Poprvé jsem o této hře slyšel na loňské E3 konferenci Microsoftu a na první pohled mě zaujala a rozhodně jsem nebyl sám. Hra, kterou čtyři roky vyvíjel nový tým Moon Studios pod patronací Microsoftu, totiž okouzlila snad každého, kdo ji viděl. Kombinace pohledné grafiky a vizuálního stylu spolu s takřka tradiční hratelností v duchu „Metroidvania“ byla něco, co ke hře přitahovalo pozornost mnoha hráčů. Díky podpoře velkého vydavatele, hra nezapadla a když letos v březnu vyšla, dočkala se spousty nadšených recenzí a padaly i známky nejvyšší. Naštěstí kromě Xboxu One hra vyšla i na PC, takže když před pár týdny spadla do Steam slev, nebyl absolutně žádný důvod proč si ji nezahrát a na vlastní kůži se přesvědčit, zda si podobné hodnocení zaslouží.
Na první pohled se Ori neliší od jiných her žánru. Ovládáte postavičku, se kterou procházíte lokacemi, překonáváte překážky a bojujete s nepřáteli. Tohle vše se navíc odehrává v rámci jednoho světa s několika tematickými oblastmi, jejichž dostupnost je omezena jen vámi aktuálně získaným schopnostmi. Tenhle koncept není nic nového a od Metroida je jim s větším či menším úspěchem inspirovalo několik autorů. Jenže jak se ukazuje na příkladu těch méně povedených her, inspirace nestačí, pokud chybí talent. A ten mají tvůrci Ori na rozdávání. I když vezmete osvědčené prvky, tak udělat z nich hru, jejíž všechny části budou vyvážené, není vůbec snadné. Takže máme hry, které mají silnou vizuální stránku či příběh, ale samotná hratelnost už tak zábavná není. A pak je tu i opačný případ kdy vás sice hra baví, ale možná jen tak ze zvyku, protože ji chybí něco víc, co by z ní udělalo nezapomenutelnou záležitost. Troufám si tvrdit, že tohle úskalí se tvůrcům Ori podařilo překonat a namíchali všechny prvky tak, že nejen že tvoří vyvážený celek a navíc přišli i s několika novými nápady.
Protože nechci z příběhu odhalovat příliš, shrnu ho suchým konstatováním, že vaše postava, tedy Ori což je takové křehké stvoření neidentifikovaného druhu, zůstane sám v tajuplném lese rozkládajícím se kolem mohutného stromu a jeho cílem je uvést věci do pořádku. Zdejší prostředí totiž není vůbec přívětivé a všude kolem je mnoho nepřítel či přírodních překážek, které usilují o váš život. Zjistit co se stalo a kde jste se tu vzali, už nechám na vás. Protože ač by příběh hry šel shrnout v několika větách, je především o emocích, jenž je třeba se hrou prožít. Co však můžu říci rovnou je to, že vaše cesta nebude úplně snadná. Naštěstí Ori si může za nasbírané zkušenosti vylepšovat své schopnosti a zvýšit si tak sílu úroku či se naučit potápět. Dle tradice je hra doslova plná různých ukrytých či těžko dostupných bonusů, které vám zvyšují zdraví či zásobu energie. S tou ostatně souvisí i vcelku inovativní prvek – libovolné ukládání. Místo tradičních savepointů a checkpointů (pro tohle fakt čeština nemá správné slovo) můžete ukládat kdekoliv. Má to však háček. Máte pouze omezenou zásobu energie, která se spotřebovává při uložení. Pokud tak budete ukládat na každém kroku, může se vám stát, že budete muset překovat vetší úsek bez možnosti uložení a to určitě nechcete. Tahle vlastnost tak do hry přidává určitý strategický prvek, který vás nutí k tomu uvažovat, zda si hru uložit hned a nebo zkusit překonat pár překážek a uložit si až později.
Pro mě osobně je v případě plošinovek stěžejní ovládání a především pohyb postavy. Z toho důvodu jsem si nikdy pořádně nezvyknul na Sackboye v Little Big Planet, který se po úrovních klouzal. Když hraju hry jako Ori, kdy záleží na přesnosti je stěžejní, abych měl jistotu, že postava skočí na správnou plošinu, že se vyhne překážce takříkajíc na milimetr. Naštěstí Ori tento případ je. Proč o tom ale mluvím je to, že hru jsem začal hrát na klávesnici a myši. I když je jasné že primárně je cílená na Xbox, tak jsem si říkal, že pokud vychází na PC, musí se bez gamepadu obejít. Z počátku to celkem šlo, sice to bylo takové neohrabané, ale problém jsem neměl. Ten nastal v okamžiku, kdy jsem musel utíkat před stoupající vodou a nešlo se zastavit. Bylo třeba překovat relativně dlouhý úsek bez chyby a zaváhání. Poté co jsem se dost dlouho vztekal a trápil jsem objednal gamepad pro Xbox. Když jsem se pak ke hře vrátil, ale už s tímto ovladačem v ruce, prošel jsem tímto náročným úsekem skoro na první pokus. Zkrátka opět se ukázalo, že pro podobný druh her je konzolový ovladač nezbytností a kdybych si ho nepořídil kvůli Ori, tak určitě později pro jinou hru. Nic z toho co uvádím však nepokládám za nějakou chybu hry, jen jsem považoval za nutné na to upozornit.
Rozhodně je důležité aby vám ovládání hry sedělo. Ori není lehká hra, tím myslím lehká ve smyslu dnešních her. Právě naopak mě překvapilo, že očekává od hráčů soustředění a vytrvalost, protože co se týká náročnosti má Ori blíže spíše k titulům s přelomu milénia než z ke hrám jenž vycházejí v posledních letech. Možná právě ve férové obtížnosti tkví kouzlo hry, která vás nutí se zlepšovat a rozvíjet svoji postavu aby se dostavil podobný efekt jako v Dark Souls hrách, že když se vracíte do známých lokací, máte hru už takříkajíc v ruce a tam kde jste se dříve trápili dnes i díky novým schopnostem překonáte překážky jedna dně. A že se budete vracet je jisté, protože jednak je to zábava a jednak se vám sebratelné bonusy hodí, i když i bez nich lze dohrát hru.
Kdybychom si teď zkoušeli hrát s asociacemi a tak první věc, které by se mi i takto zpětně vybaví když se řekne Ori je krása. Ano, hra je krásná jak krásná může 2D ručně kreslená plošinovka být. Ori se nesnaží o nějakou krajní výtvarnou stylizaci, jakou předvádí mnoho nezávislých her. Místo toho pracuje s barvami a světlem a dalším drobnými efekty, s jejichž pomocí se hře daří vytvářet jakousi magickou atmosféru lesa a jeho obyvatel. Ne nadarmo sami tvůrci přiznávají inspiraci dílem geniálního tvůrce animovaných filmů Hajao Mijazakiho. Podobně jako v jeho dílech se i zde setkáváme s fantaskními postavy umístěnými do běžného prostředí, které dokáží své emoce vyjádřit i beze slov. Opomenout nesmím ani skvělou orchestrální hudbu, bez které by byl dojem z výtvarné stránky hry poloviční. Tady se zkrátka vidět, že produkční hodnoty, kterými hra disponuje, by bez silného partnera v podání Microsoftu byly jen obtížně dosažitelné. O to větší mám radost, že i tak je ze hry cítit silný autorský záměr, který hře nedovolí spadnout do průměru. Teď po dohrání můžu směle potvrdit, že pověst nelhala a Ori and the Blind Forest je hra, která si svoje hodnocení rozhodně zaslouží. Už teď se těším s jakým novým projektem přijdou Moon Studio příště.
0 komentářů:
Okomentovat