Žánr epizodických adventur je v posledních letech na vzestupu a to především díky tvorbě studia Telltale Games, které má v této oblasti v podstatě monopol. Byli jedni z prvních, kterým se podařilo modifikovat adventurní žánr do podoby, která sice opustila kořeny žánru, ale zase ho přetavila do struktury, která přístupná nové generaci hráčů. Nicméně ve své tvorbě se spoléhají na osvědčené fikční světy jako je Walking Dead či dokonce Minecraft do nichž umísťují své příběhy a tak mají zaručen minimálně zájem fanoušků těchto značek. O to více si cením každého, kdo se rozhodne jít cestou vytváření vlastního nového světa a příběhu. Jedním z takových je i francouzské studio Dontnod Entertainment. Ti v lednu tohoto roku přišli s první epizodou pětidílné série Life is Strange. Musím se přiznat, že když jsem se o hře prvně dozvěděl, jinak zvláště mě nezaujala, resp. zaujala mě jako představitel žánru, který mám rád, ale neoslovilo mě téma. Děj se totiž točí kolem mladé studentky jenž přichází na školu a zjišťuje že má zvláštní schopnost manipulovat časem. Hra na mě působila příliš hypstersky a přeji jen jako muže v nejlepších letech mě hraní za nějakou odrostlejší teenagerku s problémy dospívání zase tolik nelákalo. Ach jak jsem se mýlil.
Můj názor změnily až pozitivní reakce na první vydanou epizodu, od lidí jejichž názoru si vážím a když pak vyšla epizoda dvě, byl jsem přesvědčen, že si to musím zahrát. Musím říci, že nějak podvědomě jsem tušil, že tato herní série bude něčím výjimečná. Dokonce jsem si někdy v červnu pořídil season pass a dál netrpělivě čekal na vydání poslední epizody. Chtěl jsem si totiž hru zahrát jako celek a užít si ucelený příběh. Dočkal jsem se až říjnu, kdy se příběh uzavřel pátou epizodou. Konečně jsem se tak mohl vrhnout na hraní a potvrdit si, zda můj dojem, který jsem si během uplynulého tři čtvrtě roku utvořil je správný.
Ústřední hrdinkou je Max Caulfield osmnáctiletá studentka jenž studuje fotografii na Blackwall Academy nacházející se v přímořském městečku Arcadia Bay, do kterého se vrací poté, co se odsud s rodiči odstěhovala. Ačkoli zde má kořeny, cítí se tu trochu cizincem, ostatně stejně jako na škole kam se jí moc nedaří zapadnout. Jenže než se stačíte rozkoukat je Max svědkem vraždy své kamarádky z dětství Chloe Price. Tento traumatický zážitek také způsobí to, že Max v sobě objeví schopnost manipulovat s časem a dokáže tak zabránit této události. Hra samotná se nijak nezaobírá tím, jak k této schopnosti Max přišla. Tento prvek slouží tvůrcům jen k tomu, aby s jeho pomocí tvořili příběh hry, který pak dále ovlivňuje rozhodnutí samotných hráčů v klíčových okamžicích. Za začátku hry manipulace s časem slouží jen k tomu, že se znalostí budoucích událostí se můžete vrátit zpět a rozhodnout se jinak. Komu by se nelíbilo mít možnost vzít zpět vyřčená slova, či naopak bez následků zkoušet různé způsoby řešení životních situaci. Tak jak postupuje příběh, zjišťuje i Max, že si s časem dokáže hrát mnohem více a také mnohem více ovlivňovat svět i lidi kolem sebe. Bohužel takové hrátky mají často závažní dopady a neuvážená rozhodnutí mohou změnit více než bychom sami chtěli.
K nejsilnějším stránkám hry patří jednoznačně příběh a především jeho postavy. Max i Chloe prochází během všech epizod podstatným vývojem a nepochybuji, že si k nim vybudujete vztah. Vlastně bych se nebál říci, že příběh hry je především o nich a všichni ostatní, ale i temné události odehrávající se v jejich okolí, jsou jen prostředkem k jejich poznání. Life is Strange je hra o dospívání a tom uvědomit si co to znamená být dospělý. Skutečný život totiž není černobílý a člověk často musí dělat rozhodnutí, u kterých neexistuje dobrá a špatná volba a dospět znamená si to uvědomit. I vás ve hře čekají mnohá rozhodnutí, z nichž zvláště to finální bude obzvláště těžké. Jinak však o příběhu mluvit nechci. Vyzradit více než je nutné by byla škoda. Já si ho totiž užil přímo skvěle, ačkoli se nakonec vydal trochu jiným směrem, než jsem čekal. Hra sice nabízí tajemná zmizení, vraždy, záhadné události včetně přímo apokalyptického tornáda hrozícího zničit celé město, přesto mnohem větší emocionální dopad na vás budou mít příběhy obyčejných lidí i vývoj vztahu mezi Max a Chloe.
Pozitivnímu dojmu ze hry zásadně pomáhá i její vizuální podoba. Už předchozí hře autorů akční záležitosti Remember Me bylo možné vytknout různé věci, ale jestli v něčem excelovala byla to její grafika a tím nutně nemyslím její technickou preciznost. Na Life is Strange je totiž vidět že ji vytvářeli lidé s výtvarným cítěním. Hra nabízí lehce stylizovanou grafiku, jenž jí poskytuje jakousi snovou atmosféru. Zvláště s barvami a světlem si autoři vyhráli a mnoha momentech vypadá zkrátka kouzelně. Navíc musím obdivovat to množství práce, které si dali se tvorbou světa. Ten je totiž plný drobných detailů, jako jsou různé plakáty či letáky včetně dalších předmětů, které bylo třeba vytvořit přímo pro potřeby hry. Opomenout nesmím ani zvukovou stránku, která kromě vynikajícího dabingu přináší především podmanivou hudbu v podobě písní skupiny Syd Matters ale i dalších indie autorů. Tak hra má zkrátka nezaměnitelný styl.
Life is Strange je pro mě byl ohromné překvapení a jeden nejemocionálnějších herních zážitků roku. Nečekal jsem, že mě podobná hra dokáže takto dostat. Ačkoli bych mohl mít výtky k tomu, že díky tomu jak se nakonec příběh hry odvine, nemají vaše rozhodnutí takový dopad, tak v konečném důsledku mi to nevadí, protože je jasné, že je to záměr. Life is Strange je hra pro citlivé duše, pro někoho kdo je ochoten se ponořit do příběhu, který i přes to že pracuje s něčím tak fantaskním jako je ovládání času, dokáže zůstat ve své podstatě úžasně lidský.
0 komentářů:
Okomentovat