějaká budovatelská strategie, a tento prvek do hry přidává zajímavé oživení. Právě na vaši pevnost jsou totiž navázány další nepovinné úkoly.
I po stránce grafiky si tvůrci vzali příklad z minulosti. Svět je tak tvořen pomocí předrenderovaných obrazovek. Jenže díky výkonu dnešních počítačů už není třeba omezovat rozlišením ani barevnou paletu a hra vypadá k světu. Samozřejmě srovnávat ji v tomto ohledu s dnešními hrami nelze. K tomu ale ani není důvod. Tvůrci jen využívají dnešních možností počítačů a přitom zachovali ten stejný pocit, který člověk měl, když hrál třeba zrovna ten zmiňovaný Baldurs Gate. Grafika je tak příjemně uhlazená a 3D využívá jen pro postavy, u kterých si toho vlastně ani nevšimnete. Velmi musím pochválit i hudbu, kterou pro hru složil která skvěle podkresluje vaše putování po Jelenolesím.
Hrát Pillars of Eternity bylo, jako když listuju starými čísly Score. Člověka přepadne nostalgie po hrách, do kterých bylo třeba něco investovat a které se nehrály takřka sami. Bohužel se obávám, že kdybych si dnes zahrál nějakou z těchto her, budu zklamán ať už zastaralými principy či kostrbatou grafikou. Tenhle problém však při hraní Pillars of Eternity odpadá. Ačkoli si hra zachovala to co mě na izometrických RPG tak bavilo, dokázala vše podat tak, že ani dnešního hráče nemůže hra zklamat. Nebudete muset řešit co vzít a co ne, protože jeho truhlice je takřka nekonečná, nebude trávit čas nudným cestováním, protože se může rychle přesouvat. Zkrátka tvůrcům se podařilo skoro nemožné. Oživit ducha izometrických her a možná i další generaci hráčů ukázat v čem je jejich kouzlo.
0 komentářů:
Okomentovat