DOHRÁNO: Last of Us Remastered

Asi netřeba pochybovat, že jednou z nejvíce hráči i kritikou chválených her ze závěru etapy předchozí generace konzolí, byla v případě PS3 hra Last of Us. Nová značka se kterou přišli osvědčení autoři z herního studia Naughty Dogs, byla snahou využít zkušeností, které načerpali během vytváření série Uncharted. A tak zatímco část týmu se věnovala pracím na třetím dílu, druhá polovina začala pracovat na hře, které měla definitivně potvrdit, že tohle Kalifornské studio jsou mistři svého oboru. Z Last of Us se stal obrovský hit a tak není divu, že v prvních letech života PS4 po této hře v Sony sáhli, trochu ji vylepšili a znovu předhodili hráčům. Ti, kteří na platformu Playstation přestoupili až se současnou generací tento krok bez pochyb uvítali. No a ti kteří ji hráli už dříve, se k ní zase rádi vrátili. To je ostatně i můj případ. Takže když se na tenhle kousek narazil za slušnou cenu, neváhal jsem, ačkoli stejná hra ještě ve speciální edici mi odpočívá na poličce.

Ten kdo se občas vrací ke starším hrám, mi jistě dá za pravdu, že podobné návraty mohou být občas ne zrovna příjemné. Čas je nemilosrdný a zvláště v tak dynamické oblasti jako je herní průmysl je jeho působení znatelné. Takže není neobvyklé, že hra kterou máme ve vzpomínkách zafixovanou jako tu nejlepší ze všech, se po konfrontaci po několika letech mění na titul veskrze průměrný. Grafika zvláště pokud sází na realismus lehce zastará a herní principy nám najednou připadají neohrabané a nudné. Jenže jsou podobné obavy na místě u hry, co vyšla teprve přes dvěma a půl lety, zvláště když má vylepšenou grafiku? Asi ne. Nicméně takové zahrání s odstupem let může ukázat, zda její kvality byly skutečné a zda tehdejší hodnocení nebyla ovlivněna především určitých nadšením z toho jak hra vypadá a jakým tématem se zabývá. 

Last of Us se na PS4 dostal s podtitulem Remastered což na první pohled značí, že hra prošla určitým vylepšením. Nicméně na rozdíl od jiných herních titulů, které jsou remasterem her i deset let starých a tedy v jejich případě je skok v grafice znatelný ihned, tak v případě této hry se rozdíl na první pohled hledá těžko. Ano, grafika je díky vyššímu rozlišené čistější a uhlazenější, ale sám jsem byl překvapen, že rozdíl není nijak dramatický. Ono také není divu, když mezi vydáním původní hry na PS3 uplynulo jen pár let a navíc to tehdy byl špičkový titul. U grafické stránky se ještě trochu zastavím. Nadále platí, že Last of Us je po stránce grafiky velmi pohledná hra, ale to co nás okouzlovalo na PS3, už dnes neohromí. Zvláště v exteriérech jsou vidět určité limity enginu. Na druhou stranu interiéry snesou bez problému srovnání se současnými tituly, díky tomu jak detailně jsou propracované. Stejně tak animace postav a jejich mimika je stále na špičkové úrovni. Když jsem si prohlížel video o vývoji, které je součástí hry, byl jsem překvapen, že zatímco pohyb postav byl dle očekávání zaznamenán přes motion capture, tak veškerá animace obličejů a výrazu tváří byla animována ručně. Zkrátka, tahle hra byla při vydání graficky na vrcholu a parádně vypadá i dnes.

Ale mnohem více než grafika mě zajímala hra samotná. Jak si povede takto s odstupem. Bude mě ještě bavit. S potěšením musím konstatovat, že v tomto testu obstálo Last of Us na výbornou. Ukazuje se, že dobře navržená hra má šanci bavit i po letech. Kromě samotného příběhu hry stojící na vyvíjecím se vztahu mezi Joelem a Ellie, který je bezpochyby středobodem celé hry, je to především pečlivě dávkované tempo. Akční pasáže pravidelně střídají ty, kdy se člověk jen kochá atmosférou postapokalyptického světa či řeší nějakou hádanku, jak si otevřít cestu dále. Je tedy pravdou, že větší variabilita v tomto ohledu by neškodila a opakované převážení Ellie přes vodu už trochu nudí. Nicméně střídání prostředí a nepřátel, stejně tak změna tempa, kdy si v druhé polovině hry zahrajete přímo za Ellie je něco, co stále funguje. Znovu jsem také musel ocenit geniálně jednoduchý způsob vytváření věcí a sbírání materiálů, který skvěle funguje a perfektně se do hry sedí.

Kromě již zmíněného vylepšení grafiky tu moc dalších novinek není. Mimo fotomódu je to tak především zahrnutí i příběhového rozšíření Left Behing, které jsem předtím ještě nehrál. To jednak dovysvětluje část událostí přímo z hlavního příběhu hry, které ve hře samotné byly přeskočeny rychlým střihem a jednak se vrací do minulosti Ellie, kdy nám ukáže jak vlastně došlo k tomu, že byla pokousána. Před tím než jsem tuto epizodu ze života Ellie rozehrál, bylo mi divné proč se ji tvůrci nerozhodli zahrnout přímo do hry a proč je dostupná jen z menu hry. Nicméně po dohrání mi je tento jejich záměr jasnější. Svým tempem by se totiž do hry moc nezapadala. Polovina této epizody je totiž věnována vztahu Ellie a její kamarádky Riley, které se spolu vydají na noční dobrodružství do opuštěného nákupního centra. Musím říci, že jsem byl hodně příjemně překvapen způsobem, jakým se autoři rozhodli odvyprávět a popsat jejich vztah. Ten prchavý záblesk dětské bezstarostnosti v jinak krutém světě, kde děti musí brzy dospět je nám představen s ohromující lehkostí a nápady které se jinde nevidí. Dá se říci, že právě toto rozšíření pro mě bylo největším bonusem nové verze hry.

Last of Us Remastered jsem rozehrával s určitými obavami o tom, jak hra obstojí a zda dokáže nabídnout více než jen pohlednou grafiku. Ukázalo se však, že má stále co nabídnout. Dokonce si myslím, že pokud se k ní po nějaké době zase vrátím, nebude to kvůli grafice, která sice z dnešního pohledu vypadá pěkně, ale za několik let už nemusí, ale bude to příběh a především postavy, kvůli kterým si tohle dobrodružství budu chtít znovu užít. On totiž dobrý příběh nestárne.