Tak poslední boss z Bloodborne padl a já můžu říct, byla to jízda. Po nějaké době tu byla zase hra, které mě totálně dostala a myslel jsem na ní, i když jsem ji zrovna nehrál. Zkrátka po nějakou dobu byl Bloodborne to jediné, co jsem mohl hrát. A když jsem pak po více než 45 hodinách a s levelem 102 sledoval rolující titulky, měl jsem pocit jako z dobře vykonané práce, protože co si budeme povídat, poprat se s touto hrou práci dalo. Protože se nechci opakovat, tak vás odkážu na starší článek, kde jsem se k Bloodborne vyjádřil dostatečně, teď bych jen rád shrnul svoje dojmy po dohrání. To že je Bloodborne skvělá hra asi nemá cenu opakovat, nicméně hra v tomto ohledu překonala moje očekávání. Myslel jsem, že dostanu Dark Souls v nové prostředí ale místo toho dokázal Miyazaki přijít s novými nápaditými prvky v hratelnosti, které způsobují, že hra se hraje dost odlišně. Důvodem je možná to že všechny dosavadní Souls hry jsem prošel se štítem a tak aktivní a agresivní způsob boje byl pro mě něco nového. A musím říci, že jsem si ho oblíbil a vůbec si nedovedu představit, že bych Bloodborne hrál jinak.
O tom, že Bloodborne je krásná hra jsem už psal a v tomto názoru jsem se po dohrání hry jenom utvrdil. Hrozně moc zde dělá design a to jak světa, tak věcí a bossů. Na hře je zkrátka vidět, že ji dělal tým stojící za prvním Dark Souls. Zatím co ve druhém dílu Dark Souls měla velká část bossů podobu rytíře, většího či menšího, zde se opět dočkáme v pravdě originálních kreatur. Každý z bossů, na kterého narazíte je odlišný a každý je něčím zajímavý. Ač jinak nejsem velký příznivec bossfigtů ve hrách, tak Bloodborne je hra, ve které mě tyto souboje bavili. Jak už je zvykem, tak na každého platí jiná taktika a než se mi podařilo najít tu správnou, často jsem viděl notorické známe heslo „You Died“. Když už jsem nakousl umírání, tak dle mého názoru je Bloodbone opravdu lehčí hrou než předchozí Souls hry. Aniž bych předem studoval taktiku či sledoval videa, tak se mi podařilo porazil hned několik bossů při prvním střetnutím a velkou část jsem dal během několika pár pokusů. Ano, pár bossů mě hodně potrápilo, ale jen díky tomu, že jsem při souboji zvolil špatnou strategii. Navíc úplně všechny jsem porazil sám a obešel jsem se bez přivolání pomocí v podobě NPC či dalších hráčů. Tohle by se mi v Dark Souls nestalo. To že říkám, že Bloodborne je lehčí však není stížnost, právě naopak. Hra mi v tomto ohledu přišla vyváženější. Při zachování náročnosti a výzvy, byly souboje motivující a ne frustrující.
Během hraní jsem se snažil projít každou lokaci velmi důkladně, tak aby mi neunikla žádná skrytá oblast. S hrdostí mohu říci, že se mi to snad podařilo, resp. nevím o tom, že bych něco přehlédl. Právě tohle si mi už líbilo na předchůdcích Bloodborne, že hry obsahují místa i bossy, na které někteří hráči vůbec nemusí narazit a přesto si s nimi tvůrci dávají práci. Ono toho ve hře je pod povrchem skryto více. Já například vůbec netušil, že je ve hře je obdoba nějakých covenantů (spolků), resp. mě se podařil objevit jen jeden z nich, ale nepochybuji, že jich bude více. Jen jsou více skryté. O důvod více proč pokračovat dále v NG+. Bloodborne je hrou horrovou a to jak prostředím ve kterém se odehrává, tak motivy se kterými pracuje. Je fakt, že některé lokace jsou opravdu hodně děsivé a to říkám jako člověk, kterého ve hře jen ta něco nevyděsí. Když jsem ale procházel opuštěným sirotčincem, kde byla taková tma, že bylo vidět sotva na pár kroků a z té tmy bylo slyšet jen zvuky srkání a čvachtání, které měli na starosti nepřátelé, kteří jsou vás schopni zabít na jeden pokuds a ještě vám vysajou insight, nebylo mi zrovna do zpěvu. Navíc pokud se člověk ponoří více do příběhu a motivací postav tak zjistí, že tahle hra se fakt s nikým a ničím nepáře.
Bohužel skoro ke konci hry mě potkala nepříjemná věc. Díky chybě hry se mi rozbil, výtah k jednomu nepovinnému bossovi a já tak přišel o možnost ho zabít, získat chalice či trofej. Tohle mi trochu zkazilo konec. Doufám tedy, že tvůrci tuto chybu brzo upraví a já budu moci vyrovnat účty. Jinak totiž nemám nic, co bych hře vytknul. Mohl bych sice nadávat na pomalé loadingy, ale člověk si na ně zvykne a alespoň má chvíli času na to si od hry oddechnout. Musím říci, že každou minutu co jsem strávil s Bloodborne jsem se bavil a hra si mě totálně získala. Po dohrání vám hra rovnou odstartuje další kolo a vy můžete plynule pokračovat v NG+. Vyzkoušel jsem první lokaci a musím říci, že řádně přituhlo. Ale tenhle pocit už znám. Člověk spustí NG+ v domnění jaký že je borec a pak dostane přes tlamu od prvního obyčejného nepřítele. I přesto plánuji hrát průběžně dále. Také bych chtěl více vyzkoušet chalice dungeony. Sice to asi nebude nic pro mě, protože až jsou vymyšleny dobře, tak díky svému generování jsou trochu sterilní. Ale zase bych mohl vyzkoušet coop a procházet je ve skupince, což by tomu mohlo dát šťávu. Alespoň si člověk zkrátí čekání na nějaký dodatečný obsah, o kterém nepochybuji, že ještě přijde.
Bloodborne je pro mě zatím nejlepší hrou roku a ač se blíží vydání Zaklínače 3, jenž může kartami ještě pěkně zamíchat, tak věřím tomu, že až si na konci roku budu dělat bilanci, bude Bloodborne na jednom z čelních míst. Zaslouží si to.
0 komentářů:
Okomentovat