V rámci tohoto blogu mám zavedenou kategorii, kterou jsem nazval
#Dohráno a ve které se věnuji hrám, které jsem
buď dohrál do konce a nebo v případě sandboxových her se jim věnoval
takovou pozornost, že je za dohrané považuji. Takže jsem přemýšlel kam
zařadit hry, které z nějakého důvodu nedohraju.
Předně musím říci, že hry které si pořídím dohrávám, zkrátka proto že
tyto hry kupuji, těším se na ně a nestává se, že bych šáhnul úplně mimo.
Nicméně hromadí se mi hry, které jsem získal například v rámci PS+ nebo
jakou součástí různých balíčků her pro Steam
a nezaujali mě natolik, abych je dohrál do konce. Někdy může být
důvodem proto, že nějakou hru nedokončím také velká časová náročnost,
stejně tak obtížnost herní. Ale protože bych se chtěl na tomto blogu
věnovat všem hrám, které mi procházejí rukama, rozhodl
jsem že budu prát alespoň krátké shrnutí svých dojmů, případně důvodů
proč nemám zatím dohráno. Takže od teď tento druh článku nalezne pod
kategorií, kterou jsem originálně pojmenovat jako
#Rozehráno :-)
Mám rád závodní hry, ale patřím k těm hráčům, kteří
se jen málokdy dopracují až na stupně vítězů. S rostoucí náročností
závodů pro mě totiž klesá křivka zábavnosti. Mnohem více se užívám
samotnou jízdu, řízení auta a popravdě řečeno mám
raději závody, kde jsem na trati sám a třeba se snažím překonat traťový
rekord, než abych v chumlu aut bojoval o první místo. A i když v takové
Forze 3 jsem strávil opravdu velké množství času, tak faktem je že
většinu z něj jsem věnoval vytváření designu
auta, jeho polepům atd. Ano nejsem klasickým představitelem hráče
závodníka, co si libuje technických parametrech motorů, ale mnohem více
si užívám samotou jízdu a především tratě. Právě možnost prohánět se
exotickými lokacemi v naleštěných autech mě na závodních
hrách baví nejvíce. Je to trochu povrchní, uznávám, ale je to tak.
Ostatně ani v reálném životě pro mě auto není víc než je nástroj pro
přesun z bodu A do bodu B. Na druhou stranu dokážu ocenit krásu
automobilů, jejich design a pokud se podaří připravit zajímavý
jízdní model, tak i ten. A tohle všechno mi DriveClub poskytuje měrou
vrchovatou. Ona je to totiž sakra pohledná hra.
Když DriveClub vyšel, nebyla to hra, kterou bych
nutně musel mít a běžet pro ní první den. Vlastně se dá říci že mě moc
nezajímala. Navíc recenze nevyznívali moc pozitivně. K tomu všemu se
dostavilo zklamání z toho, že není k dispozici
slibovaná PS+ verze, protože minimálně vyzkoušet jsem ji chtěl.
Uplynulo pár měsíců a hra dostala zásadní update, který přidal slibované
změny počasí a vůbec hru vylepšil. Musím říci, že obrázky vypadaly
skvěle. Uplynul zase nějaký čas a já zrovna procházel
nabídku PS Store a přemýšlel kde využít slevu na nákup, kterou Sony
poskytlo hráčům za výpadem svých služeb během Vánoc. V tom jsem si
všimnul akce na DriveClub, který se nabízel snad s 50%
slevou a když jsem k tomu přidal ještě tu
svoji, dostala ona nabídka úplně jiný rozměr. Za tě pár stovek jsem si
řekl, že stojí tu hru zkusil, i kdybych zjistil že mě moc nebaví. Navíc
od poslední závodní hry (Forza Horizon), kterou jsem hrál uplynula už
nějaká doba a já měl velkou chuť si zase zazávodit.
Takže stačilo pár kliků a už se mi stahovala hra.
Jsem rád, že jsem tedy té nabídky využil, protože
z DriveClubu se vyklubala povedená záležitost. Závody jsou rozmanité,
grafika je výborná, ba přímo skvělá. Vlastně je to jedna z nejhezčích
her na PS4. Taková jízda za deště je opravdu lahůdka.
Velmi mě potěšili i rozmanité tratě. Zkrátka jezdit v této hře je
radost. Za tu dobu co mám DriveClub na disku své PS4, což už je několik
měsíců, se z něj stala hra, kterou si průběžně zapínám tak na půl
hodinky, abych si odjel závod, nebo se jen tak projel
na oblíbené trati. Nikam moc nespěchám a tak si myslím, že DriveClub mi
vydrží ještě hodně dlouho. Je mi velmi sympatické, že si hru může užít
jak ten kdo touží po čelních příčkách a užívá si multiplayer, tak hráč
jako já, kdo si závody užívá svým vlastním
způsobem.
0 komentářů:
Okomentovat