DOHRÁNO: Salt and Sanctuary

Musím říci, že na tuto loňskou hru jsem skoro zapomněl. V době kdy vyšla jsem neměl čas ji vyzkoušet a i když mě lákalo jí dát šanci, nakonec jsem dal přednost jiným titulům. Nakonec se mi hra připomněla v okamžiku, kdy se o zmínil Andrej v rámci Nekonečném labůža (kdo nezná, googluje). Navíc se hra objevila v novoročních slevách na PSN, takže nebylo proč váhat. Musím říci, že jsem rád, že jsem se ke hře nakonec dostal. O hře se většinou hovoří jako o 2D klonu Dark Souls. Jenže já bych to takto ostře neviděl. Ostatně kde je hranice mezi tím něco označit jako klon a tím co bychom mohli nazvat určitou poctu této herní sérii. Toto si bude každý muset rozhodnout sám. Nicméně spřízněnost s Dark Souls je nezpochybnitelná. Nebudu tu teď jmenovat všechny prvky, které mají tyto hry společné a zůstanu u konstatování, že základní principy jsou stejné a pouze duše zde nahradila sůl. A tak je jasné, že Salt and Sanctuary je stejně tuhým akčním RPG jako jeho vzor.

Jenže několik podstatných rozdílů by se přesto našlo. Tím hlavní je způsob rozdělování bodů při levelování, který je nyní vázán na určitý strom vzájemně propojených schopností. Zkušenostní body tak neuděluje jen přímo do konkrétních statistik a tak na rozdíl od zmiňovaných Dark Souls by se nějakým nováčků nemělo stát, že si vytvoří nevybalancovanou postavu. V uvedeném stromu totiž hned víte jakým směrem se můžete profilovat a každá z pomyslných větvích vás vede určitým směrem. Navíc po cestě narazíte především na ty schopnosti, které pro vás mají smyl. Takže když se rozhodnete stát mistrem v těžkém brnění, ta pochopitelně cestou budete mít více možnosti jak zvýšit nosnost postavy, než když půjdete po větvi věnující se kouzlení. Tam zas pochopitelně najdete možnost navýšit si počet energetických lektvarů. Další odlišností je to, že na rozdíl od Dark Souls, kde jste mohli využívat libovolné zbraně, tak zde si musíte dovednost jejich používání odemknout, přičemž pochopitelně ta nejvyšší se nachází až na konci stromu dovedností a tak je vhodné vybrat si zaměření, protože dosáhnout maxima u všech v jednom průchodu hrou nelze.


Dalším velmi zajímavým prvkem jsou ony již v názvu hry zmíněné svatyně. Hra obsahuje několik společenství ke kterým se lze přidat a v jejich jméně zabírat prázdné svatostánky. Tato zabraná svatyně pak kromě toho že funguje stejným způsobem jako ohniště v Dark Souls nabízí i možnost si do ní přivolat nějaké užitečné osoby. Pokud máte k dispozici určité sošky, lze do jedné konkrétní svatyně povolat třeba obchodníka, kováře a nebo průvodce, který slouží pro rychlé cestování mezi dalšími objevenými. Dodatečným efektem je pak to, že každá takto přivolaná osoba zajistit i určité bonusy v daném regionu, které vám mohou přinést více soli ze zabitých nepřátel, nebo silnější útok. Svůj vtah v daném společenství lze rozvíjet výměnou za určité materiály, které padají z nepřátel a získat tak kromě automaticky doplňujících lahviček se zdravím i třeba další která dodatečně přidá zranění ohněm na vaši zbraň. Jenže kromě svatyní zasvěcených vašemu společenství lze ve hře narazit i na svatyně patřící někomu jinému. Sice je můžete také využít, ale zapomenout musíte na bonusy, které vám přidává návštěva svatyně patřící vám. Je tu však možnost tuto svatyni konvertovat na svou víru ať už pod dobrém či po zlém.

Celý svět je po vzoru Dark Souls propojen v jeden celek systémem různých zkratek a cestiček, které si postupně otvíráte a oproti této hře je vše mnohem více propojeno. Orientace v tomto světě je tak z počátku celkem náročná. Přeci jen díky tomu že jde o 2D plošinovku, není možné se podívat někam do dáli či po sebe a uvědomit si kde se nachází nějaké místo kam se třeba se dostat. Váš rozhled je omezen pouze na danou obrazovku a tak hráči bez orientačního smyslu budou trpět, než jim struktura světa přejde do krve. Navíc tvůrci přišli ještě s jednou podstatnou novinkou, kterou se liší od Dark Souls. Tím jsou nové schopnosti, které vaše postava postupně získává. A tak do některých míst se zkrátka bez toho abyste uměli zhmotnit plošinku, či provést dlouhý skok nedostanete. Nejvíce se mi asi líbila schopnost na určitých místech změnit gravitaci a pohybovat se tak hlavou dolů. Tyto zpočátku nedostupné části jednotlivých lokací většinou skrývají nějaký poklad, jako je nová zbraň, ale občas jsou i určitou formou omezení, která blokuje přístup do pokročilých oblastí. Na hráče to klade nárok v tom smyslu že je třeba si všímat míst, která nejsou v danou chvíli nejsou dostupná a dostanete se do nich až po získání určité schopnosti.


Salt and Sanctuary je pochopitelně hra celkem obtížná a to především ze začátku, kdy jste slabí a nemáte dostatečné vybavení. Takže záleží především na vaší koncentraci a reflexech, zda pro vás budou běžní nepřátelé problém. Stejně tak je třeba věnovat se okolí a dávat pozor na různé pasti, kterých je ve hře dost. Zvláště první bossové občas dokázali příjemně potrápit. Nicméně později kdy už jsem měl postavu dostatečně vylevelovanou a v ruce  pořádný meč, nebylo výjimkou že jsem bosse rozsekal během chvíle, což mě překvapilo především u finálního protivníka, kterého jsem složil na první pokud. Trochu nezvyk. Nicméně nepřičítal bych to nevyváženosti hry, ale zkrátka tomu, že většinou mám ve druhé polovině hry k dispozici postavu na větším levelu, než by to bylo nutné. Což je dáno tím, že nejen že každou oblast pečlivě zkoumám a nikam nespěchám, ale také nerad ztrácím duše, tedy vlastně sůl, takže se často raději vrátím. Nicméně kdo hledá výzvu, tak v této hře ji určitě najde. Protože někteří řadoví protivníci dokážou potrápit a občasné skákací pasáže vyžadují také chvíli cviku.

Celkově mi dohrání hry trvalo kolem 25h a to jen díky tomu, že jsem poctivý průzkumník a nedám si pokoj dokud se nedostanu i do toho posledního zdánlivě nedostupného mísa. Když jsem pak hru rozehrál na NG+, nebyl problém se dostat se do poloviny hry za 2 hodiny. Když už člověk ví o a jak a má dobrou výbavu, není to problém. Pozitivní je, že i tento druhý průchod hrou mě bavil, protože její herní principy jsou dostatečně zábavné sami o sobě. Salt and Sanctuary je skutečně povedené hra. Možná ne moc originální, což ale v zásadě nevadí, protože svou zábavností vám tento pro někoho možná nedostatek dostatečně kompenzuje.





0 komentářů: