Ještě než se rozepíšu o posledním datadisku (a na 
toto slovo kladu zvláště důraz, protože nejde jen o nějaké obyčejné DLC)
 pro Zaklínače 3, nedá mi to, abych tu nezmínil, že z mého pohledu je 
Zaklínač 3 výjimečná hra. Skutečně to s jakou
 péči polští vývojáři z CD Projekt Red hru nejen vytvořili, ale pečují o
 ní i po vydání se moc nevidí. Vždyť i samotný datadisk O víně a krvi je
 svým rozsahem skutečně unikátní a hravě se vyrovná jiným plnohodnotným 
hrám. Nový příběh Geralta zavede do úplně
 nové oblasti, do knížetství Toussaint. Tato zcela nově vytvořená lokace
 se liší od míst, které jsme s ním dosud navštívili. Dle tvůrců je 
inspirována středomořskou krajinou Itálie a jižní Francie a tak nás zde 
čekají prosluněné kopce s vinou révou jenž dávají
 této oblasti zcela jinou atmosféru. Je to kraj vína a rytířů, kam žádný
 hrůzy války nám tak důvěrné známé z Velenu nedolehly. Celá oblast na mě
 působila velmi pohádkově, což je dáno i tím, že středu mapy vévodí 
zámek zdejší vládkyně kněžny Anny Henrietty,
 který  vypadá jak od Disneyho. Jenže ačkoli na první pohled působí 
Toussaint idylicky, kdesi v pozadí je cosi temného. To je ostatně i 
důvod proč sem byl Geralt povolán. Zdejší kraj je totiž sužován jakousi 
bestií, která vraždí počestné rytíře. A protože odměna
 za její dopadení je více než štědrá, vydává se Geralt po jejích 
stopách, aby brzy zjistil, jak se věci mají a že s tou počestností to 
zde také není žádná sláva. Navíc rodinná historie zdejší vládkyně skýtá 
také nejedno překvapení a jak už jsme z jiných Geraltových
 historek poučeni, nakonec poteče i krev.
Kromě hlavního příběhu, který je opět velmi zajímavý a dokonce má dvě velmi odlišná zakončení tu opět čeká několik vedlejších úkolů a zaklínačských zakázek. Milovníky gwintu pak jistě potěší další sada karet, které lze v Toussaintu posbírat a dokonce s nimi vyhrát turnaj. Co však potěší určitě každého, je přepracované uživatelské rozhraní, díky kterému je možné procházet inventářem o dost pohodlněji, i když na konzolích stále ne moc rychle díky zpomalenému načítání. Upravena byla i mapa či správa postavy. Kromě toho se v tomto DLC dočkáváme novinky v podobě pokročilých mutací, jenž však větší využití najdou asi až při opakované hře, protože potřebují dost zkušenostních bodů. Pakliže si někdo mohl dříve stěžovat na to, že neví co penězi, tak tady už podobný problém mít určitě nebude. Jednak se Geralt stane majitelem malého vinařství a renovace něco stojí a jednak nám tvůrci připravili další sadu speciálních zaklínačských zbrojí, jejichž výroba stojí majlant, pokud nemáte potřebné suroviny. Zkrátka rozšíření O víně a krvi je nabité obsahem a bez problému vydrží více než 20 hodin, kdy stále bude co dělat. Dodávat, že pro příznivce Zaklínače je jeho pořízení povinnost, je snad zbytečné.
Po dohrání příběhu a doběhnutí titulků na vás čeká 
zpráva od tvůrců hry, která nepochybně i vám potvrdí, že Zaklínač i s 
oběma příběhovými rozšířeními je výjimečný titul, který někdo dělal s 
upřímným zaujetím a ač to možná zní jako klišé,
 je to hra od fanoušků pro fanoušky. A je to na ní vidět. Příběh Geralta
 se tak prozatím uzavírá a jo vlastně asi i dobře, protože překonat 
laťku kterou si tvůrci v podobě hry Zaklínač 3 vytyčili, nebude snadné. A
 tak Geralta opouštíme v nejlepší formě a stejně
 tak i základní hra dostala díky zmíněným novinkám svoji definitní 
odladěnou podobu. Skoro si říkám, že kdybych měl 100+ hodin k dobru, 
hned bych se do hraní pustil znovu.









