Vánoce jsou ideální doba, kdy si najít čas na hry, ke kterým jste se během uplynulého roku nedostali. A proti i já jsem se na konci roku, rozhodl vrátit se ke hře, která vyšla v listopadu 2014. Už tehdy mi přišla zajímavá, ale ne na tolik že bych ji musel hrát hned při vydání. Do určité míry to bylo i dáno tím, že hororové hry nepatří k mým favoritům. Málokdy se se jim totiž daří vytvořit napínavou atmosféru, která by mě bavila. Nicméně celkem pozitivní recenze a především jméno tvůrce Shinji Mikamiho, duchovního otce série Resident Evil bylo určitou známkou kvality. Takže kdy se letos hra objevila v rámci slevové akce na Steamu, nebylo proč váhat.
Jak už jsem zmínil, tak hororový žánr ve hrách cíleně nevyhledávám, ale na druhou stranu se mu ani nebráním. Jenže stejně jako humor vnímají různí lidé odlišně, tak i strašení pokud se to tak dá nazvat, působí na každého jinak. Pokud hraju nějakou hru označovanou za horor, chci se skutečně bát, což ale není jednoduché zařídit. Aby na mě taková hra zapůsobila, musí v sobě spojovat napínavý příběh a odladěné herní mechanizmy, které mi dopřejí pocit strachu, aniž by se překlopil do frustrace. Podobným případem byla Alien: Isolation, kterou tohle vše uměla a v poslední době mě zaujal i Until Dawn. Byl jsem proto zvědavý jak si v tomto ohledu povede Evil Within. Vlastně jsem si říkal, že by to mohla být dobrá náhrada za Silent Hill. Nicméně se však ukázalo, asi nepříliš překvapivě, že půjde spíše o variaci na Resident Evil.
Příběh hry začíná příjezdem detektiva Castellanose a dvou jeho parťáků do ústavu pro duševně choré, kde došlo k hroznému masakru. Jenže ani se nestačí rozkoukat a objevuje se neznámá postava muže v kápi, jenž je zřejmě tím, kdo ta tímto krvavým incidentem stojí. Než stačí detektiv jakkoliv zasáhnout upadá do bezvědomí a když se probudí, začnou se dít opravdu podivné věci. Evil Within je hra která tak trochu klame tělem. Zpočátku vypadá jako klasická hororová hra kde je hráč s omezenými prostředky umístěn do prostředí odpovídající danému žánru. Takže nechybí depresivní podzemní chodby ani jakási středověká vesnice obývaná tajemným kultem. Bohužel, tato fajn atmosféra se po celou dobu neudrží. V druhé části hry už prostředí pro mě nemělo tu správnou šťávu, nepřátel byly zástupy, zkrátka zážitek ze hry šel dolů.
Kdybych měl identifikovat co mi na hře nejvíce vadí, tak je to nejednoznačné žánrové zasazení. Nejde totiž o hru, která spočívá jen v kradmém pohybu a likvidaci nepřátel z ukrytu a ani nejste bezbrannou obětí jejíž jedinou zbraní je zůstat neviděn. Na druhou stranu však nejde ani o čistě akční hru typu Resident Evil 5, kdy zbraně a jejich zvládnutí je vaší jednou šancí k přežití. Evil Within se pohybuje přesně mezi oběma přístupy. To by však mohlo vyhovovat fanouškům původních čtyř dílů série Resident Evil. Za takového fanouška jsem se však nikdy nepovažoval. Na druhou stranu je třeba říci, že hra mě zpočátku hodně bavila. Zvláště pokud herní náplní byl postup lokací a vyhýbání se nepřátelům, případně jejich likvidace. Jenže v okamžiku kdy mě hra jako hráče umístila do uzavřené lokace, či spíše arény a mým jediným cílem byla likvidace nabíhajících potvor, šla zábavnost dolů. Tento přístup mi přišel samoúčelný, zvláště když se v průběhu hry několikrát zopakoval.
Na druhou stranu musím pochválit samotné herní principy. V základu nejde o nic nového, ale je to funkční. Hráč je nucen sbírat munici a šetřit si ji na souboje s bossy. Stejně tak musí uvážlivě používat zápalky, které jediné dokážou protivníky likvidovat s konečnou platnosti. Kromě toho je takřka nutností sbírat zelený gel s jehož pomocí vylepšujte své schopnosti a zbraně. Bez vylepšení zdraví či počtu předmětů, které můžete nést by pozdější části hry byly dost náročně. Ostatně hra určitě není nijak snadná a některé souboje mi daly dost zabrat. Evil Within se s hráčem skutečně moc nemazlí a v okamžiku kdy se před nepřáteli prozradíte, je často lepší nahrát pozici, než se snažit o zoufalý boj při kterém vyčerpáte všechny zásoby.
Příběhem hra neurazí, ale v zásadě nejde o nic nového. To že svět ve kterém se většina hry odehrává asi nebude úplně reálný vám dojde celkem brzy. Díky tomu však tvůrci dostávají do rukou možno st hráče překvapovat nečekanými situacemi a změnami prostředí. Pomocí nalézaných dokumentů a dalších náznaků tak před vámi postupně odkrývají příběh toho, co se vlastně stalo a kdo je onen tajemný protivník, jenž si s vámi tak zahrává. Pochválit musím rozhodně délku hry, jenž je v porovnání s dnešnímu hrami určitě nadstandardní. Grafiky hry je slušná, ale těží spíše z výtvarné stránky než jejích technických kvalit. V původní verzi byl obraz omezen pruhy pro „lepší filmový zážitek“, nicméně i v PC verzi kdy lze toto zobrazení vypnout, ale i tak na nejvyšší nastavení hra vypadá jen slušně.
Po dohrání mám z Evil Within rozporuplné pocity. Na jednu stranu hra dokáže člověka pohltit svoji atmosférou a výtvarnou stránkou, aby se vzápětí její hraní změnilo na otravný průchod hrou, kterou hrajete jen ze setrvačnosti. Stejně tak bych bych ji neoznačil za strašidelnou, protože děs tu má většinou podobu nechutností, což mi fakt tep nezrychlí. Proto i můj dojem ze hry byl tak jako na houpačce. Škoda že se nepodařilo hře udržet stejnou energii jako na začátku, pak bych byl určitě spokojenější.
0 komentářů:
Okomentovat