V posledních týdnech byla moje činnost značně monotématická a to z jednoho důvodu: vyšel datadisk Legion pro World of Warcraft a jeho hraní dostalo přednost. Díky pozitivním recenzím a zřejmě i pod vlivem zhlédnutého filmu Warcraft, jsem se totiž rozhodl, že bych se vlastně celkem rád do WOWka opět podíval a zjistil jak moc se hra od mé poslední návštěvy změnila. O svém vtahu k MMORPG hrám jsem se zhruba před rokem rozepisoval v souvislosti s hraním Guild Wars 2 a tak se nechci opakovat a tak se omezím na konstatování, že hry z tohoto žánru mě bavily, i když mě trochu odrazovala jejich návykovost. Faktem ale je, že k WOWku jsem měl vždy náklonnost, protože to byla vlastně jediná skutečná MMORPG hra kterou jsem hrál. Začínal jsem ještě na vanilla verzi, do které jsem vstoupil pár měsíců před vydáním prvního datadisku Burning Crusade. Je pro mě skutečně neuvěřitelné že už je to více než 9 let co tenhle datadisk vyšel a podobná doba uplynula i od mé poslední návštěvy Azerothu. Proto jsem byl na výlet do zdejšího světa hodně zvědavý. To že se WoW za tak dlouhou dobu dokázal hodně změnit asi není třeba dodávat. Spíše mě překvapilo, jak se mi po pár hodinách vrátily moje herní návyky a já si záhy připadal jako doma. Jako by to bylo včera co jsem WOWko opustil. Rozhodně nechci datadisk Legion nějak hodnotit, protože mi chybí srovnání s předchozími rozšířeními a osobní zkušenost je už hodně stará. Přesto se mi zdá, že WOWko je ve výborné kondici. Velmi pozitivně hodnotím to, že lokace už nejsou rozdělené podle levelu a jde hrát všude. Povedené mi přišli i další nové prvky jako je levelování zbraní či class hall s výbornou mobilní aplikací. Zkrátka u hry se fakt bavím. Ještě nevím jestli si předplatím další měsíc nebo se spokojím s měsíčním intenzivním zážitkem. Každopádně tohoto návratu nelituji.
0 komentářů:
Okomentovat