Pokud by se mě někdo zeptat na to, jaký mám vztah k žánru MMORPG her, asi bych odpověděl,že smíšený. Na jednu stranu v sobě spojuje vlastnosti RPG her, tj. žánru který má opravdu rád a v případě kvalitních her také dobře buduje představu živého světa, ve kterém je fajn existovat. Bohužel se s tím se pojí i negativa jako je snadné propadnutí zavilosti. Tento typ her je totiž obsahuje všechny prvky, jenž vás nutí hrát a hrát. Což platí o to více, pokud je součástí hry i měsíční předplatné. Důvod proč o tom píšu je ten, že po více než deseti letech jsem zase začal hrát nějakou MMORPG hru, ačkoli jsem se tomu celkem bránil. Ale vezměme to po pořádku.
První MMORPG hrou, kterou jsem kdy hrál bylo právě Guild Wars. V roce 2005 jsem v ní prvně vyzkoušel jaké to je ponořit se do virtuálního světa. Hrál jsem tedy jen první základní hru bez rozšíření. Popravdě už si to moc nepamatuji, ale faktem je že ačkoli mě hra bavila zas tak moc jsem se do ní nepodařil. Zřejmě však ve mě podnítila chuť zapojit se do nějakého plnohodnotné onlinovky a co jiné to tehdy mohlo být než nedávno odstartovaný titul World of Warcraft. Někdy v roce 2006 jsem se mu tak začal celkem aktivně věnovat a to včetně chození na raidy a všechno co k tomu patří. Dokonce si pamatuji jak jsem v lednu 2007 jako jeden z prvních vstupoval portálem do nového světa, který dorazil v rámci první datadisku The Burning Crusade. Musím říci, že v ačkoli jsem naštěstí nikdy nebyl na této „hře závislý“ natolik, abych zanedbával reálný život, tak se podepsala na tom, že v té době jsem vlastně jiné PC hry nehrál. Ostatně počítač, který jsem měl, byl na WoW úplně dostačující, ale s novými tituly by už asi zápasil. Díky tomu, jsem tak vlastně nehrál několik kvalitních her, které tehdy vycházely. Nevím jak bych na tom byl co se týká WoW dále, kdyby nedošlo k jednomu zásadnímu zlomu v mém životě. Tím se stalo odstěhování se od rodičů do svého. Někdo by si možná řekl, že by to mělo být právě naopak a díky této situaci bych tak mohl WoW ještě více propadnout. Naštěstí tomu tak nebylo a místo toho jsem si pořídil plochou televizi, Xbox360, Bioshock a z PCčkáře se stal konzolista. Ale to už je jiný příběh.
To k čemu tímto úvodem směřuji je to, že teď po 10 letech od chvíle, kdy jsem prvně hrál svoji první MMORPG hru Guild Wars se nořím do jejího druhého dílu. Sice už vyšel před několika lety, ale já ho zkouším teprve teď. Důvod je prostý – základní hra byla uvolněna jako free-to-play. Zatímco jiné hry, které přešly na tento model, dokonce ani opakované nabídky k návratu do světa WoW, které mi občas od Blizardu přistanou v emailu mě nepřesvědčili, že má cenu pokoušet osud a zase laškovat s MMORPG. Jenže dnes jsem o deset let starší, vím že nechci online hře věnovat moc času, ale na druhou stranu mě láká nějakou zase zkusit. O Guild Wars 2 jsem svého času dokonce uvažoval. Takže když jsem se dozvěděl o této možnosti, nebylo proč váhat a hned jsem stahoval klienta. Byla to do určité míry i zvědavost , podívat se jakým směrem se posunula hra na které jsem v online žánru začínal. Navíc hodnocení pozitivní, platit se nemusí, takže pokud mě nebude bavit, není co ztratit. Jenže teď už víc že něco přeci jen ztratím – několik hodin. Ona je totiž vážně povedená záležitost. I v neplacené verzi máte zaručenou zábavu, takže jsem rozhodnut hře nějaký ten čas věnovat. Rozhodně nemíním nějak spěchat a nějakou tu hodinku si sem tam najdu. On totiž svět Guild Wars 2 je nadmíru zajímavý sám o sobě a tohle virtuální cestování mě vážně baví. To co určitě nechci je nechat se do světa MMORPG zatáhnout nějak hlouběji. Uvidíme zda mi toto moje přesvědčení vydří a zda vůbec má smysl hrát podobnou hru „rekreačně“. O tom jak se mi to daří se vámi někdy příště rád podělím.
0 komentářů:
Okomentovat