Tato hra je další z mnoha, která mohla vzniknout díky úspěšné kampani na Kickstarteru a kterou jsem zde rovněž podpořil. Když o tom tak zpětně přemýšlím, bylo to vlastně jediná hra, kterou jsem zafinancoval, aniž by se jednalo o nějaké pokračování mnou oblíbené herní série, nebo za ní stál někdo ze známých vývojářů. Tehdy mě tak hra zaujala především svoji vizuální podobou, která byla značně odlišná od jiných her. Je fakt, že dneska už si svoji stylizaci do retro 16bitových her vzalo za své více her, ale tehdy to bylo něco neokoukaného a mě dost zaujala. Nedávno byla hra po letech konečně dokončena a já se tak po obdržení kódu na PS4 verzi, hned vrhnul do jejího barevného světa.
Ihned po spuštění jsem byl opět okouzlen její grafickou stylizací. Tvůrci pro hru záměrně zvolili velmi hrubou grafiku, které evokuje staré hry ze NES, takže hra je správně „čtverečkovaná“. Ale záměrně nejde o nějaký líbivý pixelart. Autorům se podařilo vytvořit pro hru unikátní vzhled, který sice na první pohled působí hrubě, ale zvláště díky odvážné barevné paletě jenž pracuje s výraznými barvami je dostatečně nápaditý. Musím říci že mě její stylovost opět okouzlila. Zdejší svět je plný růžové, fialové, či tyrkysové barvy a tak si ho s jinou hrou nespletete. Celková retro nálada samozřejmě ovlivnila i animace či hudbu. V toto stylu pak vzniknul celý svět jenž už na první pohled působí tajemně. Zdejší krajina vypadá jako by na pozůstatcích nějaké civilizace vzniklá úplně jiná. Budete procházet podivné chrámy se zbytky neznámých technologií. V hustých lesech narazíte na pozůstatky jakýchsi tvorů. Zkrátka tato hra tajemnou atmosférou přímo překypuje.
O hře se často mluvilo jako té, které se inspiruje v sérii Legend of Zelda. Do určité míry je to pravda. Obě hry mají rozhodně společnou onu radost z objevování světa. Jenže tam kde Zelda sází na hádanky a zpřístupňování dalších lokací s pomocí příslušného vybavení, je Hyper Light Drifter především o soubojích. Boj je hlavní náplní, přičemž co celou dobu si vystačíte se třemi základními mechanizmy – kontaktní souboje s vaší katanou, střelba z pistole a zrychlené přesouvání po prostředí. Postupem času si za sbírání speciálních předmětů můžete naučit další speciální bojové techniky. Budete tak moci svoji zbraní odrážet střely či se naučíte řetězit úskoky. Díky tomu že pravidla boje se po celou dobu hry nemění a jediné vylepšení vás čeká v podobě jiných střelných zbraní či již zmíněného vylepšování základních schopností, jsou boje velmi dynamické. Zvláště pokud jste s hromadou nepřátel umístěni do jakési improvizované arény. To je potom teprve maso.
Soubojový systém Hyper Light Drifter je tak především o vašich reflexech a schopnosti plynule reagovat na dění na bojišti. Seknout do nepřítele, uskočit, vystřelit, dobít energii, tohle vše je třeba dělat automaticky. Nepřátel je celá řada a na každého je účinnější jiná taktika. Samozřejmě můžete vlétnout do boje bez rozmyslu a sekat kolem sebe. Jenže to většinou vede ke ztrátě života, kterých však moc nemáte. A i když si zdraví můžete průběžně doplňovat z nacházených lékárniček, tak těch není nikdy dost na to, abyste s nimi zbytečně plýtvali. Hyper Light Drifter je náročná hra a některé souboje dokážou celkem potrápit, přesto není flustrující. Hra se ukládá automaticky a tak v případě smrti si zopakujete jen kratší úsek a i když jsou protivníci obtížní, nikdy jsem neměl pocit že jsou nad moje schopnosti. Skutečně musím tvůrce pochválit za vyladěnou obtížnost, která byla příjemnou výzvou.
Už jsem se zmínil, že hra má svůj specifický vizuální styl. Ten se projevuje i tím, že pohled na herní plochu je trochu netypický. Na svět se totiž díváme z výšky, ale v přímém pohledu. Ztrácí se tak určitá prostorovost a někdy tak bývá obtížné se v něm zorientovat. Naštěstí po nějaké době jsem si zvyknul. Skoro bych si tipnul, že tvůrci se k takovému zobrazení rozhodli zcela záměrně s cílem hráče mást. Ostatně hra je doslova přeplněná tajnými místnostmi a skrytými předměty. Vlastně právě jejich hledání tvoří hned po boji nejvýraznější součást hry. A nečekejte že vás autoři povedou za ručičku. Často se mi stalo, že jsem nějakou část mapy objevil jen náhodou. Některé poklady jsou ukryté zvlášť škodolibě. Jakmile však na tuto hru přistoupíte, budete obíhat každou podezřelou stěnu a zkoumat zda tam není ukrytá chodba, či se pokoušet nahlížet „za okraj“ mapy zda tam náhodou něco není.
Hyper Light Drifter je hra plná tajemství a tajemnem je prodchnut i samotný příběh, který hra vypraví úplně beze slov. Projití hry mi trvalo kolem 16 hodin, což je velmi slušné, i když dohrát ji lze samozřejmě i rychleji či pomaleji, bude záležet jak moc se budete chtít zabývat hledáním pokladů. Musím říci, že celou tu dobu jsem se bavil, i když jsem se občas rozčiloval nad prohraným soubojem, či nad obtížnou pasáží. Vždy jsem se totiž ke hře vrátil a hrál dokud jsem mohl. Zkrátka nejen že se Hyper Light Drifter vrací k tomu nejlepšímu z herní minulosti, ale dokáže poskytnout i stejný pohlcující zážitek jako tenkrát a přitom jí k tomu stačí minimum prostředků.
0 komentářů:
Okomentovat