Ještě než se budu věnovat samotné hře, bude nejlépe, když vám popíšu svůj vztah k tzv. hororovým hrám. Tenhle žánr se zvláště v poslední době těší velké oblibě. Nevím, zda je to díky tomu, že podobné hry jsou vhodné k tomu, že se u nich Youtubeři bojí spolu se svými diváky, každopádně fanoušek žánru si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek. Jsou hráči, kteří podobný žánr vyloženě vyhledávají a pak tu jsou ti, pro které jsou podobné hry noční můrou. Já jsem tak někde uprostřed. I já se rád nechávám strašit, ale důležité je, aby tento prvek nepřevládl na samotnou hratelností. Takže pokud je hra založená na tom jen bezhlavě utíkat před nějakým bubákem, před kterým když neuteču, dám si daný úsek znova, rovnou říkám, nemám zájem. Možná jedinou výjimkou byla hra Alien Isolation, ale ta u mě vítězila především svým zasazením. Kdybych měl uvést pro mě ideální případ her, které možná nelze nazvat hororové, ale u kterých jsem byl po celou dobu v příjemném napětí, byl by to především System Shock 2 a Bioshock. Možná tak není náhodou, že zrovna SOMA, tedy hra, která má s výše uvedenými dost společného, mě zaujala.
Kdykoliv se o hře SOMA mluví, ihned se zmíní její vývojáři ze studia Frictional Games. Důvod je jasný, protože právě oni stáli u boomu hororových her s příběhem. Největšího úspěchu dosáhli se hrou Amnesia, kterou se musím přiznat jsem nikdy nedohrál. Možná proto jsem byl k jejich novému dílku trochu skeptický. Trochu jsem se bál, že zopakují stejný koncept jen v jiném prostředí. A to bych nechtěl, protože jak už možná chápete, právě konfrontace s nepřítelem je to co mě baví na podobné hře nejméně. Mnohem více ocením příběh, atmosféru a to jak na mě hra působí i bez přímého ohrožení života postavy. Takže když se teď hra objevila ve velké slevě, řekl jsem si, že ji musím vyzkoušet. K mému překvapení se tvůrci více než samotné strašení zaměřili na příběh a jeho podání. Právě on je spolu s jedinečnou atmosférou prostředí to, co mě u hry udrželo od začátku do konce.
Po rozehrání hry mě překvapilo, že se v roli Simona Jarretta mladého muže objevím v jeho bytě v Torontu. Jenže stačí jedna návštěva u podivného doktora, jenž vás usadí na křeslo a najednou jste v nějaké stanici pod hladinou moře. Nevíte co se stalo, kde jste a proč tu jste sám. Přitom prostředí nevypadá příliš povzbudivě, a zdá se, že se tu stalo něco nepěkného. A ty podivné bio-robotické věci, které jsou všude kolem také nevypadají zrovna povzbudivě. Záhy se však zkontaktujete s jednou osobou, která toho ví o zdejších událostech více než dost a která vám bude dělat společnost až do samotného konce. Hrozně rád bych se o celé zápletce více rozepsal, ale nechci vyzradit více než je nutné. Právě příběh je totiž na celé hře to nejlepší. Navíc autoři se jeho prostřednictvím snaží hráči nabídnout k zamyšlení takřka filosofické otázky o tom co dělá člověka člověkem. Tohle vše je navíc podpořeno atmosférickým prostředím podmořské základny, jejíž jednotlivé části postupně navštívíte. Navíc nezřídka se vydáte i mimo ni, abyste se ve skafandru prošli po mořském dně.
Všechna tato prostředí jsou vytvořena s citem pro detail a velkou mírou se podílejí na vynikající atmosféře hry. Ale SOMA není jen o prozkoumání lokací, řeší puzzlů, které většinou spočívají ve zprovoznění nějakého zařízení s jehož pomocí se dostane zase dále. Ač totiž na první pohled nevypadá, nejste zde úplně sami. Ale ti na které zde narazíte, nemají zrovna přátelské úmysly. Jako už se v poslední době stalo tradicí, nemáte žádný prostředek obrany a tak zbývá jediné – plížení a skrývání se. A právě sekvence, kdy jste v ohrožení se pravidelně střídají s těmi, kde řešíte postup dále. Naštěstí autoři se situacemi, kdy jste v přímém ohrožení šetří a tak jsou spíše ozvláštněním, než aby vás nudily. Navíc kontakt s nepřítelem vždy automaticky neznamená smrt a občas máte možnost uniknout. Já tohle určitě vítám, protože podobné pasáže v jiných hrách mi ji dokážou znechutit. Tady se to naštěstí nestalo a já si tak průzkum podmořského komplexu užil.
Po technické stránce hra nepřekvapí, ale díky relativně uzavřenému prostředí a schopnosti autorů se jí daří vybudovat svět, který vás dokáže vtáhnout. Velkou měrou se na tom podílí především zvuková stránka hry, která více než povedené. Ať už jde o zvuky prostředí, monster, dabing i hudbu, vše je provedeno s maximální pečlivostí. Pokud máte kvalitní audio, určitě si jí užijete o to více. Musím řícim že SOMA mě velmi příjemně překvapila. Čekal jsem dalšího zástupce hororových her a dostal jsem napínavý příběh, jenž nutí k zamyšlení a jenž jen navíc podaný tak, že těch několik hodin které na tamní podmořské základně strávíte, se nebudete nudit. Takže pokud máte rádi hry s atmosférou a napětím a zároveň nechte hrát jen hry u kterých musíte vypnout mozek, mohla by být SOMA hrou zrovna pro vás. Pro mě určitě.
0 komentářů:
Okomentovat