Pokud existuje někdo, kdo neslyšel o slavném detektivovi Sherlocku Holmesovi a jeho věrném příteli doktoru Watsonovi, tak zřejmě přiletěl z jiné planety. Nedovedu si totiž představit, že je tu někdo, kdo na tyto dva známé britské mozky zatím nenarazil. Jejich případy už se dočkaly nespočtu zpracování. Ani v oblasti her nejsou nováčky a s jejich příběhy se na našich monitorech potkáváme už od raných 80. let. Poslední roky však nepsaný monopol na herní zpracování drží ukrajinské studio Frogware, které nám v několika posledních letech přineslo hned několik veskrze pozitivně přijatých her se slovutným detektivem v hlavní roli. Bohužel jsem žádnou z těchto adventur nehrál a do této jejich herní série se tak dostávám až dílem s podtitulem Crimes and Punishments, která vyšel už loňský rok.
Když o tom tak přemýšlím, tak herní zpracování případů Sherlocka Holmese se jeví jako ideální materiál. Autoři dostávají do rukou známou postavu, kterou není třeba nějak blíže představovat. Prostředí Londýna na přelomu století má také své kouzlo a navíc kdo by nechtěl řešit zapeklité detektivní případy. Jenže jak už se v minulosti mnohokrát ukázalo, nic z toho automaticky neznamená dobrou hru. Tohle však není ten případ. Troufám si tvrdit, že právě zkušenosti které vývojáři nasbírali během vývoje předchozích her s nejznámějším detektivem, jim umožnili zaměřit se na to podstatné a přinést hráčům doposud jeho nejlepší dobrodružství. Crimes and Punishments se totiž především detektivkou, ve které Sherlock Holmes musí vyřešit šest zapeklitých případů. Zajímavou součástí hry je, jak už naznačuje podtitul hry odkazující na známou Dostojevského novelu Zločin a trest, právě prvek vinny a jejího potrestání. Proto vás také po vyřešení případu čeká rozhodnutí o tom, jak s viníkem naložit. Budete k němu shovívavý a přihlédnete k polehčujícím okolnostem, nebo naopak budete postupovat čistě dle zákona. To je jen na vás. Vaše rozhodnutí samotný příběh hry neovlivní, ale můžete se podívat na to, jakým způsobem rozhodli ostatní hráči.
Neméně zajímavou součástí hry je také to, že za pachatele zločinu můžete označit i nevinného. Každý z řešených případů lze totiž na první pohled vykládat hned několika způsoby a všechny mají své logické opodstatnění. Teprve opravdu důkladným prozkoumáním důkazů se lze dobrat pravdy. Hra vám však nebrání případ uzavřít v okamžiku, kdy dokážete z dosud sesbíraných důkazů vyvodit nějaký závěr, který označí viníka. To zda jde o skutečného pachatele a zda se zločin náhodou nestal jinak, vám hra nijak nenaznačí. Takže není problém odsoudit nevinného. To je opravdu originální přístup a trochu mě mrzí, že ho autoři více nepropracovali. To jak to bylo doopravdy, se dokonce můžete (pokud chcete) přesvědčit po uzavření případu. Detektivní pátrání je proto logicky hlavní náplní hry. Proto budete vyslýchat svědky, sbírat důkazy a stopy, provádět rekonstrukce činu a experimenty tak, abyste mohli potvrdit či vyvrátit svoje domněnky. Ty si utváříte na základě jakýchsi myšlenkových map. V těch si spojujete jednotlivé důkazy a pokud jich máte několik, kterými si potvrdíte svoji tezi o tom, co se událo – máte pachatele a případ lze uzavřít. Nezbývá než doufat, že jste něco nepřehlédli.
Dá se však říci, že hra není nijak obtížná a tak pokud budete studovat každou stopu a dívat se kolem sebe a občas zapojíte i trochu toho selského rozumu, nemělo by se vám stát, že sáhnete vedle. Rovnou se tu pochlubím, že mě se podařilo odhalit správného pachatele vždy. Náročnost jednotlivých případů je však značně rozdílná. Zatímco u jednoho musíte důkazy sbírat hned v několika různých prostředích a každá z potencionálních pachatelů má dobrý motiv a alibi, tak jindy během deseti minut víte kdo je vrahem a sbírání důkazů se jeví už jako formalita. Naštěstí veškerá činnost spojená s pátráním je spojena se vcelku zábavnými činnostmi jako ohledáván a zkoumání předmětů či obsahuje různé minihry. Možná je škoda, že mnohem více než na rozhovorech hra stojí na sběru stop. Naštěstí vše probíhá intuitivně, a i když se v závěru dostaví pocit, že vlastně děláte stále to stejné, jen to jinak vypadá. Nikdy to však nepřekročí mez, za kterou by vás hra nudila.
Celému zážitku velmi pomáhá především vizuální pracování. To staví na osvědčeném Unreal Enginu, který v rukou tvůrců kouzlí jedno malebnější prostředí než druhé. Každá z lokací, kterou navštívíte je plna různých detailů, včetně těch dobových, dík kterým hra získává jedinečnou atmosféru. A ačkoli jsou lokace, ve kterých můžete s podstavou Sherlocka chodit jak v pohledu třetí tak první osoby relativně malé, tak nepostrádají své kouzlo, díky kterému na vás dýchne ta stará dobrá Anglie. Hru jsem hrál na Xox360 gamepadu, který je díky tomu, že hra vyšla i na konzole plně podporován a hra se ovládala výborně. Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně nevím, co bych hře vytknul. Je na ní sice vidět, že ji dělalo menší studio, přesto si myslím, že se může směle měřit s těmi nejlepšími. Jenže ono není s kým. Podobných her totiž moc není. O důvod více proč dát hře šanci. Jestli má takto vypadat moderní adventura, tak já rozhodně nejsem proti.
0 komentářů:
Okomentovat