Jak jsem propadl kouzlu Cities: Skylines

Je paradoxní, že o hře, kterou hraji v poslední době úplně nejvíce, jsem až do nedávna vůbec nevěděl, že existuje. O tom že vyšla hra Cities: Skylines jsem se tak dočetl až ve článku, který upozorňoval na to, že hra prodala během úvodního dne statisíce kusů a vůbec aktuálně patří k neprodávanějším. Podíval jsem se na pár videí a přečetl recenze a bylo mi jasné – tohle si chci zahrát. Přičemž podobně, jako jsem už psal u Elite: Dangerous, nepatří žánr budovatelských strategií mezi hry, které bych cíleně vyhledával. Sim City jsem hrál jen chvíli a nové díly vůbec, na druhou stranu bavila mě nová Civilizace a skvělé vzpomínky mám Transport Tycoon, což jsou hry minimálně příbuzné. Zkrátka, zalíbila se mi možnost si po dlouhé době zahrát zase hru, kde budou mít v rukou celé město a jeho rozvoj dále řídit. Navíc se mi hra líbila i vizuálně se všemi těmi detaily a iluzí žijícího města. Takže jsem si ji pořídil a tím určil osud několika příštích a zřejmě i následujících večerů.

První co člověka při spuštění hry zaujme je pěkná a detailní grafika, která je navíc svižná. Ovládání hry je velmi intuitivní a během chvíle se mi tak pod rukami pomalu rozvíjelo město. Financí nebylo mnoho, ale tak jak metropole rostla, rostly i mé příjmy a já mohl budovat nové budovy a ulice. Ze začátku šlo všechno jednoduše, ale čím více obyvatel se stěhovalo, tím více se objevovaly první problémy. Jak zajistit vzdělané zaměstnance pro nové továrny, jak si poradit s dopravními kolonami, které se tvoří na nejvytíženějších ulicích. Čím déle jsem hrál, tím více se ukazovala propracovanost nejen samotných herních prvků, ale i detailů, které město oživuji. Je vidět, že za hrou stojí tým zkušených vývojářů, který má s podobným žánrem zkušenost. U téhle hry zkrátka všechno funguje jak má. Stále se něco děje, stále je kam se posouvat a co vylepšovat. Navíc díky ohromné mapě nejste limitování prostorem pro rozvoj.

Musím říci, že během té řádky hodin, které jsem ve hře strávil, jsem vybudoval už několik měst, u kterých jsem po nějaké době narazil na chyby, které jsem udělal při jejich návrhu. Jednou se mi povedlo i zbankrotovat. Takže jsem opakovaně začínal na zelené louce, abych tentokráte byl trochu uvážlivější pří budování města i rozdělení jeho čtvrtí. Díky tomu jsem se ještě nedostal do fáze, kdy budu mít otevřeny všechny budovy. A i když město které aktuálně vytvářím, má dobrá základ, je možné, že budu začínat znova ještě jednou. Ale to nevadí, protože zábava je to stále. Musím souhlasit se všemi, kteří Cities: Skylines považují za nejlepší budovatelskou hru za poslední dobu. Já s nimi totiž souhlasím. Už dlouho se mi totiž nestalo, že bych k nějaké hře zasedl, abych po zdánlivé chvilce zjistil, že u hry už sedím čtyři hodiny v kuse. Hra Cities: Skylines mě opravdu překvapila svoji kvalitou a nepochybuji, že u ní ještě spoustu hodin strávím.