Před pár dny jsem tu zveřejnil článek popisující moji zkušenost se hrou Elite: Dangerous. Shodou náhod zrovna v těchto dnech dostali zájemci možnost vyzkoušet jeho přímého konkurenta (i když jak se to vezme), hru Star Citizen. Podobně jako Elite patří do žánru vesmírných simulací, ale oproti zmiňované hře má jít o simulaci v pravdě komplexní, jenž má žánr posunout směrem k všeobsahující vesmírné hře. Těmto smělým cílům odpovídá i masivní crowfundingová podpora, které se hře dostalo a díky které vybrala miliony dolarů a finance stále plynou, ačkoli zatím vyšel je zlomek plánovaného obsahu. Chris Roberts a jeho spolupracovníci hru rozdělili do jednotlivých modulů, které budou vydávat postupně. Je to práce na několik let, protože dnes je hra hotová jen z malé části a je to spíše ukázka toho jak má vypadat finální produkt. Už dnes je však zřejmé, že pokud se tvůrcům podaří dostát všem svým slibům a zrealizovat svoji představu vesmírné hry, čeká nás ultimátní vesmírná hra.
Když jsem se dozvěděl, že tvůrci nabídli možnost hru krátkodobě bezplatně vyzkoušet, neváhal jsem, i když to znamenalo stáhnout klienta v podobě 20GB souboru. Díky své zkušenosti s Elite má tak možnost obě hry porovnat. Především musí říci jedno – ač jsou obě hry vesmírné simulátory, troufám si říci, že si v zásadě nekonkurují. Každá hra totiž míří odlišným směrem. Elite: Dangerous je hra, která již vyšla víceméně v podobě, v jaké byla zamýšlena a další obsah ji pouze rozvíjí a doplňuje. Ačkoli hra nabízí realistickou podobu části známého vesmíru tak je to hra z velké části procedurálně generovaná. Hráčům nabízí volnost v tom, jak ji budou hrát a co v ní budou dělat. Více než na efekt sazí na imaginaci a umění vcítit se do své role. Hráč je pevně spojen se svojí lodí a celá hratelnost je postavena jen na létání po vesmíru, mezi hvězdnými soustavami a stanicemi. Navíc podstatnou součástí hry je prvek obchodování v závislosti na hráči ovlivňované simulaci vesmírné ekonomiky.
Star Citizen je v současnosti pravým opakem Elite. Hra sazí na efektní podání. Ostatně při samotném spuštění vás přesune do hangáru, kde v první osobě musíte dojít ke své lodi, vylézt po schůdkách a usednout do kokpitu. Vše ve zcela realistickém podání. Dokonce se můžete přepnout do pohledu třetí osoby. Tam kde vás Elite drží na palubě vašeho plavidla, vás Star Citizen pouští do procházek po vesmírné stanici. Není divu, že tvůrci mají v plánu modul, který přinese souboje v první osobě. Čím se však aktuální verze hry liší od Elite především, je omezenost obsahu. Oproti kompletnímu vesmíru Elite, kde můžete letět kamkoliv a dělat cokoli, vám hra nabízí pouze bojové arény, jejichž vymezený prostor nemůžete opustit. Bohužel v tomto ohledu má hra před sebou ještě velký kus cesty. Co jsem se díval tak komerční verze se oproti té, nabízené v rámci promo akce moc neliší, minimálně co se zatím dostupných prvků hry týká. Je to jakoby jste dostali nové krásné kolo, ale museli s ním jezdit jen na dvorku.
Jestli v něčem Star Citizen exceluje, je to grafika. Osvědčený Cry Engine zajišťuje hře kabátek, které by ji mohla leckterá hra závidět. Textury, efekty, osvětlení vše je na skvělé úrovni a dělá ze hry jednu z vizuálně nejpodmanivějších záležitostí. Škoda však je, že propracovaná grafika prozatím slouží jen jako kulisy z hollywoodského filmu. Člověk by se chtěl ihned rozletět prozkoumávat vesmír, který v tomto podání zastiňuje vše, co jsme zatím na poli vesmírných simulátorů mohli vidět. Jenže nemůže. Vše je zatím hrozně omezené. Navíc oproti Elite si tohle nádherné zpracování mohou užívat jen majitelé výkonných počítačů. Ten můj si sice i s vysokým nastavením poradil dobře, ale bylo vidět, že se při tom zapotil. To už je daň za nádhernou grafiku. Co mi však vadilo, byly dlouhé loadingy. Člověk by čekal, že když už se mu načítá jen jedna uzavřená lokace, nebude muset před obrazovkou otálet až nezdravě dlouho. A vůbec ve srovnání s Elite je hra taková těžkopádná.
Jak už jsem zmínil, tak nabídka obsahu Star Citizen je zatím limitovaná a potenciálnímu zájemci tak v zásadě nabízí jen bojový modul, kde má možnost vyzkoušet souboje na omezeném prostoru. V článku o Elite jsem psal, že vesmírné souboje mě baví v tomto žánru asi nejméně, takže v tomto ohledu mi Star Citizen nenabízí nic, kvůli čemu bych aktuálně přemýšlel o jeho pořízení. V této chvíli je to pro mě více demo a ukázka toho jak skvělá ta hra jednou může být. Nicméně autoři mají mnoha plánů a některé už stihli i představit. Otázkou však je, kdy si je budeme moci skutečně vyzkoušet a zásadní zůstává především otázky, kdy se dočkáme otevřeného persistentního vesmíru. Proto i nadále raději setrvám u průzkumu vesmíru v Elite: Dangerous, která sice nemá tak nablýskanou grafiku (přesto stále moc pěknou), ale hra běhá jako blesk a i přes svoji rozlohu je datově úsporná a především nabízí větší rozmanitost obsahu. Bude zajímavé sledovat, jak si obě hry povedou. Kam za během příštích let posune Elite a v jakou hru se nakonec vyvine Star Citizen. Jedno je však jisté. Fanoušci vesmírných her mají krásné vyhlídky.
0 komentářů:
Okomentovat