RETRO: Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura

Jako hráč mám několik oblíbených žánrů her a mezi ně nepochybně patři i izometrická RPG. Ta svůj největší rozmach zažívala v letech kolem přelomu milénia a v dnešní době si opět hledají své místo v herním světě prostřednictvím úspěšných Kicktarterových kampaní. Jednou z takových her, které vyšly na konci zlatého věku izometrických RPG, bylo i Arcanum, plným názvem Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura. Za hrou stála společnost Troika Games, kterou po dokončení Falloutu 2 a odchodu z Interplay spolu založili Tim Cain, Leonard Boyarsky a Jason D. Anderson. Ačkoli činnost Troika Games neměla dlouhého trvání a během té doby stihla společnost vydat jen tři hry, rozhodně se zapsala do hráčského povědomí všech fanoušků žánru. Kromě Arcanum si podobný příznak přehlíženého klenotu přisvojila i hra The Masquerade – Bloodlines.

Arcanum vyšlo v roce 2011 a při prvním pohledu se člověk nemůže ubránit srovnání s Falloutem, ostatně není divu, když obě hry mají stejné rodiče. To čím se se však zásadně odlišovaly, bylo jejich zasazení. Místo alternativní reality nukleární válkou zničené Země se v Arcanum dostáváme do světa, kde spolu existuje magie i technika. Je to svět na prahu průmyslové revoluce, kdy magie je považována za něco starého a překonaného a budoucnost má patřit parním strojům a vzducholodím. Právě tento unikátní svět považuji za jednu z největších předností hry. Sice hrajete RPG ve které potkáváte elfy, trpaslíky či orky, ale místo klasické fantasy tu máme steampunkové zasazení, které celý ten omletý koncept nesmírně oživuje. Navíc postavy a jejich příběhy, na které během hraní narazíte, patří k těm originálnějším. Hra také jemně reflektuje téma rasismu, střetu moderní civilizace a tradičních zvyků a nebrání se ani lehce podvratnému humoru. Vždy i zápletka hry se točí kolem příběhu vynálezce parního stroje Gilberta Batese a jeho věčného konkurenta Steva Applebyho. No nepřipomíná vám to něco?

Žánr RPG je natolik rozsáhlý, aby pod něj šlo zařadit hry s úplně odlišným gameplay zážitkem a do stejné škatulky tak spadne hra jako Arcanum, stejně jako Diablo. Ačkoli za RPG bývají označovány hry, které se zaměřují na vývoj postavy skrze nejrůznější statistiky či jejich vybavení, ve své podstatě jde o hry založené na hraní určité role, jak by šla ostatně přeložit i jejich zkratka. A právě Arcanum je hrou, která k podobnému přístupu přímo vybízí. Už při tvorbě postavy je totiž možné vybírat ze široké nabídky původů, kde lze najít opravu šílené kombinace. Schválně si zkuste vytvořit postavu s co nejmenší inteligencí, která místo dialogů bude jen nesrozumitelně huhlat, či je libo stát se uprchlým bláznem, který na jakýkoliv dialog reaguje zbraní. Možnosti jsou opravdu široké a hra s nejrůznějšími kombinacemi a z toho vyplývajícími variantami řešení počítá. Postavy můžete ukecat, zabít, okrást či najít úplně jiné rozhodnutí o tom jak se v příběhu posunout dále. Arcanum je ideální hrou pro opakované hraní, protože s odlišnými postavami nabízí i jiné dialogy a řešení situací.

Kromě této odlišnosti vyplývající z profilu vaší postavy, se musíte také rozhodnout o svém směřování ohledně protikladných sil magie a techniky. Příklon k jedné straně pak automaticky znamená uzavření přístupu k vyšším úrovním schopností na protistraně. Jako mág totiž můžete zapomenout na to, že bude ovládat střelné zbraně, resp. zkusit to můžete, ale čím budou vaše magické schopnosti lepší, tím vyšší bude pravděpodobnost, že zbraň selže. Hra jde v tomto ohledu tak daleko, že pokročilý mágové mají zakázáno se přibližovat k technickým věcem, aby je svoji aurou nepoškozovali a ve vlaku jsou pak nuceni cestovat jen ve speciální izolační kleci na konci soupravy. Na druhou stranu mohou po rozsáhlém světa Arcana cestovat teleporty.

To co bych ještě rád zmínil, je fantastický soundtrack, za kterým stojí Ben Houge. Hudba, kterou pro Arcanum připravil, se totiž vymyká obvyklým klišé fantazy hudby, protože v podstatě veškerou hudbu obstarává smyčcový kvartet. Je úžasné jak komorní skladby hrané na violu či cello dokážou podpořit atmosféru hry, ať už se jedná o náladotvornou hudbu doprovázející vaše putování světem Arcana, či naopak agresivní smyčce v případě souborů. Právem se soundtrack řadí mezi to nejlepší, co na poli herní hudby vzniklo. Navíc je zdarma ke stažení.

Je toho spousta co by se o hře ještě dalo říci, ať už je to možnost výroby předmětů dle speciálních návodů, cestování se zajímavými společníky či náhodná setkání. Ale nejlepší bude, pokud si tohle všechno objevíte sami. Ostatně hra je bez problému hratelná i dnes a dostupná třeba na GoG. Ke hře existuje také povedená čeština, která umožňuje užít si ji v plné šíři úplně všem. Také bych doporučil použít neoficiální HD patch, který zobrazení hry přizpůsobí moderním rozlišením a širokoúhlému zobrazení. Takže pokud máte rádi hry jako Fallout či z novějších Wasteland 2, doporučuji dát této hře šanci, protože ačkoli je stará 15 let, v mnoha ohledech nezestárla a stále nabízí desítky hodin skvělé zábavy pro všechny, kteří se rádi ponoří do světa, který jinde nenajdou.