Jestli existuje nějaký herní charakter který dokázal proniknout do širší popkultury, je to Lara Croft (promiň Mario). A co se budeme říkat, velký vliv na to měla i dvě filmová zpracování, jejichž kvalita sice byla sporná, ale všem to stejně bylo jedno, když se hlavní role ujala Angelina Jolie. Lara, jakožto hráči milovaná hrdinka série Tomb Rider se tak stala prototypem herní postavy, kterou se tak trochu stereotypně prezentovaly počítačové hry okolnímu světu. Je přitom paradoxní, že tato herní série, která byla v prvních letech milénia na vrcholu od té doby začala postupně upadat. Sice si stále držela své kvality, ale vidět že autoři už jen recyklují staré nápady a celá série se točí v kruhu. Už to vypadalo, že Lara Croft je zralá na odchod do hráčského důchodu. Naštěstí v roce 2013 se série dočkala restartu a tvůrci se rozhodli koncept hry přepracovat. Hra s prostým názvem Tomb Rider tak přišla s mladší verzí Lary, která se má zocelenou hrdinkou teprve stát a nechali ji bojovat o přežití na tropických ostrovech. Hra byla přijata velmi pozitivně jak hráči tak recenzenty a tak bylo jasné, že další díl bude a půjde podobným směrem. V roce 2015 tak vychází další díl restaurované série, tentokrát s názvem Rise of Tomb Rider. Trochu kontroverzně však s dočasnou exkluzivitou pro Xbox One. Hráči na PS4 se ho tak dočkali až s ročním zpožděním, ale zato v kompletním balením a v edici, která připomíná dvacetileté výročí této značky.
Ačkoli bych se asi neoznačil za skalního fanouška série a rozhodně jsem nehrál všechny díly, tak rozhodně ji mám velmi rád. Nejvíce asi vzpomínám na první dva díly, které jsem hrál tehdy na PC a pak díly Legend a Anniversary. Musím říci, že nejvíce mě vždy bavil průzkum světa, hledání cesty, lezení po stěnách a řešení hádanek. Souboje s lidskými nepřáteli jsem vždy vnímal jako cosi navíc. Přesto všechno jsem se restart série z roku 2013 užil, i když /či možná právě proto), že to byla trochu jiná hra než jsem byl zvyklí. Pochopitelně jsem se tak na další pokračování těšil. Především mě zajímalo, jestli se tvůrcům podaří v minulém díle navržený koncept dále rozvinout. V základu se Rise of Tomb Rider od svého předchůdce tolik neliší, nicméně určité novinky tu jsou. Především je ve hře vidět mnohem větší příklon k vylepšování postavy a jejího vybavení. Stejně tak široké možnosti nabízí ve výrobě věcí. Ostatně takřka na každém kroku naleznete nějakou surovinu, ze které lze vyrobit munici či poslouží pro vylepšení vaší výbavy. Z mého pohledu je však skutečným přínosem struktura světa. Zatímco minulý díl byl tvořen povětšinou koridory, které jste prošli a nebyl důvod se do nich znovu vracet, tak tento díl přichází s určitou formou otevřeného světa. Tedy spíše by mělo říci několika otevřených lokací. I zde se sice dočkáte koridorů, které mají jen jednu možno cestu jak je projít, ale jsou zde dvě větší relativně otevřené lokace, ve kterých nemáte pocit klaustrofobie. V nich můžete hledat skryté jeskyně s poklady, ale především vstupu do speciálních hrobek. Ty se svým pojením nejvíce blíží prvních hrám série a vždy vás v nich čeká vyřešení nějaké hádanky, spočívající s manipulací s okolním prostředím. Jejich řešení není povinné a hru lze dohrát i bez nich, nicméně podle mě patří k tomu nejlepšímu co hra nabízí.
Dalším velkým trumfem hry je její zasazení. Nevzpomínám si totiž na jinou hru snad kromě Siberie, která by byla zasazena do oblasti Sibiře či Ruska obecně a zároveň v sobě spojovala prvky řecké či byzantské kultury. Po všech těch tropických lokacích je zasněžené prostředí lesů a skal, mezi kterými se nacházejí zbytky rezavějících strojů vítanou změnou. Ostatně i příběh samotný, i když do značné části skrytý do hojně nacházených zápisků mě zaujal, ačkoli se točí kolem tak provařeného tématu jako je zdroj nesmrtelnosti. Opravdu se mi líbilo jakým způsobem hra celý příběh podává. Vše ostatní pak zůstalo při starém, takže opět se střídají sekvence, kdy je třeba někam vyšplhat či vyřešit puzzle se situaci, kdy je třeba si poradit s vlnou nepřátel. Oba tyto elementy jsou vzácně vyrovnané. Osobně jsem pak velkou část herní doby trávil i průzkumem světa a hledáním ukrytých pokladů. Ostatně pro ty z nás, kteří rádi plní různé sběratelské výzvy a nepovinné úkoly nabízí nových Tomb Rider bohaté vyžití. Navíc v případě PS4 verze hry je v základu i datadisk Baba Yaga, který přináší další hodiny navíc k už tak obsahově nabité hře.
Když jsem hru poprvé spustil překvapili mě dvě věci. Nejprve jsem trochu vylekal, když jsem nebyl během chvíle párkrát zemřel, protože jsem nebyl schopen rychle reagovat na situaci a chovat se tak jak tvůrci chtějí. Osobně nemám tyhle prvky, ve hrách moc rád. Hra kterou si hrajete svým tempem vám najednou sebere ovládání a vy jste nuceni skákat jak ona píská. Naštěstí podobných momentů bylo ve hře jen pár. Pozitivně mě naopak překvapilo jak pěkně hra vypadá. Po vizuální stránce si rozhodně nebylo na co stěžovat, pěkné efekty a plynulá grafika se starají o fajn pocit z hraní. Jako největší problém tak vnímám ne zrovna přesné ovládání. U hry, která je založena na skákání a šplhání je nepříjemné cítit, že postava se v některých situacích chová jinak než byste potřebovali. Nejde o nic na co by si nebylo možné zvyknout přesto to u hry, která je ve všech ostatních ohledech vyladěná, zamrzí. Rise od Tomb Rider je výborná hra, která sice není nijak inovativní, ale to co dělá, dělá dobře. Navíc ve své výroční edici na PS4 dostanete i všechen dodatečný obsah ještě pěkné balení. Lepší dárek si Lara ke svému výročí přát nemohla.
0 komentářů:
Okomentovat