Když se o nějaké hře řekne, že je od Telltale Games, každý dnes už ví co od ní očekávat. Tohle herní studio, totiž od svého ohromného úspěchu s epizodickou hrou The Walking Dead, která z tvůrců béčkových her udělala vývojáře mířící do prví ligy, nedělá nic jiného, než že předělává známé značky z oblasti filmu, her a komiksů do podoby interaktivních příběhů. Zatímco však zmíněné The Walking Dead okouzlilo svým pojetím, které ve hráčích budilo dojem, že s každým svým rozhodnutím mění vývoj hry (až co nebyla tak úplně pravda), tak s každou další hrou naroubovanou na stejný koncept jakoby se ztrácela schopnost vyprávět příběh. Ano, druhý díl The Walking Dead jsem si užil a hře The Wolf Among Us vděčím za to, že mě přivedla k fantastické komiksové předloze. Ale chuť pouštět se do her ze světa Minecraftu, Batmana a dalších jsem už moc neměl. Možná i díky tomu, že se mi zdálo že tvůrci jako by ustrnuli a celý herní koncept moc nerozvíjeli jsem o Tales from the Borderlands nejevil zájem a ke hře jsem se dostal až přes nabídku v rámci PS+.
Když jsem prvně četl o tom, že se Telltales chystá na epizodické zpracování Tales from the Borderlands, trochu jsem si říkal proč? Vždyť zajímavých světů, které by šlo zpracovat je jistě dost, tak co je vede k tomu postavit příběh na světě akční hry. Ale zpětně jsem si říkal, že to vlastně není tak špatný nápad. Svět Borderland je natolik neukotvený a nesvázaný omezeními, které brání kreativitě v případě her postavených na známých franšízách, že tvůrci budou mít dostatečně volnou ruku v tom vymyslet zajímavý příběh. Navíc už nyní tento svět obsahuje zajímavé postavy a atributy, na které lze navázat. Také výtvarná stránka Bordelands přímo svádí ke komiksovému pojetí, které je Telltale tak blízké. Ale popravdě řečeno i když Bordelands jsem dohrál a druhý díl jen rozehrál a tak k této značce nemám žádný zvláštní vztah. Přitom právě v případě Tales from the Borderlands se ukazuje, že právě znalost druhé dílu na který hra svým způsobem navazuje, je důležitá.
Hra je rozdělena do pěti epizod a je fajn, že je možné si je zahrát najednou. Vím, že zrovna v případě této hry měly tvůrci problém s velkými rozestupy mezi jednotlivými epizodami. Příběh hry se točí kolem tajemného vaultu, který jak už to ve světě Borderland bývá, obsahuje nezměrné poklady. A každý by rád získal klíč, kterým se mu ho podaří otevřít. Některým však zase stačí, když takové hledače napálí a obere je o značný balík peněz. Tak se také seznámí dvě hlavní postavy. Jedním je lehkomyslný floutek Rhys, ve skvělém hlasovém podání osvědčeného Troye Bakera. Ten se poté co jeho vyhlídky na povýšení na vesmírné stanici Hyperion byly anulovány jeho novým šéfem, rozhodl, že si poradí sám a vydal se na dolu na planetu Pandora i se svým kámošem Vaughnem. Tady se zrovna chystá na obchod století, kdyby mu kšefty nezhatila Fiona a její sestra Sasha, které mají na dané transakci vlastní zájmy. No a události ve kterých figuruje kufr plný peněz pak dohromady svedou tuhle nesourodou partu. Nechci prozrazovat více než je nutné, tak jen dodám, že na cestě za pokladem potkají nejen staré známe (tedy pro ty z vás co hráli Borderlands), ale i nové postavy. A možná se zastaví i sám Handsome Jack.
Příběh je směsicí komických situací, které většinou nastanou poté, když nějaký plán naší nesourodé skupiny nevyjde tak jak si představovali a pak jim jde o život. Musím říci, že odlehčená atmosféra hře moc slušela a popravdě zvláště dialogy a některé situace byly obzvláště vtipné. Taková přestřelka s imaginárními zbraněmi je vskutku nezapomenutelná. Možná o to více mi do hry nesedl v některých ohledech vážnější konec hry. Ale to je asi věc názoru. Vytknul bych také nevyrovnané tempo příběhu, kdy bylo třeba vytrpět některé zbytečně natahované pasáže. Ale i tak z příběhu odnáším pozitivní dojmy, na kterých se podíleli především zajímavé postavy a konverzace mezi nimi. Zajímavým prvek je pak částečně retrospektivní vyprávění a líčení jedné situace z odlišného pohledu obou hrdinů. Někomu také nemusí sedět to, že většinu času jen sledujete filmečky, případně rychle reaguje na rozhovory. Situací které vyžadují něco více než jen aktivní zmáčknutí tlačítka je minimum. Hra se totiž tak trochu hraje sama.
Technická stránka hry je také sporná. Bohužel body hře sráží především letitý engine, který ani na PS4 není schopen zajistit plynulé navazování animací. Hra tak nepůsobí plynule, ale jako poslepovaná. Přitom nejde o nedostatek výkonu. Prostředí je víceméně prázdné a malé. Bohužel tento problém trápí všechny hry od Telltale, které jsem zatím hrál. Dojmu z grafiky naštěstí hodně pomáhá výtvarný styl, který zvolenému prostředí dobře sedí a daří se mu celkem úspěšně zakrýt to, že grafiky hry zřejmě s ohledem že hra vychází i na mobilních zařízeních, je značně zastaralá. Vlastně jsem si celou dobu říkal, o jak lépe by na mě příběh hry působil, kdyby, kdy postavy a jejich animace nebyla taková toporná. Pochválit však musím hudbu, i když největší dojem na mě udělali písničky doprovázející vždy úvodní příběhové titulky každé epizody. Ač to možná vypadá že jsem více stěžoval, tak těch několika hodin strávených u Tales from the Borderlands rozhodně nelitoval. Sympatické postavy a humor totiž z téhle hry dělá to lepší s čím Telltale v posledních letech přišli.
0 komentářů:
Okomentovat