Můj herní rok 2015

Konec roku patří už tradičně bilancování toho právě končícího. V médiích se objevují články shrnující důležité události či nejrůznější žebříčky toho nejlepšího či nejhoršího co nám současný rok přinesl. Proto jsem se i já rozhodl udělat podobné zpětné ohlédnutí za rokem 2015 a to z pohledu hráči, či spíše řečeno mě. Pokud už nic jiného, tak mi přišlo minimálně zajímavé podívat se, jaký že ten rok vlastně byl, kolik a jakých her jsem stihnul zahrát či dohrát. Ostatně určitá zvědavost a moje čím dál tím děravější paměť byly i jen z důvodů proč jsem obnovil tenhle blog. Ačkoli rok sám o sobě není zase tak dlouhá doba, alespoň ten pocit v posledních letech mám, z pohledu hráče který je neustále zásobován novými hrami, však může být takové ohlédnutí někdy i překvapivé.

Takže jaký ten rok pro mě byl? Z herního pohledu celkem nabitý. I když možná ne tak, jak jsem si původně myslel. Dohrál jsem kolem čtrnácti velkých her a třinácti malých her. Je to málo, nebo hodně? Těžko říci, ale popravdě jsem si myslel, že jich bylo i více. Jenže na druhou stranu letošní rok byl plný opravdu rozsáhlých her, které se nedohrají za pár hodin a Zaklínač 3 i Fallout 4 mi dali zabrat. Hodně času jsem strávil i u Destiny a několik her jsem dosud stále nedohrál. Z tohoto pohledu byl můj rok opravu herně plný. Nejčastěji jsem hrál pochopitelně na PS4, které je momentálně moji hlavní herní platformou. Na PC jsem se věnoval spíše dohrávání starších her, ke kterým jsem se nedostal dříve. Zapomenout nesmím ani na Guild Wars 2 do jehož MMORPG vod jsem se na konci léta ponořil. Nintendo jsem letos trochu zanedbal, i když si za to může trochu samo. Velká nabídka her, které by mě zajímaly, se letos nekonala a vše zachraňuje až nyní Xenoblade. No a o 3DS už ani nemluvě. Nebýt toho, že jsem si ho vzal na dovolenou, asi by zapadlo prachem, přičemž stále zde nám nějaké resty. Tu Majora Mask bych už měl vážně zkusit. Na začátku roku jsem také přemýšlel, že možní letos pořídím Xbox One. Ale nakonec k tomu nedošlo. Ne že by na tuto konzoli nevycházely zajímavé hry, popravdě řečeno jejich nabídka mi přišla bohatší než na PS4, ale jaksi mi nezbyl čas. Stále jsem měl co hrát a tak myšlenky na další stroj jsem prozatím odložil. Ano, tento rok byl skutečně naplněný herními zážitky a v lecčems překvapivý. Potenciálně silné tituly jako The Order 1886 zklamaly, aby na druhé straně mě překvapily hry jako Until Dawn či Splatoon. 

Jak už jsem zmínil na začátku, bývá tradicí dělat žebříčky a určovat která hra byla ta nej. Nemám to rád. Každá hra je v něčem jiná a těžko hledat nějaké objektivní kritérium, podle kterého je seřadit. Proto jsem se rozhodl, že místo žebříčku vyberu deset her, které jsem loni hrál a které považují za ty, které mi poskytly ty nejlepší herní zážitky. Nezáleží na tom, kdy vyšly či na jakou platformu. Jediné na čem záleží, je to, že jsem je dohrál (až na malou výjimku, na kterou upozorním). Jsou to hry, které pro mě definují herní rok 2015. A pořadí v jakém je zmíním, značí pouze to, že v tomto pořadí jsem je letos hrál. Tak pojďme na to.

Far Cry 4 – leden tohoto roku u mě patřil již čtvrtému dílu zavedené série. Místo v mém přehledu si zaslouží proto, že tato akční záležitost je pro mě esencí herní zábavy. I když tvůrci v podstatě zopakovali stejný postup jako v předchozím dílu, jen změnili prostředí, stejně mě hraní neskutečně bavilo. Ostatně platinová trofej mluví za vše. 

Bloodborne – byla pro mě hodně očekávanou hrou. Souls sérii od From Software svým způsobem masochisticky miluju a proto jsem se těšil s čím přijdou a jak se hra bude hrát. Zklamán jsem rozhodně nebyl. Čas strávený tuhými souboji jak v původní hře tak v na podzim vydáním DLC jsem si skutečně užil. Opět mě bavilo probírat se bohatým lore a vůbec užívat si jedinečně temnou atmosféru.

Ori and the Blind Forest – možná by stačilo říci, že kvůli této hře jsem si koupil Xbox360 gamepad pro PC a víc už bych dodávat nemusel. Tenhle malý a překvapivě tuhý herní klenot mě dostal snad vším, Příběh, hratelnost i audiovizuální kvality jsou zde perfektně vyvážené a dělají z Oriho skvělou hru pro každého, kdo ocení návrat ke kořenům žánru akčních plošinovek, aniž by se nutně muselo jednat o retro.

XCOM Enemy Within – byl můj velký rest, který jsem splatil až v tomto roce. Chuť zahrát si tuto strategickou lahůdku jsem měl už delší dobu, ale teprve určité prázdninové sucho mě k tomu konečně dokopalo a jsem za to rád. Ač mi hra dlouho unikala, teprve nyní jsem mohl docenit to, jak se tvůrcům povedlo přenést hratelnost PC klasiky do moderní podoby, aniž by slevili z nároků na hráče.

Zaklínač 3 – nepochybuji o tom, že tato hra stane na stupních vítězů v mnoha žebříčcích nejlepších her tohoto roku. A dodávám že oprávněně. Ostatně sám sem u ní a jejího DLC strávil opravdu hodně času. Po celou dobu jsem musel obdivovat s jakou pečlivostí tvůrci převedli vyprávění do otevřeného světa, přičemž se jim povedlo zachovat a možná i překovat vše co mají hráči na Geraltových dobrodružstvích rádi.

Tearaway Unfolded – je takový nenápadný titul. Předělávky hry původně vydané na Playstation Vita asi nezaznamenala moc velký úspěch. Je to trochu škoda, protože rozhodně patří nejnápaditějším hrám tohoto roku. Musím říci, že při jejím hraním jsem si uvědomil, jak moc mi chybí 3d akční plošinovky, které v posledních letech moc nevychází. Každopádně já si hraní téhle veskrze pozitivní hry velmi užil.

Destiny: Taken King – je hra která tak trochu nečekaně ovládla můj herní podzim. Původně mnou záměrně opomíjená hra se s novým rozšířením změnila k nepoznání a já jsem jí i přes původní záměr vyzkoušet jen trial dokonale podlehl. Ostatně 120 hodin nahraných během krátké chvíle mluví za vše. Byl to teprve Fallout 4, který mě z její moci dostal. Přes to všechno je ale třeba říci, že jsem se bavil celou dobu a hraní Destiny považuji za nejintenzivnější herní zážitek za poslední roky.

Life is Strange – je klenot, což vám nejspíše potvrdí každý, kdo měl možnost ponořit se do příběhu dvou dívek a časových paradoxů. Mě osobně hraní Life is Strange poskytlo jeden z nejosobnějších emocionálních zážitků, který mi letos hry dopřály. Nenápadná hra se rázem dostala mezi tituly, na které budu letos vzpomínat asi nejvíce.

Fallout 4 – že tato hra bude patřit k těm nejlepším jsem nepochyboval. Jako fanoušek této série jsem jí totiž chopen leccos tolerovat. Faktem ale je, že i bez fanouškovského nadšení se jedná o výbornou hru z ranku těch, která nevycházejí každý rok. Zajímavé prostředí, prověřené herní mechaniky a vyladěná hratelnost je důvod proč mi stálo za to projít si hru důkladně a věnovat svou energii i platinové trofeji.

Xenoblade Chronicles X – poslední hra tohoto roku, kterou jsem se do svého souhrnu rozhodl zařadit i přesto, že jsem deklaroval, že v tomto přehledu půjde jen o hry dohrané. To v tuto chvíli možné asi není. Díky své rozsáhlosti se domnívám, že mi vydží opravdu dlouho. Ale už teď po skoro čtyřiceti hodinách vím, že své místo tady si zaslouží, protože svými kvalitami předčí i mnohé hry, které zvláště v českém prostředí budou v rámci letošního roku vyzdvihovány určitě více.

Tak to bylo deset her, bez kterých by můj herní rok 2015 nebyl takový. Nicméně si neodpustím zmínit ještě další hry, které jsem dosud buď úmyslně či neúmyslně nedohrál. Hrou, kterou snad dohrát ani nelze, je Elite: Dangerous, přesto jsem v ní strávil pěkných pár hodin. V poslední době jsem ji sice zanedbával, ale před pár dny vyšlo rozšíření Horizon, která nás z vesmíru přenáší na povrh planet a tak mám velké nutkání se do hry znovu ponořit. Další hrou která mě provázela celý rok je Drive Club. Ne že bych ji hrál nějak intenzivně, ale neznám mnoho her, které by tvůrci tak důsledně podporovali i po vydání. Proto i já jsem se občas vracel zajezdit si v naleštěných autech po podmáčených silnicích. Po několika letech jsem se také znovu ponořil do MMORPG. Vyzkoušel jsem Guild Wars 2 a propracoval se se svoji postavou na maximální level. To však v této hře zase tolik neznamená a ačkoli na podzim vyšel datadisk, ještě jsem neměl moc času se do něj více ponořit. Určitě bych se k této hře ještě rád vrátil. Zapomenout nesmím ani na Metal Gear Solid V. Ačkoli jsem se do hry pustil hned po vydání, Solid Snake na mě dosud stále čeká na základně, abychom spolu svět zbavili atomového nebezpečí. A já se určitě vrátím, slibuji. Kromě těchto her jsem samozřejmě vyzkoušel i mnohé jiné. Dokonce jsem si pořídil i hry, které jsem dosud ani nezapnul. Možná by stálo za to, dát si do nového roku předsevzetí, že si nebudu kupovat žádnou novou hru, dokud nebudu mít dohranou tu současnou. Ale znáte to – sliby chyby.

Možná vás to překvapí, ale i když jsem hrál velkou část důležitých her roku 2015, stále existuje několik, ke kterým jsem se nedostal, ale zahrát bych si je chtěl. Určitě si tak nenechám ujít Batman: Arkham Knight, protože tohle poslední dobrodružství Netopýřího muže si zahrát zkrátka musím. Věřím, že GotY edice bude pro mě ta pravá. Stejně tak si dělám zálusk na Assassin Creed: Syndicate, protože ač předchozí díl jsem záměrně vynechal, tento se prý už povedl, ale popravdě má chuť dát sérii ještě šanci. Prostředí Londýna mě láká, tak uvidím, zda moje zvědavost ustojí souboj s mým volným časem a novinkami roku 2016. Kromě toho pokukuji i po Mad Maxovi. Bohužel všechny tyto zmíněné hry jsou, jak velí dnešní trend, z otevřeného světa což spolu s tím že mám tendenci sbírat a plnit vše co je ve hře možné, není zrovna ideální kombinace. Rád bych se také mrknul na nějaké opomenuté WiiU hry jako je Captain Toad Treasure Traceker nebo Yoshi. Do oblasti PC her se snad raději ani nepouštím, protože tam mám her, které by stály za zahrání opravdu velkou řadu. Možná si říkáte – tvoje problémy bych chtěl mít. Ale to už je zkrátka úděl náruživého hráče.

Takže nezbývá nic jiného, než si přát aby příští rok byl po stránce her opět tak nabitý skvělými tituly jako ten letošní, ale především aby byl čas, chuť možnost si všechny tyto hry zahrát. 

Pěkné Vánoce a zážitků plný herní rok 2016 přeji Vám všem!