V posledních letech se díky velmi dostupným vývojovým nástrojům vyrojilo hned několik her, za kterými stojí relativně malý tým, ale které zároveň působí profesionálním dojmem. Tyto hry fungují jako určitý mezičlánek mezi AAA tituly a menšími indie hrami. Jde o veskrze profesionální produkty, které si mohou dovolit přijít s větší cenou, ale na druhou stranou musí potencionální hráče zaujmout na první pohled, aby se dokázaly prosadit. Pokud se jim to nepodaří, rychle končí v zapomnění a nahradí je jiné tituly, které už čekají v řadě. A zaujmout v dnešní době s přetlakem her není vůbec snadné. Pokud se tvůrci nemohou spolehnout jen na sílu komunity a postupně budovanou pověst, je třeba zaujmout neotřelým námětem. Zkrátka vybudovat kolem hry auru něčeho unikátního, co si zkrátka musíte zahrát. Ideálním zástupcem takových her jsou horrorové tituly. Je to v dnešní době velmi oblíbený žánr jak samotnými hráči, tak youtubery. Díky tomu i veskrze průměrný titul dokáže zaujmout dostatek potenciálních kupců.
Layer of Fear určitě není průměrná hra, ale rozhodně se veze na vlně obliby videoherních horrorů, které vás mají děsit především svým prostředím, než samotnou herní náplní. Za hrou stojí polské studio složené z tvůrců, které zkušenosti posbírali na mnoha jiných úspěšných titulech a zatím za sebou mají jen menší hry. S Layers of Fear se jim ale podařilo prorazit a o jejich hře bylo skutečně slyšet. Padala dokonce tvrzení o nejstrašidelnější hře a to je v případě horrorové hry skvělý marketing. Ale podobného ohlasu by Layers of Fear jistě nedosáhla, pokud by neměla určité kvality. A ty rozhodně má. Autoři totiž přicházejí s příběhem malíře zasazeným do začátku 20. století do jednoho starého domu. I když spíše by se mělo říci mysli, protože je to právě šílená mysl tvůrce, které z běžného domu děla surreálné prostředí. Ostatně výtvarná podoba hry, která čerpá inspiraci v mnoha klasických obrazech je její silnou stránkou. Právě témata jako je umění, inspirace a to kam až člověk může zajít, jsou jedním z motivů hry. Příběh sám je v zásadě prostý, ale nechává možnost různým interpretacím. Nicméně pro mě nebyl tím, co mě motivovalo ke hraní.
Tím čím je hra z mého pohledu unikátní je to, jakým způsobem zpracovává do hry prvek šílené mysli. Level design hry se totiž průběžné mění a reaguje na váš průchod. Prostředí, ve kterém se většinu hry pohybujete, tedy kulisy vašeho domu nerespektují fyzikální zákony. Můžete tak narazit třeba na chodby, jenž se v nekonečné smyčce točí stále do sebe. Nikdy si nemůže být jistí, že dveře kterými jste zrovna prošli do místnosti, tam ještě budou když se otočíte. A právě tohoto proměnlivého prostředí tvůrci využívají, aby ve vás vyvolali nepříjemné pocity či vás vyděsili. K tomu si pomáhají i zvukovou stránkou a dalšími vizuálními efekty, které určitě mají potenciál nepřipravené hráče vylekat. Jak hrou postupujete, tak se tento terror na hráče ještě stupňuje. Neživé věci ožívají a stejně tak vaše vzpomínky na události, které byste raději zapomněli. Bohužel to co mělo být hlavním předností hry, na mě zas tolik neúčinkovalo. A to z několika důvodů.
Především z mého subjektivního pohledu tvůrci „straší“ velmi prvoplánově. A pokud pro vás žánr horroru není úplně cizí, odhadnete situace, kdy vás má něco vyděsit už s předstihem. Tím nechci říci, že bych se během hry neleknul, ale byl to úlek založený čistě na fyziologické reakci, které zkrátka nastane, pokud vám někdo bez očekávání zařve do obličeje. Ale to nepovažuji za nějaké umění. Na druhou stranu když člověk vidí chodbu s blikajícím světlem, otevřené okno nebo nápis „neotáčej se“, asi nebude překvapený, když se něco stane. Další důvod proč na mě hra na rozdíl od takové Amnesie nepůsobila děsivě je ten, že jako hráč člověk vlastně není v žádném ohrožení. Kromě toho že se může leknout, se mu vlastně nic nemůže stát. Díky tomu míra napětí, které by plynulo z pocitu ohrožení, klesá na nulu. Tohle v případě horrorové hry vnímám jako vážný problém, ačkoli uznávám, že do značné míry subjektivní.
Layers of Fear mě tak oslovil především svou výtvarnou stránkou a tím jakým způsobem se tvůrcům podařilo pracovat s proměnlivým designem levelů. Na druhou stranu mě nedokázala dostatečně zaujmout svou herní náplní a tím, jakým způsobem se jí (ne)daří držet pravidla horrorového žánru.
0 komentářů:
Okomentovat