Nevím, zda to bylo tím sychravým počasím počínající zimy LP 1886 nebo kouřem z mnoha nově vznikajících továren, které se na centrální Londýn tlačily stále těsněji, faktem ale je, že mlha toho večera by obzvláště hustá. Město po setmění vždy utichalo a život se přesouval do nejrůznějších podniků nevalné pověsti, které jediné zůstávaly otevřené i v době, kdy slušný občan monarchie už dávno natáhl noční košili. Když si k tomu navíc připočtete události z posledních týdnů, kdy útoky těch zpropadených bestií nabíraly na intenzitě, nebylo moc důvodů toulat se po západu slunce v ulicích. Na tohle myslel i John Taylor ve chvíli, kdy kráčel jako obvykle na svoji noční šichtu. John byl obyčejný muž, kterých byl Londýn plný. Přicházeli sem za prací, které zde bylo díky překotnému rozvoji, kterým hlavní město procházelo přeci jen více než na venkově. John těm novotám, kterých byly ulice Londýna plné, moc nerozuměl. Dokonce se jich spíše obával. Byl to muž zvyklý pracovat tvrdě a živit se vlastníma ruka stejně jako jeho otec a celé generace předků před ním. Není tak divu, že ze všech těch podivných přístrojů, ze kterých sršely jiskry a stoupala pára, měl spíše obavy. Byl tak rád, že si našel práci hlídače v United India Company, kde mohl pracovat v relativním klidu, aniž by se bál, že by se mu mohlo stát to co jeho sousedovi, kterého sbírali po kouskách poté, co došlo k nechodě v továrně na elektrické výbojky, kde pracoval.
Dnes večer ho čekala obvyklá rutina, hlídkování v zahradách sídla společnosti, ostatně tak jako to dělal více než poslední rok. Teď na začátku prosince už sice přituhovalo, ale John byl na nepřízeň počasí zvyklý. Dnes však byl přeci jen nervóznější než obvykle. Důvodem byl masakr v Mayfair, kde ta bezbožná stvoření roztrhala několik strážců. Dokonce se objevili i rytíři a to nikdy nevěstilo nic dobrého. Prý osobně sám Lord Hasting si vyžádal na dnešní večer posílení hlídek. Sídlo United India Company byla masivní kamenná budova obklopená zahradami. Byla to jedna z nejvýstavnějších budov v Londýně, že i vedle Buckinghamského paláce by se nemusela stydět. Elektrické osvětlení které zde bylo nainstalováno, jí sice přidávalo na důležitosti, ale stejně zde bylo plno temných koutů, které bylo třeba během služby projít. John byl na dnešní večer přidělen do zahrad u jižního křídla budovy. Vyfasoval lucernu a vydal se pomalým krokem na obchůzku, kterou si měl během následující hodin ještě několikrát zopakovat. Noc byla dlouhá a vlastně docela klidná a tak se oddával svým představám o tom, že až vydělá dost peněz vrátí se zpět do rodné vesnice a bude chovat ovce stejně jako jeho otec. Konečně bude moci odejít z toho malého bytu vedle doků, kde se pach rybiny mísí s mastným kouřem parníků plujících po Temži.
V okamžiku, kdy znovu procházel kolem zahradního altánu, aby jako obvykle posvítil do přítmí blízkého podloubí, mu kdosi prořízl hrdlo. Smrt nastala téměř okamžitě. John se už nikdy nedoví, že padl za oběť noži sira Galahada, jenž se té noci rozhodl opatřit si důkazy o spiknutí v Řádu. Každá válka ať má sebeušlechtilejší cíl přináší oběti. Oběti, které nikdo nezná, jež žijí svůj obyčejný život ve víru velkých událostí. John Taylor byl jednou z nich.
0 komentářů:
Okomentovat