Tuhle hru jsem poprvé zaznamenal v roce 2012, když prvně vyšla ještě na konzole Xbox 360, PS3 a nakonec i PC. Nicméně nijak zvláště mě nezaujala. Sice měla celkem pozitivní recenze, ale přišla mi jako průměrná akční hra, která mi nedávala moc důvodů proto chtít si ji zahrát. Když se však na začátku roku 2014 objevila v nabídce her zdarma pro členy Xbox Live Gold programu, chtěl jsem ji minimálně vyzkoušet. Hru jsem rozehrál, ale skončil jsem hned jedné z prvních misí. Nedokázal jsem se totiž vypořádat v nepřáteli, kteří mě vždy zabili a já musel misi opakovat. Zkrátka jsem nějak nemohl do hry proniknout a zvyknout si na způsob soubojů. Když se mi ani přes opakované pokusy nedařilo v podstatě řadovou bitku vyhrát, tak jsem hru opustil a už se k ní nevrátil. Trochu mě to mrzelo, protože o hře pozitivně mluvili lidi, jejich herního názoru se cením. Možná i proto jsem se rozhodl dát hře další šanci, v okamžiku kdy se už jako „definitive edition“ objevila v podstatě za pár korun ve slevové nabídce na PS4. A jsem rád, že jsem to udělal, protože ze Sleeping Dogs se vyklubala hodně povedená záležitost.
To co mě na hře zaujalo asi nejvíce je její prostředí. Městských akcí včele s GTA jsem hrál několik, ale vůbec poprvé jsem měl možnost podívat se do více exotického prostředí, v tomto případě tedy Hong Kongu. Hustě zastavěné čtvrti, úzké ulice, spousta stánků a obchůdků, světelných poutačů, lampionů a všudypřítomný hluk a ruch, to všechno propůjčuje hře atmosféru, která si váš získá. Právě samotné prostředí a jeho zpracování do podoby živoucího virtuálního města je to, co ze Sleeping Dogs dělá něco více. Lokace, postavy a stejně tak témata vázaná na zdejší prostředí podstatnou měrou ozvláštňují jinak veskrze běžnou hratelnost, která se zas tolik neliší od jiných her v daném žánru. To čím hra ještě vybočuje, je důraz na kontaktní souboje. Jistě, i zde si užijme střílení a schovávání za překážky, ale velká část bitek se odehrává v kung-fu stylu. Soubojový systém je celkem propracovaný a nabízí zajímavé kombinace bojových prvků, které si postupně odemykáte. V boji lze využívat i okolní prostředí a využívat jej k efektní likvidaci nepřátel. Co se mi taktéž hodně líbilo, jsou atletické schopnosti postavy, která umí zdejším prostředím probíhat s prvky parkouru, stejně tak jako plavat.
Původně jsem chtěl hrou jen projít v rámci příběhové kampaně, ale čím déle jsem Sleeping Dogs hrál tím více jsem propadal zdejšímu světu. Takže po pár hodinách už jsem se účastnil pouličních závodů, plnil vedlejší mise a hledal skryté předměty. A musím říci, že mě to opravdu chytlo. Vlastně to byl skvělý způsob jak poznat město. Ústřední příběh zní na papíře sice zajímavě, ostatně konflikt mezi zákonem a jeho odvrácenou tváří v roli policisty se skrytou identitou skrývá mnohé, ale ve výsledku mě trochu zklamal. Ne že by byl špatný, jen jsem čekal, že bude mít větší tah na branku. Jako Wei Shen za kterého hrajete, budete muset volit mezi tím, zapadnout do prostředí mafie a přitom mít stále na mysli, že jste policista. Těšil jsem se na problémy s utajením vaší identity a vším co z toho vyplývá. Všechno tohle sice ve hře sice je, ale v mnohem menší míře než jsem očekával. Na druhou stranu, měl příběh spád a vlastně mě celkem bavil.
Podtitul definitive edition dává tušit, že PS4 verze hry v sobě obsahuje všechen dodatečný obsah, jenž se skládá ze dvou DLC a řady speciálních oblečků pro vašeho hrdinu. Stejně tak došlo rozšíření obsahu v podobě dalších nepovinných misí. Největší změna však tkví ve vylepšené vizuální stránce hry. Ta sice nezapře svůj původ na předchozí generaci konzolí, ale textury ve vysokém rozlišení a další speciální efekty z ní dělají velmi pohlednou záležitost. Troufám si tvrdit, že zvláště takové město v noci za deště, kdy se světla neonů zrcadlí kolem vás, by se neztratilo ano v dnešních hrách. Především se však tvůrcům povedlo navodit dojem žijící metropole a občas bylo fajn se zastavit a dívat se jen kolem sebe. Velmi se mi líbila i nabídka herních rádií, jenž už se staly nedílnou součástí her tohoto žánru. Taková okružní jízda městem v ranním oparu za zvuků skladby od Bonobo má něco do sebe. Co na tom, že se nejprve musel trochu poprat s tím, že tady se jezdí vlevo.
Sleeping Dogs určitě nejsou dokonalou hrou, ale možná proto že jsem o nich v zásadě moc nečekal, mě dokázali chytnout a bavil jsem až do konce. Když o tom tak přemýšlím, tak jediné co mi vadilo, byly občané chyby způsobující pád hry a pak mi také nesednulo provedení závodů. Ty jsou sice nepovinné, ale spíše než závod mi připomínaly zběsilou honičku, kdy se o inteligenci protivníků nedá vůbec mluvit, protože většina závodů byla jen o tom, pokusit se probít hned po startu změtí soupeřů, a doufat že vás někdo nesestřelí. Se závoděním to nemělo moc společného. Pak jsem také občas trochu bojoval s ovládáním během souborů, protože se mi stávalo, že moje postava jen stála a nemohla se hnout, jako by čekala na dokončení nějakého útoku. Přesto všechno jsem rád, že jsem se nenechal odradit a nakonec dal Sleeping Dogs další šanci. Byla by totiž škoda tuhle hru minout.
0 komentářů:
Okomentovat