Když jsem před nedávnem dohrál nejnovější Tomb Raider, uvědomil jsem si, že mi v konzolí zůstává zatím nedotřená hra Lara Croft and the Temple of Osiris, kterou jsem získal v rámci nabídky PS+. Jde už o druhou hru z vedlejší série, která nabízí trochu jinou hratelnost kterou určuje především zvolený izometrický pohled a více akční přístup. Předcházející díl jsem hrál ještě na Xboxu 360 a celkem mě bavil, na druhou stranu nebyla to hra na kterou bych nějak vzpomínal. Zda to bude i v tomto případě jsem se rozhodl vyzkoušel. Musím říci, že u většiny her, které hraji mám už nějaké povědomí o tom jaké bylo jejich přijetí mezi hráči a recenzenty. A tady jsem nevěděl. Ta hra zkrátka kolem mě nějak prošuměla a kdybych ji našel staženou v PS4 asi bych na ní dočista zapomněl. I když je mi jasné, že tohle nevěští nic dobrého, tak jsem hru zapnul.
Bohužel stačila chvíle aby mi bylo jasné, že tahle je hra je ten nejklasičtější případ průměrné hry. To neznamená že by byla špatná, jen nedokáže absolutně ničím překvapit, zvláště pokud jste hráli minulý díl. Jistě, novinkou je kooperace až pro čtyři hráče, což sice může být pro někoho lákadlem, nicméně se na samotné hře to nic nemění. To nejzajímavější je na hře asi její zasazení do Egypta, zvláště pro ty hráče, kteří stejně jako já mají pro danou éru slabost. Bohužel využití je minimální. Příběh ve kterém pomáháte jednomu z egyptských bohů porazit druhého je úplně mimo. Nemám nic proti určitému nadpřirozenu, které k sérii Tomb Raider patří, ale tohle je na mě moc. O co více by bylo zajímavější, kdyby Lara pátrala po nějakém artefaktu. Takto vás vždy čeká úkol spočívají ve sesbírání několika částí sochy božského Osirise a pak finální souboj. Vlastně jediným oživením jinak velmi sterilní hratelnosti bylo řešení několika puzzlů, z nichž ty lepší se nacházely v nepovinných hrobkách.
Ač to z předchozího odstavce možná tak nevypadá, tak samotná hra se hraje celkem dobře a nějaký méně náročný hráč si ji nepochybně užije. Grafika hry je celkem pohledná, souboje akční, stále se něco děje a obtížnost je spíše lehčí. Hrou tak lze proběhnout velmi snadno a hraní je to celkem pohodové. Jenže jsem při něm měl stejný pocit, jako bych se díval na nějaký český seriál. Člověk se dívá/hraje jen za tak ze zvyku, nic ho nepřekvapí a když to skončí vlastně ani neví o čem to bylo. Z mého pohledu je to zrovna u této hry škoda. Když už mají tvůrci v rukou silnou licenci, mohli se pokusit o něco více, než jen hrát na jistotu. Bohužel se tak nestalo a hra se tak ztratí v záplavě průměrných titulů, kterých je kolem vždy dostatek.
poznámka: připojené obrázky nejsou výjimečně z mého hraní, protože jsem si omylem vymazal.
0 komentářů:
Okomentovat