DLC k Souls sérii byly vždy pověstné svoji kvalitou. Každé rozšíření nabídlo několik dalších hodin stejně skvělé zábavy jako samotná hra. To proč tímto prohlášením začínám svoje dojmy z nového DLC Ashes of Ariandel pro Dark Souls 3 je, že tentokrát se vysoko nasazenou laťku přeskočit nepodařilo. Nicméně začít můžu hned něčím pozitivním. Začít hrát obsah toho DLC není problém. Pokud se vám zdá tato věta nepochopitelná a netušíte proč by měl být problém si nové DLC vůbec zahrát, zřejmě nemáte zkušenost s předchozími hrami v sérii. Dostat se k obsahu DLC totiž často znamenalo splnit určité podmínky, které by bez návodu bylo náročné zjistit. Nyní však stačí jen zavítat k jednomu konkrétnímu bonfiru, pokecat s podivným chlápkem v kápi a rázem jste v nové zasněžené lokaci, která nejen svým prostředím ale i názvem Painted World of Ariandel odkazuje k prvnímu dílu Dark Souls.
Nová prostředí se povedlo a díky svému zasněženému vzhledu si drží tu správnou atmosféru. Nicméně neubránil jsem se dojmu, že samo o sobě nepřináší nic nového. Vlastně vše co nabízí jsem už v nějaké z posledních her od From Software viděl. Osamocená věž, vysutý most, opuštěná vesnice, tohle vše už tu bylo. Navíc design levelu je až na drobnou výjimku velmi přímočarý. Žádné podstatné mnou oblíbené hledání zkratek se tentokrát nekoná. V podstatě stačí jít rovnou za nosem, zmáčknou páku a pak hurá na bosse. A když už je řeč o bossech, tak i s nimi tvůrci šetřili. Kromě hlavního je tu ještě jeden nepovinný. Na druhou stranu souboj s hlavním záporákem je opravdu výživný a především náročný. Jenže tohle pro mě není zrovna plus. Možná teď budu za heretika, ale mě vždy více bavilo utkávat se s běžnými protivníky, než bojovat se skoro nepřemožitelným soupeřem.
Ač by se z toho co jsem napsal mohlo zdát, že tentokrát se DLC moc nepovedlo, není tomu tak. Jen mám na tvůrce v Miyazakim v čele trochu vyšší nároky. Ač si tak stěžuji na určitou okoukanost prostředí, tak stále je to v porovnání jinými hrami nadprůměr a některé lokace nabízí nádherné výhledy. Ostatně podívejte se na obrázky. Pochvalu také musím udělit za nové nepřátele, kteří se skutečně povedly. Ať už jde o silné bojovníky, podivné ptačí tvory nebo nechutné brouky, souboje s nimi vás budou bavit. A pokud se nepoženete střemhlavě dopředu a budete novou lokaci pečlivě zkoumat, určitě vám stejně jako mě hra pár hodin vydrží. Další hodiny pak můžete trávit souboji ve speciální PvP aréně. Takže pokud Dark Souls hrajete především kvůli půtkám s ostatními hráči, budete mít možnost se vydovádět dosyta.
Nezastírám, že z tohoto rozšíření jsem byl maličko zklamaný. Po vynikajícím DLC pro první i druhý díl Dark Souls jsem zkrátka čekal podobnou bombu. To však nic nemění na tom, že pokud vás základní hra bavila, je pro vás toto nové dobrodružství povinností. Mě teď nezbývá než čekat, kam se podíváme v tom dalším.
0 komentářů:
Okomentovat