Přemýšlím jak začít článek o hře, které mě jako hráče v posledních dvou týdnech dokonale pohltila. Možná by stačilo konstatovat, že zatímco v Destiny mi odehraný čas překročil 48 hodin, tak Big Boss se už několik dní nudí na základně. Ano pouhý „datadisk“ dokázal odsunout mnou dlouze očekávané pokračování série Metal Gear na druhou kolej. A přitom jsem tuhle hru vážně nechtěl hrát. Možná že nejlepší bude začít opravdu od začátku. Proto přetočme pomyslné hodiny o rok zpět na září loňského roku, kdy Destiny vyšlo. Před vydáním se o hře mluvilo celkem dost. Ostatně šlo o nový počin od respektovaného studia Bungie, které se vymanilo z područí Microsoftu a pod patronací Activisionu hodlalo přinést novou generací 3D akční hry s prvky MMORPG. Už z prvních obrázků a trailerů byl jasný vizuální styl který tvůrce Halo zkrátka nezapře. Velká očekávání pak ještě podpořila masivní reklamní kampaň. Destiny neměla být běžná hra, ale dlouhodobý projekt, který se pokusí oživit žánr online akčních her.
Myslím však, že očekávání nebylo zcela naplněno. S datem vydání se objevily první recenze, které poukazovaly na to, že ačkoli je Destiny hra zábavná, má svoje chyby. Vytýkáno jí bylo především to, že víceméně rezignuje na příběh a sestává se z více či méně generických mísí, po jejichž splnění jste nuceni stále dokola hrát ty stejné úrovně a snažit se získat lepší vybavení. A tak stále dokola. Zkrátka ihned po vydání Destiny zrovna obsahem neoplývalo. Takže ačkoli jsem byl na Destiny celkem zvědavý, nakonec jsem hru ignoroval. Z dnešního pohledu to nakonec bylo dobře, protože během uplynulého roku hra dostala další obsah a také na základě reakcí hráčů došlo k přepracování některých herních mechanik.
Teď po roce tak Destiny vychází i s rozšířením Taken King, která však více než pouhý datadisk připomíná spíše novou verzi hry. Stejně jako mě při vydání původní hry recenze spíše odradily od nákupu, teď tomu bylo právě naopak. Skoro všichni se shodovali v tom, že zrovna teď je ideální čas do hry nastoupit. A ačkoli momentálně opravdu netrpím nedostatkem her k zahrání, tak jsem měl velkou chuť zahrát si nějakou 3D akci. Navíc je to hra od Bungie jejichž styl her mám rád. Přesto jsem byl stále na pochybách. Bude mě ta hra bavit? Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet trial verzi hry. Co vám budu povídat, byl jsem zaháčkovaný téměř okamžitě. Destiny se ukázalo jako takové fps Diablo, kde také jen kosíte záplavu nepřátel, ale ono vás to baví i po několika hodinách. Herní principy, na kterých hra stojí, jsou nejen zábavná střelba, kterou mají v Bungie v malíku, ale také pravidelné zlepšování postavy, levelování, sbírání lepších a lepších zbraní. Zkrátka to co funguje skoro vždy, pokud máte tenhle typ her rádi. A to já mám. Takže není divu, že po několika hodinách už jsem trial verze dělal plnou.
Destiny je hra, která vás vcucne, abyste ji po několika hodinách vypnuli jen proto, že se vám vybije baterie v ovladači. Kromě vyladěných herních principů Destiny pomáhá především její vizuální styl. Sama hra není po technické stránce nijak přelomová, ale její výtvarná stránka je nádherná. To co se mi tak líbilo na sérii Halo se totiž v mnoha ohledech vrací i v Destiny. Bungie zkrátka umějí vybudovat lokace, které dýchají tajemnou atmosférou. Stejně tak dokážou představit nepřátele, se kterými je radost bojovat. Skoro každý kousek herní mapy je po vizuální stránce takřka dokonalý. Stačí se postavit v Toweru, poslední lidské základně, na vyhlídku a sledovat po sebou město nad níž se tyčí ohromná koule Traveleru, zatímco za obzor zapadá Slunce, aby vám bylo jasné že V Bungie jsou mistři svého oboru. Ale Destiny není je Země reprezentované opuštěním ruských kosmodromem, ale i Venuše, Mars či Měsíc v jehož nitru jsou ukryté chrámy, kde mimozemské rasy uctívají své bohy. Destiny je hra, která na svůj vizuál velmi sází. Po této stránce je vyladěna do dokonalosti. I taková zdánlivě obyčejná věc jako je menu hry má svůj styl. Když jdete na misi, tak před vás nevyskočí nějaká nahrávací obrazovka. Místo toho sledujete svoji loď letící vesmírem, aby se poté elegantně snesla na určené místo. Takže máme tu hru, která se dobře hraje, je zábavná, pěkně vypadá a zvučí. Mohlo by být něco špatně?
Asi mohlo. Kde Destiny totiž selhává je příběh. Pokud se totiž oprostíte od hry, tak si brzo uvědomíte, že celá hra se sestává z několika misí, která mají vcelku identický průběh. Jdete rovnou za nosem až k finálnímu bossovi a cestou jen kosíte zástupy nepřátel. Tohle se opakuje několikrát v různém prostředí. Poté co splníte příběhové mise už se vše jen opakuje. Už chápu pocity těch hráčů, kteří si přesně na toto po vydání původní verze hry stěžovali. Naštěstí ti z nás co do hry naskočili až z rozšířením Taken King s tímhle problém mít nebudou a to hned z několika důvodů. Jednak nyní budete mít k dispozici obsahu opravdu dost. Ačkoli jsem nevyužil možnosti rychlé poskočení na vyšší úroveň, které vám hra nabízí a poctivě leveloval, měl jsem stále co dělat a nebylo třeba mise opakovat. Díky tomu, že jsem měl moci projít obsah z prvního roku Destiny i z rozšíření Taken King hned po sobě, měl jsem pěkné srovnání. Zatímco původní mise ač stále zábavné byly vlastně jen o tom samém, tak poté co jsem se dostal k novému obsahu, došlo ke znatelné změně. Najednou jsem měl před sebou nápaditější úkoly, postavy, které ze začátku vypadali jen jako dekorace, najednou do příběhu zasahovali, komunikovali s vámi. Dokonce se příběh odehrával i v rámci animací mezi misemi. V tomhle ohledu bylo vidět jasné vylepšení. Stejně tak nová lokace v podobě ohromné vesmírné lodě Dreadnaut je o dost zajímavější než zbytek planet. Nechci tu vyjmenovávat všechny změny, takže vám musí stačit moje konstatování, že Taken King je skvělé rozšíření a vlastně i nutnost.
Hodnotit Destiny jako celek není úplně snadné. Během k posledního roku ve hře došlo k mnohým změnám. Takže pokud někdo hru hrál při vydání, možná by se divil, jak je na tom Destiny teď. Na druhou stranu hráči, kteří ve hře strávili rok a zakoupili si všechen dodatečný obsah, který zrovna nebyl nejlevnější, se teď mohou cítit trochu podvedeni. Zvláště když bez nového rozšíření Taken King je Destiny v podstatě k ničemu. Já naštěstí nepatřím ani do jedné skupiny. Ke hře jsem se dostal se zpožděním, které se však ukázalo ku prospěchu věci. Navíc přes toto všechno je Destiny zábavnou, ba přímo návykovou hrou. Ani Zaklínač 3 mě u sebe neudržel takovou dobu v kuse, jako když zasednu k Destiny. Ostatně nahrané hodiny mluví za vše. Přitom některé věci jako je hlavní raid jsem ani neměl možnost vyzkoušet. Kupodivu, ani přes to, že poté co co jsem splnil všechny příběhové mise a už jen opakuji stejné činnosti dokola, ani přesto mě hra nenudí. Rád tvrdím, že hodnotím hry podle toho jak se u nich bavím, jestli mě dokážou pohltit do svého světa a jestli svůj čas u nich trávím protože že mě baví a ne ze zvyku. V případě Destiny to platí dokonale. Nedokážu říct jestli je tento můj vztah dlouhodobý a jestli se mi hra za chvíli neohraje. V tento moment však považuji Destiny s rozšířením Taken King za vynikající záležitost.
0 komentářů:
Okomentovat