Občas se na herní scéně objeví hry, u nichž lze minimálně pochybovat o tom, zda je takto vůbec označovat. Byl to případ Dear Ester, Gone Home a nyní se podobně diskutuje i u hry Her Story. Co je možné považovat za hru a co nikoli? Existuje nějaká jasná definice, na základě které by bylo možné prohlásit: tohle hra je tohle zase ne? Nemyslím si. Oblast počítačových her je dostatečně široká na to, aby i díla nacházející se na jejích okrajích nebylo nutné tohoto označení zbavit. Proto i já budu o Her Story mluvit jako o hře, ačkoli stejně tak bych ji mohl nazývat audiovizuálním experimentem. Jenže dost hraní si se slovy a raději se pojďme podívat, proč se o ní v poslední době tolik mluví.
Popsat Her Story z pohledu herní náplně je celkem snadné. Veškeré dění se totiž odehrává na stylizované obrazovce jakéhosi policejního počítače. Zde vám běží program ve kterém si pomocí klíčových slov vyhledáváte videa, na kterých jsou zaznamenány části výslechu nějaké ženy. Při spuštění nevíte nic. Kdo to je, co se stalo a co se vlastně snažíte zjistit. Pro začátek vás navede první vyhledaný pojem „vražda“ jenž vám zprostředkuje 5 videí, ze kterých se dozvíte první střípky příběhu. Jenže co je to za příběh, to vám nikdo neřekne. Vše si musíte zjistit a vydedukovat ze záznamů sami. Nikdo vás nevede za ručičku a neříká, co máte dělat. Výsledkem je to, že příběh si vytváříte vy. Podle informací, které ke mně dolehly tak není vůbec neobvyklé, aby dva hráči došli k odlišným závěrům co se důvodů a motivů činů o kterých se ve videích hovoří, týká. Je jen na vás co si z prostého videa dokážete odvodit. Budete věřit jen slovům, budete hledat drobná vodítka, všímat si času kdy byl záznam vytvořen, nebo se spolehnete na emoce ve tváři vyslýchané. Mimochodem právě na výborném hereckém výkonu Vivy Seifert v hlavní roli, hra do značné míry stojí.
Her Story je velmi těžké někam zařadit. Mohlo by se zdát, že je to interaktivní film, ale ten by měl mít jasný děj. Zařazení k detektivnímu žánru také kulhá, protože nemáte možnost procházet důkazy, klást otázky či provádět jakoukoliv interakci. Jste prostým divákem. Tím kdo si prochází stará videa zachycující události, které se staly, či se mohli stát. Mnozí z nás mají hru spojenou s něčím fyzickým, resp. s nějakou reálnou činností, kterou je nutné provést, abychom se posunuli dále. I v již zmiňované hře jako Dear Ester, kde byla veškerá interaktivita omezena na pouhé procházení po opuštěném ostrově byla alespoň náznakem vidět nějaké směřování. Hra měla jasný začátek a konec, mezi kterým jste se pohybovali. V Her Story jen sledujete videa a veškerá interakce probíhá v mentální úrovni, kdy se snažíte volit taková klíčová slova, abyste jich mohli shlédnout co nejvíce. Přímo ve vaší hlavě si totiž utváříte teorie, přemýšlíte o motivech postav a jejich činech. Nic z toho ale nemá přímý dopad do hry. Nic vás neupozorní na to, že vaše domněnka je správná, Že tohle video obsahuje důležitou informaci. Hra vám v tomto ohledu nijak nevychází vstříc a místo toho nechává odvíjení příběhu jen na vás. Dokonce i to kdy má hra skončit, si do určité míry určujete sami. Proto také dojem a uspokojení z času stráveného s Her Story bude přímo úměrné tomu, jak moc si dokáže její příběh, resp. váš příběh užít. A já si ho rozhodně užil, protože tenhle krátký, ale o to intenzivnější zážitek který máme při hraní Her Story, za to rozhodně stojí.
0 komentářů:
Okomentovat