Ten kdo sleduje současný herní trh určitě stihnul zaznamenat, že v poslední době vychází jeden tzv. remaster hry za druhým. Zvláště v Sony si tento trend oblíbili a tak jsme se dočkali jak vylepšených verzích jejich největších hitů z PS3, tak dříve i přepracovaných her z PS2 a nakonec došlo i na PS Vita. Zvláště v prvních letech na tuto konzoli vyšlo několik povedených her. Bylo to v době, kdy s touto platformou měli v Sony velké plány a tak vydat hru čistě pro tuto platformu nebyl problém. A tak než svůj záměr přehodnotili a Vita se stalo otloukánkem, vyšlo několik povedených her. Nedávno jsem zde psal o Tearaway, které se mi ve své PS4 předělávce velmi líbilo. Takže jsem byl zvědavý jak se to povedlo v případě Gravity Rush. Musím říci, že o hře samé jsem toho věděl celkem málo. V době kdy vyšla na Vitu jsem se o ní moc nezajímal a vlastně ani její přepracovaní na PS4 mě moc nelákalo. Nicméně pozitivní recenze mě nalákaly a tak když se hra objevila ve slevě, řekl jsem si že to zkusím. A jsem tomu rád. Gravity Rush je totiž velmi povedená hra, která se vymyká běžné herní produkci. Tady se zkrátka její japonský původ nezapře.
Hlavní hrdinkou je Kat, dívka která se probouzí v neznámém městě a navíc ještě trpí ztrátou paměti. Společníka jí dělá jen záhadná kočka díky které záhy objevuje, že není jen tak nějaká obyčejná dívka, ale Shifter – člověk který umí ovládat gravitaci. Díky tomu může létat, chodit po stropech, nechat levitovat předměty, zkrátka dělat všemožné kusy popírající fyzikální zákony. Ostatně tyhle schopnosti je jí ve městě kde skončila rozhodně hodí. Město do kterého se dostala totiž jen tak levituje v prostoru a rozhodně není obyčejné. Je rozděleno do několika čtvrtí z nichž každé má svůj styl. Ostatně samotné město je designová lahůdka a už na první pohled vypadá originálně a zvláště příznivci steampunku si přijdou na své. Jena ze čtvrtí vypadá jako slum, druhá zase našla inspiraci ve viktoriánském Londýně, a další evokuje výškové budovy New Yorku. Každá je jiná, ale úžasná.
A tomto městě poletujete se svojí hrdinkou, která řeší jak lehce absurdní úkoly jako je shánění zmrzliny, tak ale především bojuje s nepřáteli a snaží se vrátit řád do zdejšího světa. Příběh sám je správně japonsky ulítlý, ale přesto či možná právě proto zábavný. Našimi protivníky jsou Nevi, tvorové různých forem, mající ale jedno společné. K jejich likvidaci je stačí párkrát nakopnout do zvýrazněných bodů a poslat je na věčnost. Souboje jsou díky hrátkám s gravitací velmi dynamické, ale občas trochu nepřehledné, protože orientovat se v 3D prostoru je náročné. Naštěstí soubojové mechaniky nejsou komplikované a obtížnost je spíše nižší, takže mi problém nedělaly. Jenže z počátku vydržíte ve vzduchu jen chvíli a tak abyste se mohli utkávat se stále početnějšími a náročnějšími protivníky, musíte vylepšovat své schopnosti. K tomu slouží fialové krystaly rozmístěné po celém světě. A právě jejich je sbírání je dalším herním prvkem, které mě osobně hodně bavil. Létat po městě a vyzobávat bylo fajn.
Kdybych měl hru definovat jedním slovem, nazval bych ji plynulou. Ať už je to tím příjemným tempem kterým odsýpá příběh, nebo samotným poletováním po městě které díky možnostem PS4 funguje v 60fps. Osobně se mi také líbila grafiky hry a tím nemyslím její technickou dokonalost, protože v tomto ohledu je vidět že jde o port z Vity. Mám tím na mysli práci barvou, výtvarný styl díky kterému si hru s jinou rozhodně nespletete. Skvělá je také hudba, která atmosféru hry bezvadně dokresluje. Musím říci že Gravity Rush pro mě bylo skutečně příjemným překvapením. Nevím zda je to tím že tenhle druh mám rád, nebo snad přímo samotnými kvalitami hry. Faktem je že teď po dohrání se velmi těším na druhý díl, který už regulérně na PS4 vyjde tento podzim, protože já se do zdejšího světa chci rozhodně ještě vrátit.
0 komentářů:
Okomentovat